To je veliká škoda... Adam Ondra v olympijské premiéře sportovního lezení na medaili nedosáhl a skončil šestý. Kombinaci tří disciplín nečekaně vyhrál Španěl Alberto Ginés před Američanem Nathanielem Colemanem a Rakušanem Jakobem Schubertem, který po vítězství v závěrečném lezení na obtížnost odsunul Ondru z medailových pozic.
Osmadvacetiletý Ondra po čtvrté příčce z úvodního lezení na rychlost skončil v boulderingu až šestý a stejná příčka mu patřila i průběžně. Díky výbornému výkonu v obtížnosti se dlouho držel v čele pořadí poslední disciplíny a živil šanci na některou z medailí včetně zlata. Naději mu ale sebral Schubert, který jako jediný z finálové sedmičky vylezl až na vrchol.
Nejnižší součin všech tří disciplín měl osmnáctiletý Ginés, jenž k vítězství v rychlosti přidal čtvrté místo v obtížnosti a sedmé v boulderingu. Coleman za ním celkově zaostal o dva a Schubert o pět bodů. Až čtvrtý skončil favorizovaný Japonec Tomoa Narasaki, před Ondru se dostal ještě vítěz úterní kvalifikace Francouz Mickaël Mawem.
Ondra, který v kvalifikaci obsadil páté místo, se měl na úvod vyřazovací části rychlosti utkat s Francouzem Bassou Mawemem. Rychlostní specialista a držitel nejrychlejšího olympijského času si ale v závěru kvalifikace natrhl biceps a do finále nenastoupil.
Ondra tak zahájil soutěž sám, časem 7,44 si vylepšil osobní rekord ve své nejslabší disciplíně o dvě setiny. V semifinále srazil dalších 41 setin, ale Ginés byl téměř o půl sekundy rychlejší. Proti vítězi kvalifikace Mickaëlu Mawemovi Ondra poprvé v kariéře stlačil čas pod sedm sekund na 6,86, ale favorizovaný Francouz byl ještě o 39 setin rychlejší. Z Čecha přesto vyzařovala velká spokojenost.
V boulderingu, v němž se Ondra v roce 2014 stal mistrem světa a má i dvě stříbra, první boulder „topoval“ až na druhý pokus, na druhém si jako jediný ze sedmičky finalistů nepřipsal ani zónu. Na třetím všichni včetně Čecha zapsali jen zónu. Na dva topy dosáhl pouze Coleman.
V obtížnosti, z které má tři světové tituly, Ondra dosáhl na kótu 42+ a až do úplného závěru vedl, avšak poslední lezec v soutěži Schubert jej dokázal překonat. Po dílčí druhé příčce měl Ondra konečný součin 48, což stačilo jen na šesté místo.
Výsledky sportovního lezení:
Muži: 1. Ginés (Šp.) 28 (1x7x4), 2. Coleman (USA) 30 (6x1x5), 3. Schubert (Rak.) 35 (7x5x1), 4. Narasaki (Jap.) 36 (2x3x6), 5. M. Mawem (Fr.) 42 (3x2x7), 6. Ondra (ČR) 48 (4x6x2), 7. Duffy (USA) 60 (5x4x3), 8. B. Mawem - nenastoupil.
Zprávy ze dne 8. srpna 2021
Zatímco v Tokiu probíhá závěrečný ceremoniál, do Prahy dorazil bronzový deblkajak. Radek Šlouf s Josefem Dostálem se hned na letišti pochlubili medailemi.
Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval ujistil, že se problematický úvod české účasti na olympijských hrách v Tokiu poznamenaný šesti případy koronaviru bude dál řešit. Vyšetřovací zpráva, kterou v průběhu olympiády zveřejnil ČOV, není konečným materiálem. Kejval uznal, že z pohledu čtyř pozitivně testovaných sportovců byly události z leteckého speciálu do Tokia obrovskou tragédií. Rozhovor s Jiřím Kejvalem čtěte zde >>>
Zprávy ze dne 5. srpna 2021
RYCHLOSTNÍ KANOISTIKA: Chtělo to spousty sil, těch psychických i fyzických. Sám Josef Dostál letos medaili z Tokia sám na kajaku nevybojoval, ale přece se jí dnes dočkal ve spolupráci s Radkem Šloufem. Oba bronzoví medailisté poté čelili palčivým otázkám a velmi upřímně se o svých pocitech z olympiády rozpovídali na zadní sedačce v pořadu Tokijská jízda.
Stal se prvním pozitivně testovaným členem české výpravy na olympiádě v Tokiu. Lékař Vlastimil Voráček se nyní vrátil domů a pro Reflex.cz poskytl vyjádření, jak vnímá tzv. covidový let, po kterém přišlo o olympijskou účast několik českých sportovců. „Myslím, že na tom letu se tam nenakazil nikdo. Nedovedu si to představit,“ uvedl Voráček. Více čtěte ZDE>>>
RYCHLOSTNÍ KANOISTIKA: Trenér rychlostních kanoistů Karel Leština si dnes na břehu olympijského kanálu od srdce zařval. Po bronzu svých svěřenců Josefa Dostála a Radka Šloufa v závodu deblkajaků cítil i satisfakci, protože po pátém místu Dostála na singlkajaku trošku o své práci pochyboval. „Člověk má nejistotu, jestli jsme udělali všechno správně – trénink, načasování formy. Teď se ukázalo, že to asi tak špatné nebylo, že jsme to tak špatně nedělali. Takže úleva, satisfakce, že asi nejsem tak úplně špatný trenér,“ řekl s úsměvem osmačtyřicetiletý Leština.
