Procházka: Jsem teď alfa v divizi. Nikdo nemá mentalitu dravce Teixeiry
Stal se doslova světovou sportovní celebritou. A zdá se, že mu to všichni přejí. Není divu, Jiří Procházka se chová pořád stejně pokorně a vstřícně jako před tím, než se stal šampionem UFC. Vlastně je teď o něco uvolněnější, z ramenou mu totiž spadlo břímě. „Vstává se mi teď ohromně příjemně. Každý den!“ pochvaluje si bojovník, který dosáhl vysněné mety. Zároveň se ale těší na každou další obhajobu. Byť má za to, že soupeře, jakým byl Glover Teixeira, hned tak nepotká.
Dorazil do redakce deníku Sport v dobré náladě a v rámci pořadu iSport Fight se ohlédl za tím, co v poslední době zažil. UFC šampion Jiří Procházka už si ale nestěžoval na nepovedený titulový zápas, naopak, byl celkově spokojený. A prozradil například, proč má rád vůni čerstvě posečené trávy.
Šampion Jiří Procházka. Jak vám to zní?
„Nerad se tím nějak honosím. Vím, že jsem teď alfa ve své divizi a je potřeba to obhajovat.“
Jakou nejzajímavější reakci na vítězství v titulové bitvě jste zaznamenal?
„Asi mě to nejvíc potěšilo od Conora McGregora. Nebo že Izzy (Israel Adesanya) sledoval zápas s takovým pěkným zaujetím.“
Dokonce se díval s maminkou.
„Sledoval jsem později, jak to komentoval. ‚Žádná naskočená kolena!‘ A já to tam pak jel a ještě si tu situaci zhoršil.“ (pousměje se)
Co jste si zatím od výhry nejvíc užil? Nějaký okamžik…
„Já jsem si snad ještě nic neužil. Jako první jsem si užil asi magnetickou rezonanci, kde jsem hodinu ležel na břiše. A tam jsem si i přes hluk hezky zameditoval. To bylo příjemný, začal jsem si povídat sám se sebou. (rozesměje se) Říkal jsem si věci kolem zápasu. Konečně, konečně to přichází. Protože do nedávna to bylo „Pojď sem, pojď tam, tohle, tamto…“ Potřebuju teď ale trávit čas o samotě.“
Měl jste neuvěřitelnou výdrž a trpělivost při přivítání v Hostěradicích, protože tam na vás stála opravdu dlouhá fronta, a každý chtěl podpis nejen pro sebe, ale i pro své známé…
„To byla, dá se říci, povinnost. Jet za lidmi tam a pověnovat se jim. Ale byla to radost.“
Předtím ještě ale byla oslava, na kterou se vlastně vztahuje informační embargo. Můžete k tomu něco říct?
„Dokud to bylo ještě čerstvý, tak jsem to chtěl s kámoši oslavit, a tak jsme se prostě sbalili a jeli do kempu, kde jsme obsadili jednu část. A dělo se, co se dělo.“
Obsadili? To zní jako násilím…
(směje se) „No co, přijeli jsme tam, určitý území jsme obklopili auty a udělali jsme si tam prostor na oheň. A nebudu víc popisovat. Necháváme to vždy podle toho, co nás napadne. Ale můžu říct, že jsem zavolal ségře, která měla pár dnů zpátky narozeniny a říkám jí: Přijeď tam a oslavíme i tvé narozky. Ptala se, jestli má něco přivézt. Dones rachejtle a petardy. Nečekal jsem, že to fakt přinese. Tak se děly pak věci. (usmívá se) Občas je to takový na hraně, ale už to krotíme.“
Na to už se vztahuje to informační embargo?
„Přesně.“
Když se teď s odstupem času podíváte na opasek UFC, který jste vybojoval, co pro vás znamená?
„Ty jo… Dosažení určitého bodu v životě, po kterém jsem neměl dál nic naplánovaného. Takže se mi teď vstává ohromně příjemně. Každý den! Vstávám brzy ráno s chutí. Protože vím, že se může stát cokoliv. Jdu trénovat, jdu si zaběhat s radostí, protože vím, že už nemusím makat kvůli nějakému zápasu nebo něčemu konkrétnímu. Trénuju teď, protože to sám miluju. Protože chci držet ty opratě, své schopnosti, které pak využívám.“
Takže z vás spadlo pomyslné břímě?
„Jo, velmi. A zároveň se těším na to, až přijde další konfrontace. Protože to už bude jenom sranda, myslím. Podle mě tam byl Glover (Teixeira – předešlý šampion UFC) fakt výjimečný. Jsou tam sice mladší, ale nikdo z těch kluků nemá mentalitu tohohle starého dravce, který fakt jel přese všechno, nezastavil se. To mě na něm fascinovalo v zápase. U posledních dvou soupeřů se mi tohle nestalo, u Reyese ani Oezdemira. A to byli přitom tvrďáci. Ale Glover… Ne tak tím, co dělal, jak se hýbal, ale jak byl nastavený v hlavě. Cokoliv jsem na něj vyzkoušel, tak hrál taky. Snažil se.“
Zamyslel jste se už nad tím, že byste to chtěl taky jednou tak dlouho táhnout jako on? Přece jen, je mu čtyřicet dva let.
„To zase ne. Motivaci zatím mám, protože k tomu mám dispozice, je tam ještě teď funkčnost těla. Zkrátka cítím ten motor, schopnosti, které tělo má. A cítím tady (dotýká se spánku), že to není konec evoluce. A hlavně jsem nepředvedl, co jsem předvést chtěl. Takže jedem dál.“
Byl pro vás Teixeira v nějakém směru inspirací?
„Ano. Z každého zápasu si snažím vzít nějakou inspiraci, ponaučení. Od každého svého soupeře. Kdy člověk přesáhne své ego, dokáže se inspirovat od čehokoli. I od svého největšího nepřítele. A naopak využít veškeré zbraně proti němu.“
Co říkáte na to, jakou vlnu vzedmula vaše výhra. MMA teď v Česku sleduje zase mnohem víc lidí než předtím. V Brně jste zaplnil náměstí.
„No, to bylo něco. Jsem rád, že lidé, kteří MMA sledují, jím už opravdu naplno žijí. Sice jsou i ti, kteří na to plivou, ale to je v pořádku. Nebudu nikoho shazovat. Někomu to zkrátka nesedne. Každému, co jeho jest. Ale tihle lidé by si měli uvědomit, že tento sport… Já tomu nerad říkám sport, prostě boj, je disciplína, kde k tomu zápasník nemůže přistupovat jen jako ke sportovnímu výkonu. Je to fakt osobní hra mezi dvěma lidmi. Vy se nesnažíte nějakým výkonem překonat něco, ale přímo člověka. A to takovým způsobem, že ho chcete zničit. Ale na druhou stranu si musíte držet i morál toho, že to není nic osobního. Je to fakt dvousečný. Strašný paradox. A to je na tom to krásný. Že se musíme soustředit na víc věcí.“
Je kolem vás ještě stále i teď dost rušno. Jak se těšíte na to, až si opravdu odpočinete a budete sledovat ve svém domě nedaleko Brněnské přehrady, jestli vám po zahradě opět neběhají divoká prasata?
(pousměje se) „Těším se spíš na to, že vypadnu a trochu si odpočinu, vše si v sobě urovnám a budu moct začít opět s tréninkem. To je pro mě nejvíc. Zpátky k jednoduchosti. Protože vím, že se k věcem, s nimiž jsem začínal, stejně vrátím. Ostříhám ty zbytečnosti kolem. A to nejjednodušší je prostě ráno vsát, jít si zatrénovat, přijít, dobře se najíst a pověnovat se sobě, rozvoji. Následovat zkrátka cestu. Krok za krokem.“
Říkáte zpátky k jednoduchosti. V Knize pěti kruhů od Mijamota Musašiho se píše o tom, že by samuraj neměl žít v komfortu. Je to i důvod, proč bydlíte v nepříliš velkém srubu v lese? Na tom nechcete nic do budoucna měnit?
„Určitě jo. Je to moc pěkná myšlenka, mít svůj pozemek, nějaký větší. Barák, psa, rodinu, dítě… Bazén, všechny tyhle věci. Sekat trávu a mít pohodu. Ale to ještě ne. Vím, že teď chci být prostě zalezlej a jít za svými cíli. Postupně je ukrajovat. A pak si říct: Super, byla to dobrá jízda, je čas na další krok. To tady ještě není.“
Je pravdou, že si vás se sekačkou moc neumím představit.
„Naopak! Já jsem sekal trávu celý svý mládí. Chodil jsem sekat, kde to šlo. Mamčin přítel měl benzínku. Okolo byla spousta pozemků, takže tam jsem sekal, strávil jsem tím fakt dost času.“
A máte rád vůni posečené trávy, nebo se vám zprotivila?
„Miluju! A připomene mi to vždy tyhle časy, kdy jsem byl kluk.“
