Nic není nemožné, když si za tím jdete. Dvacetiletý norský běžec Jakob Ingebrigtsen se pro cestu profesionálního atleta rozhodl jako osmileté dítě a je posledním vývojovým druhem nadšeného běžeckého klanu. Na OH v Tokiu se stal prvním olympijským šampionem na patnáctistovce z Evropy od roku 1992 a jeho myšlenky směřují i ke světovému rekordu.
Úplné ticho nepanovalo, protože na Japonském národním stadionu rozjitřil pozornost několika tisícovek V.I.P. a novinářů finiš patnáctistovky. Ale i tak byla klasická věta na mediální tribuně krásně slyšet: „What the fuck!?“
V cílové rovince před zraky žurnalistů Jakob Ingebrigtsen prodloužil krok a každým momentem se vzdaloval od světového šampiona Timothyho Cheruiyota. Prohnal se kolem něj chvilku předtím v poslední zatáčce a hned to bylo jasné. Keňan místo odporu otočil hlavu zpátky, aby si ověřil, jak jsou na tom další soupeři za ním.
Ingebrigtsen byl v cíli v novém olympijském rekordu 3:28,32 minuty v závodě, který si řekl o označení nejlepší patnáctistovka historie. Na rychlém mondu tokijského stadionu hned sedm závodníků běželo pod úroveň dosavadního rekordu Noaha Ngenyho ze Sydney 2000 (3:32,07).
A král celé té show byl Jakob Ingebrigtsen. Dvacetiletý fenomén, jenž završil práci zázračného rodinného klanu, který se však v minulosti místo běhání věnoval farmaření a rybaření.
„Tohle jsem chtěl celý život,“ prohlásil Ingebrigtsen po svém zlatém závodě.
Vítězství na Hrách pro něj znamená symbolické potvrzení jeho vrcholného cíle – dokázat, že klasickou atletickou disciplínu na 1500 metrů nemusí vždycky vyhrávat Afričané.
„Určitě doufám, že Team Ingebrigtsen dokáže africkou dominanci zlomit,“ hlásil Ingebrigtsen poté, co před třemi lety na mistrovství Evropy v Berlíně vyhrál během necelých 24 hodin závody na 1500 i 5000 metrů.
Olympiádu v Riu paradoxně v takticky vedeném pomalém závodě vyhrál Američan Matthew Centrowitz. Do té doby ale trvala africká série, posledním vítězným Evropanem byl na patnáctistovce před 29 lety Španěl Fermín Cacho.
| Narozen: 19. září 2000 (20 let) |
| Největší úspěchy: olympijský vítěz na 1500 metrů (2021), 4. na MS na 1500 metrů, 5. na MS na 5000 metrů (2019), mistr Evropy na 1500 metrů a 5000 metrů (2018), halový mistr Evropy na 3000 metrů (2019 a 2021) a 1500 metrů (2021), halový vicemistr Evropy na 1500 metrů (2019), na MS juniorů 2. na 1500 metrů, 3. na 5000 metrů (2018), juniorský mistr Evropy na 3000 metrů steeplechase a 5000 metrů (2017) |
Tentokrát ale na taktiku nebylo místo. V Tokiu se od začátku běželo ostré tempo a hluboko pod úrovní dosavadního olympijského rekordu šlo o to, kdo vydrží víc. Cheruiyot porazil Ingebrigtsena ve všech dvanácti dosavadních soubojích, ale tentokrát si Nora vyvezl za zády a na jeho působivý útok už neměl jak reagovat.
„Je to dobrý závodník, dobrý a disciplinovaný atlet. Mám z něho radost,“ chválil předloňský mistr světa z Dauhá. „V poslední stovce jsem se cítil unavený. Cítil jsem svůj pravý stehenní sval a neměl jsem na to, abych k cíli běžel rychle.“
Byl to Ingebrigtsen, kdo prodal životní formu, jejímž náznakem byl masivní evropský rekord 12:48,45 minuty na 5000 metrů, který zaběhl při červnové Diamantové lize ve Florenci. Na rozdíl od ME v Berlíně i MS v Dauhá, kde před dvěma lety v obou disciplínách bojoval o medaile neúspěšně, teď se soustředil na jeden cíl. A má olympijské zlato.
„Tohle jako profesionální běžec chcete. Povedlo se mi to na první pokus a cítím, že jsem teprve začal,“ líčil Ingebrigtsen.
Ve skutečnosti už má za sebou pořádně dlouhou cestu. Jakob totiž odmalička vzhlížel ke dvěma starším bratrům, Henrikovi a Filipovi. Oba sice začínali u fotbalu a klasického lyžování, otec klanu Gjert ale rychle zjistil, že se narodili pro běh.
„Profesionálním běžcem jsem od osmi deseti let. Odmalička trénuju a stejně jako bratři se řídím dobrým vzorem,“ vysvětluje Jakob.
Famílie Ingebrigtsenů už září na nejvyšší úrovni celé desetiletí. Nejstarší Henrik, jemuž je dnes třicet, v roce 2012 vyhrál patnáctistovku na mistrovství Evropy v Helsinkách. O dva roky mladší Filip vyhrál evropský šampionát v roce 2016 a na MS 2017 v Londýně bral bronz. To nejlepší ale ještě stále čekalo.
Jakob se stal v šestnácti letech nejmladším běžcem historie, jenž zaběhl míli pod hranici čtyř minut, na MEJ v Grossetu také zkompletoval double na pětce a steeplu. V roce 2018 sebral na juniorském MS v Tampere stříbro na patnáctistovce a bronz na pětce. A pak už přišel slavný zlatý double z Berlína.
„Jeho startovací pozice byla lepší než moje a Filipova, protože se učil z našich chyb. Když přestanete v květnu běhat kvantitu a soustředíte se jen na rychlost, na šampionátu v srpnu nemáte energii ani vytrvalost,“ vysvětloval Henrik.
Po olympiádě v Tokiu i sám šéf klanu Gjert uznal, že při tréninku svých dvou starších synů získal potřebné know-how, které ted využívá při přípravě benjamínka.
„Jakob je produktem akumulovaných vědomostí. Když jsme začali, nevěděli jsme nic,“ líčil Gjert Ingebrigtsen. „Jakob už nemá moc prostoru se zlepšovat vytrvalostně, ale pokud se zaměříme na rychlost, může útočit na světový rekord.“
Čas legendárního Maročana Hichama El Guerrouje 3:26,00 trvá už 23 let. A Jakob měl na otázku, zda se chce pokusit jeho čas zlomit, jasnou odpověď: „Ano.“
| 1500 metrů | 5000 metrů | ||
| 2012 | 11 let | 4:21,98 | |
| 2013 | 12 let | 4:15,87 | |
| 2014 | 13 let | 4:05,49 | |
| 2015 | 14 let | 3:48,37 | |
| 2016 | 15 let | 3:42,44 | 14:38,67 |
| 2017 | 16 let | 3:39,92 | 13:35,84 |
| 2018 | 17 let | 3:31,18 | 13:17,06 |
| 2019 | 18 let | 3:30,16 | 13:02,03 |
| 2020 | 19 let | 3:28,68 | |
| 2021 | 20 let | 3:28,32 | 12:48,45 |
