MMA trenér Reinders: Nikoho nepošlu na porážku, rval jsem se s neonacisty | iSport.cz
5. srpna 2020 • 17:00

MMA trenér Reinders: Nikoho nepošlu na porážku, rval jsem se s neonacisty

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SÁZKAŘSKÉ TIPY: Pardubice mohou obrat i Baník. Vyplatí se vsadit na střelce Sparty
RENTGEN: Jaká je souhra stoperů Sparty? Návrat Hancka odskáče Lischka
VŠECHNA VIDEA ZDE

Patří mezi nejrespektovanější české trenéry. Zároveň je André Reinders jednou z nejvýraznějších osobností na bojové scéně. Nejen díky tomu, že má sám na kontě přes třicet zápasů. Odmala se zastával slabších a nikdy neváhal bojovat za správnou věc, což má v sobě dodnes. I proto chce například, aby se v MMA zavedly testy na stimulanty. „Když se občas podíváte, jak mají někteří zápasníci rozšířené zorničky před soubojem, dá se i odhadnout, na čem jedou,“ říká devětatřicetiletý kouč.



Působí vždy klidným, rozvážným dojmem. André Reinders rozhodně nepatří mezi nervní trenéry, kteří by na své svěřence permanentně pokřikovali. O to větší má u svých zápasníků respekt. A jeho přístup má výsledky. Naposledy například Tereza Bledá, Tadeáš Růžička a Daniel Škvor vyhráli bitvy v superfinále unikátního československého projektu Underground. Osmnáctiletá amatérská bojovnice navíc dokázala přemoci dvě nejlepší české zápasnice Lucii Pudilovou a Magdalenu Šormovou. Hrdý trenér po jejím triumfu jen s úsměvem prohlásil, že věděl, že vyhraje.

Čím to, že máte tak úspěšný tým?
„V prvé řadě musím říct, že jsem ohromně vděčnej a těší mě, že se mým bojovníkům tak daří. A samozřejmě i bojovnicím, na které nesmím zapomínat, protože jsou velmi důležitou součástí našeho týmu. Jsem za ty úspěchy opravdu rád, ale jsem daleko od toho, abych to připisoval jenom sobě. V první řadě je to zásluha kluků a holek, kteří do toho dávají největší úsilí, největší intenzitu. A je to zásluha celého našeho týmu, protože si zakládám na tom, že je to týmová práce, týmový sport, i když v kleci pak stojí ve výsledku jenom ten jeden. A samozřejmě je to zásluha i dalších trenérů, kteří se podíleli na přípravě Dana Škvora a Tadeáše Růžičky v minulosti, protože ti dva už byli zkušení ‚postojáři‘.“

Koho myslíte tím týmem?
„Je to o trenérském týmu, o sparingpartnerech, na kterých navzájem kluci a holky rostou, pomáhají si. Fascinuje mě, s jakou samozřejmostí vždy všichni pomáhají těm, co mají aktuálně před zápasem. Simulují jim soupeře a snaží se je co nejlépe připravit, aby v zápasech uspěli. A to je, myslím, nejvíc vidět.“

Nechce se vám mluvit o svém úspěchu?
„Já jen udávám týmu nějaký směr... A zdá se, že se ubíráme správně.“ (pousměje se)

O vás jako trenéra musí být velký zájem.
„Zrovna nedávno jsem říkal, že mám pod sebou dvacet profíků a nechci už přibírat další. Shodou okolností za mnou vzápětí přišla Magda Šormová, která odešla z Penta gymu a požádala mě, jestli bych jí nepomohl. Magda je předposlední soupeřkou Terezy Bledé, Tereza ji porazila ve velmi vyrovnaném zápase. Magdu jsem nedokázal odmítnout. Ona k nám už dříve chodila jednou za čas trénovat a mám ji rád i jako člověka.“

Jak to jako trenéři mezi sebou prožíváte, když svěřenec jednoho přejde k někomu jinému?
„Je to tak, že bojovníci chtějí růst, zápasnická kariéra není nekonečná, mají na ni nějakou dobu. A pokud mají pocit, že stagnují a potřebují nějaký impuls k růstu, přecházejí jinam. Je to tedy zatím spíš o tom, že ke mně přicházejí. Což mě na jednu stranu těší, na stranu druhou mě to mrzí vůči trenérům, kteří je vychovali, protože vím, co je za tím úsilí a práce. Většinou trenérům volám, vyříkáme si to. Obvykle k tomu přistupují tak, že jim jde o blaho svěřenců, takže to chápou a přijmou.“

Žádné drama se tedy nekoná?
„Mám k tomu rozporuplný přístup. Na jednu stranu jsem potěšený, že bojovníci ke mně mají důvěru a chtějí u mě trénovat. Na druhou bych nerad působil jako někdo, kdo přetahuje bojovníky. Tak tomu není, nikdy jsem za nikým nepřišel. Impulz musí vždy přijít od zápasníka.“

Výkon již zmiňované Terezy Bledé na akci Oktagon Underground vzal mnoha lidem dech. Vy jste ale říkal, že vás to nepřekvapilo, že jste to čekal. U koho z vašich svěřenců vás tedy úspěch nejvíc překvapil?
(směje se) „Nikdy bych neposlal bojovníka do zápasu, kdybych si nemyslel, že vyhraje, nebo že existuje cesta, jak souboj vyhrát. Neposílám nikdy nikoho do boje jenom kvůli penězům, neposlal bych je nikdy takzvaně na porážku, byť jsem takové nabídky za veliké peníze měl. Nikdy bych to neudělal, pro mě je zkrátka prioritou růst svěřenců a týmu jako celku. Peníze jsou v tom druhořadé.“

Co hraje roli, když zvažujete, jestli někoho pustit do zápasu?
„V první řadě to musí být vždy o samotném svěřenci. On musí chtít do duelu jít. Když mi tedy přijde nějaká nabídka nebo možnost, tak to dotyčnému řeknu a on musí odpovědět: Jo, to chci. Když jsme se doslechli, že v pyramidě Undergroundu bude Lucie Pudilová, první reakce Terezy byla: Já s ní chci zápasit. Zamyslel jsem se nad tím a řekl si, ona má na to ji porazit, věřím tomu. Nechal jsem ji to ale ještě den promyslet. Byla dál přesvědčená, že chce. Tak jsme do toho šli a zápas se domluvil.“

Na konci minulého roku došlo k něčemu podobnému, kdy váš svěřenec hodně lidí překvapil. Byl to Michal Martínek v souboji s favorizovaným Viktorem Peštou. Byl jste si opět vítězstvím jistý?
„Ano, myslím si, že už mám dost zkušeností jak coby zápasník, tak trenér. Už jsem odkoučoval stovky soubojů. Dokážu zanalyzovat soupeře, zhodnotit, co je jejich silná nebo slabá stránka. Vytvořím si na základě toho jakýsi scénář, jak se střet může vyvíjet a čím bychom soupeře mohli porazit. A v případě Michalova zápasu jsem si udělal analýzu také a věděl jsem, že s dobrou taktikou, přípravou a sebevědomím, které tehdy měl, vyhraje. Sebevědomí je hrozně důležité. Nemůžu nikoho přitáhnout za nohu do klece a říct: Hele, tady máš zápas. Věděl jsem zkrátka i tehdy, že když do sebe všechno zapadne, jak má, tak Viktora porazí. Jinak bych ho do zápasu nepustil.“

Práce trenéra je bezpochyby velká zodpovědnost…
„Souhlasím, mojí vizitkou jsou vítězství, ale i prohry mých svěřenců.“

Občas to musí být celkem stres. Jak to zvládáte?
„Stres to občas je. Navíc, byť jsem introvert a nedávám úplně najevo emoce, zápasy svých bojovníků extrémně prožívám a emoce ve mně jsou. Což kolikrát zažili rozhodčí na vlastní kůži, kdy jsem mezi ně vlítl, protože jsem měl pocit, že poškodili mého svěřence. (směje se) Takže zápasy prožívám opravdu extrémně. Ale musím v tu chvíli emoce přetransformovat do racionálního myšlení, abych bojovníkům předal, co v tom zápase potřebují. Každý z nich je maličko jiný, má své nastavení v hlavě a potřebuje něco jiného, aby ho to v zápase pořádně nakoplo. Důležitá je empatie. Myslím, že se dokážu vžít do jejich pocitů, ale správně je nastavit, to už je mnohem složitější.“

A co strach o ně? Budu konkrétní: Jaké to pro vás je, když vidíte Terezu Bledou v superfinále Undergroundu, kdy krvácí v obličeji a je to zjevně velice náročná bitva?
„Podle své vlastní zkušenosti vím, že jsem jako zápasník nikdy neměl strach ze zranění, ale z prohry. A myslím, že to tak má naprostá většina bojovníků. Dívám se na to naprosto racionálně a musím to v tu chvíli vyhodnotit tak, abych ji radami v pauze nebo během zápasu dovedl k vítězství. Musím také počítat i s tím, že je tam

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud