Marek Stodůlka
5. srpna 2021 • 04:30

Trenérka repre o Ondrovi: Napálí to. Výpadek přiblížil medaili, zlato ztížil

Vstoupit do diskuse
2
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Už dopoledne se v České republice upřou pohledy mnohých na lezeckou stěnu. Sportovní lezení totiž čeká premiérové olympijské finále, do něhož se kvalifikoval i Adam Ondra, přestože nepodal takový výkon, jakého je schopen. „Vlhkost v Tokiu je šílená, takže možná držel chyty větší silou, než bylo potřeba, aby mu to nesmeklo. Tím pádem se unavil dříve než obvykle,“ komentuje jeho počínání při nejoblíbenější disciplíně – lezení na obtížnost - trenérka mládežnické reprezentace Alexandra Gendová.



Co jste říkala na výkony Adama Ondry v olympijské kvalifikaci?
„V rychlosti možná nad očekávání. Výkon byl z jeho pohledu dobrý, a co se týče pořadí, počítali jsme i s tím, že by mohl být dvacátý. Takže posun na osmnácté místo byl fajn. V boulderingu byl asi malinko nespokojený, že se mu nepovedlo topnout (dosáhnout vrcholu) trojku a zónovat (dosáhnout na místo cirka v polovině trati) dvojku. A před obtížností byl nejspíš nervóznější, protože si chtěl podle svých slov zajistit postup. Takže šel v té cestě příliš na jistotu, tím pádem se unavil dříve, než počítal. Měl trochu častěji odpočívat. Vlhkost v Tokiu je šílená, takže možná držel chyty větší silou, než bylo potřeba, aby mu to nesmeklo. Tím pádem se unavil dříve než obvykle, což bylo důvodem, proč spadl. Za jiných okolností by cestu zřejmě topnul.“

Adam tvrdil, že do finále změní právě na obtížnosti taktiku.
„Je připraven jít ve finále více do rizika. Dát tomu taky sto procent, ale napálit to.“

Při lezení na rychlost budou ve finále závodit vždy dva soupeři přímo proti sobě. Ondra automaticky postoupí mezi nejlepší čtyři, protože jeho protivník Bassa Mawem se v kvalifikaci zranil a nenastoupí. To je pro něj asi velká pomoc, že?
„Samozřejmě mu to může pomoct, protože v rychlosti skončí nejhůř na čtvrtém místě. Navíc se může ještě posunout, protože půjde do duelu s vítězem druhého čtvrtfinále, a ten taky může udělat chybu a třeba spadnout. Každopádně pokud skončí čtvrtý, stále bude mít skvělou výchozí pozici. Na druhou stranu Mawemův výpadek ulehčil Adamovi získání medaile, ale ztížil mu cestu za zlatem - druhému favoritovi Tomoovi Narasakimu tím totiž odpadl největší soupeř v rychlosti. Narasaki pravděpodobně v rychlosti zvítězí a získá tak pro výsledný součin důležitou jedničku. Zároveň Adam není šťastný, že to dopadlo tímto způsobem a dostal se díky zranění soupeře někam, kam by mu to třeba normálně nevyšlo. Je nám to všem trochu líto, ale takový je sport a jeho pravidla. Je potřeba k tomu adekvátně přistupovat, stát se to mohlo v samotném závodě, že by třeba tento superfavorit uklouzl. Jde o klasické vyřazovací boje na jeden pokus. Nezáleží na čase, vítěz jde dál a poražený závodí o umístění.“

Hlavním tématem olympijského závodu je jeho systém, tedy kombinace, která se většině lezců nelíbí. Co si o ní myslíte?
„Samozřejmě, že je kombinace vytvořena jenom z důvodu, aby se lezení dostalo na olympiádu. Museli vymyslet variantu, při které se tam objeví všechny tři disciplíny. Všichni vědí, že to nedává úplně smysl. Minimálně rychlost má být oddělená, a taky že na příštích Hrách bude. Za tu cenu, aby se sportovní lezení objevilo na olympiádě už letos, se musíme smířit s tímhle, ne úplně ideálním modelem.“

Výborné představení Adama Ondry při kvalifikaci boulderingu
Výborné představení Adama Ondry při kvalifikaci boulderingu

V čem je rychlost pro závodníky tolik odlišná, oproti boulderingu a lezení na obtížnost?
„Rychlost je spíše atletická disciplína. Lezec tam nic nemusí kreativně vymýšlet, jako je tomu u boulderingu nebo obtížnosti. Závodí se na stále stejné neměnné cestě a jde jenom o čas. Rychlostní lezci v podstatě mnohdy ani netrénují samotné lezení. Připravují se spíše kondičně mimo stěnu, aby zlepšili dynamiku, rychlost, výbušnost nohou, odraz a tak dále. Při lezení na obtížnost a boulderingu ale jde zejména o to, že řešíte problémy té cesty, která je pokaždé jiná. Záleží na tom, jak to kdo vymyslí, jakou má pohybovou inteligenci a tak dále.“

Jak se vám líbily bouldery, které stavěči navrhli pro olympijskou kvalifikaci boulderingu?
„Nevím, jestli můžu být až tak upřímná (směje se). První dva bouldery  mi přišly z diváckého hlediska trošku nudné. Nebylo tam nic akčního, jak jsem očekávala. Přece jen, byla to premiéra na olympiádě, tak jsem čekala, že je stavěči postaví tak, aby se laické veřejnosti líbily. Pak se to ale rozjelo. Jednak tím, že nastoupili větší favorité, kteří bouldery řešili trochu jinak, lépe. A když se objevil Adam, napětí šlo nahoru. Jestli topne (dosáhne vrcholu) ten třetí boulder, nebo ne, měl to tam na hraně. Celkově jsem čekala charakter boulderů trochu akčnější, ale těžko do toho vstupovat. Nevím, jaký měli stavěči záměr.“

Zdály se vám cesty jednodušší nebo obtížnější než při závodech Světového poháru?
„Podle mě to bylo srovnatelné. Stavěči jsou v Tokiu ve zvláštním postavení, protože staví jak pro specialisty na bouldery, obtížnost, tak i pro závodníky na rychlost. Z toho důvodu jsme předpokládali, že budou jak cesty tak bouldery trochu lehčí, mám však pocit, že nebyly. Stavěči to ale postavili tak, aby i rychlostníkům umožnili získat alespoň zónu (místo asi v polovině trati) a ti nekončili úplně s nulou.“

Jméno Adam Ondra rezonuje u nás i ve světě. Pociťujete díky němu zvýšený zájem o sportovní lezení v České republice?
„Určitě ano. Projevuje se to, více se o lezení mluví. Adam je častěji prezentován v médiích, než tomu bylo v minulosti, takže i naprostý laik ví, kdo to je a co dělá. Našemu sportu to strašně moc pomáhá a uvidíme, jak se to vyvine po olympiádě. Zase to bude díky Adamově účasti sledovat více lidí, kteří by s tím jinak vůbec nepřišli do styku.“

Kolik lidí se u nás sportovnímu lezení věnuje?
„Vím, kolik členů má český horolezecký svaz, to je kolem dvaceti tisíc. Ale sportovnímu lezení na umělých stěnách nebo na skalách? Vůbec netuším. (směje se) Rekreačně to může být třeba sto nebo dvě stě tisíc, ale vůbec nevím, jenom tipuji. V každém větším městě i na spoustě školách je stěna a myslím, že zájem ještě poroste. “

Jak jsme na tom v porovnání se světem?
„Třeba ve Francii je to skoro národní sport, vedle například fotbalu a dalších. Tam mají lezení ve školních osnovách a děti to dělají v rámci tělocviku. My na ně samozřejmě koukáme se závistí, protože pak mají velkou základnu pro výběr těch nejlepších. S velkými sporty se to u nás nedá srovnávat, ale pomaličku bychom chtěli k něčemu podobnému směřovat.“

Když mluvíte o dětech ve školách, jaký je u lezců nejproduktivnější věk? K olympijskému finále nastoupí třeba Colin Duffy, kterému je jenom 17 let.
„Myslím, že to není úplně podstatné. V některých odvětvích sportovec zraje věkem a získává zkušenosti. Něco na tom bude i v lezení, že čím je zkušenější, tím líp dokáže vyřešit některé situace. Protože třeba v minulosti se s podobnými lezeckými kroky už setkal. Ale jinak je fakt, že mladí lezci můžou úplně hravě strčit do kapsy ty, kteří se na špičce pohybují mnoho let. Skvělým příkladem je třeba Janja Garnbretová, která je mezi nejlepšími od sedmnácti a nic se na tom nemění. Colin Duffy nebo Alberto Ginés López jsou prostě mlaďoši, kteří nemají tolik za sebou, ale stejně jsou na špici.“

Vstoupit do diskuse
2
Články odjinud


Články odjinud