Dvořák po letech zažil prohru: Vyčítali mi prodělané prachy, nevidí práci
Malý velký muž. David Dvořák zápasí v muší váze, v každém vystoupení ovšem dokazuje, jak skvělým je bojovníkem. Bylo tomu tak i při posledním souboji na turnaji UFC on ESPN 33. Sice podlehl na body brazilskému rivalovi, s Matheusem Nicolauem ale předvedl opět parádní výkon. Někteří fanoušci prohře Čecha jen těžko dokázali uvěřit. „Kamkoliv jsem přišel, všichni se mě ptali, jak je to možný,“ usmívá se devětadvacetiletý bijec. Porážku zažil po dlouhých deseti letech.
Jako vždy klidný a dobře naladěný. Tak během rozhovoru působil český UFC bojovník David Dvořák, i když hned prozradil, že zrovna neprožívá nejlepší dny.
Na konci března jste měl souboj s Brazilcem Matheusem Nicolauem, který pro vás skončil prohrou na body. Jednalo se o velmi náročný duel. Jak jste teď na tom po zdravotní stránce?
„Bohužel nic moc. Mám pořád spoustu zranění, která bych nechtěl specifikovat, ale hodně mě to limituje v tréninku. Nemůžu ani kontaktně trénovat, takže dělám kondici, lapy, a to je asi všechno, co teď můžu. Myslím si, že to budu mít ještě na spoustu měsíců, než se dám do kupy. Ale dokud nebudu všechno úplně vědět, tak bych to nerad nějak víc rozváděl.“
Říká se, že prohra je ponaučení. Co jste si ze zápasu vzal?
„S týmem jsme to ještě moc neprobírali, protože jak jsem mimo trénink, úplně to nemělo smysl. Až se vrátím, celé to projedeme. Ale já prostě vidím, že jsem se pral se světovou šestkou a byl jsem blízko tomu vyhrát. Nebylo to nic jednoznačnýho. Tím pádem vím, že na takové lidi mám. A musím zamakat na rychlosti, protože podle trenérů to byla jediná věc, ve které byl on lepší. To je určitě jedna z hlavních věcí, kterou si z toho vezmu, a budeme na tom pracovat.“
Podobná prohra na body není rozhodně žádná ostuda. Nicméně jak těžké bylo zpracovat porážku po dlouhých deseti letech a šestnácti výhrách v řadě?
„Člověka to zasáhne, už moc neví, jaký to je. Na jednu stranu, hrozně rád bych vyhrál, ale na stranu druhou je dobře si tím projít. Dá to i novej náboj a obrovskou motivaci k tomu to zase nastartovat. Ale bylo to těžký. Kamkoliv jsem přišel, všichni se mě ptali, jak je to možný. ‚Ty přece neprohráváš, jak to, že jsi prohrál?‘ Bylo to všude v médiích. Od spousty lidí jsem to dostával i sežrat.
