Václavík se dočkal: Každý den jsem věřil, už to bylo trošku na palici
PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Osud má někdy svérázný smysl pro humor. Biatlonista Adam Václavík prožil doma nervozní dny s pozitivními testy na COVID. A když už odletěl, putoval jako blízký kontakt snowboardisty Radka Housera do izolace. Do olympijského sprintu se ale nakonec postavil. A aspoň malé potěšení. O dvě sekundy z 59. místa prošel do nedělní stíhačky.
Aspoň tahle náplast po tom trápení, ne?
„Jo, první vítězství pro mě bylo, že jsem mohl startovat. Další závod stíhačka, za to jsem rád, i když jsem čekal trochu víc. Musím brát i tyhle dílčí pozitivní kroky a malé radosti. Věřím, že to zítra (v neděli) zase bude o kus lepší.“
Jaká je vaše současná pozice v covidových pravidlech poté, co jste byl za letu blízko pozitivně testovanému snowboardistovi Radku Houserovi?
„Jsem close contact. Do patnáctého mám speciální režim. Jezdím sám autem, které se musí objednávat, jinak nemůžu nikam. V tom je to bohužel omezené, co se týče fyzio, masáží… Do jídelny nemůžu, nosí mi jídlo. Původně jsem myslel, že mě nepustí ani na tratě, ale nakonec mě pustili. Po tom, čím jsem si prošel, už mě to nepoloží, ale jsou to další nepříjemnosti, které psychice moc nepřidají. Musím to nějak vydržet a pak už domů…“
Jak jste se vlastně ještě v Česku dozvěděl, že jste pozitivní?
„Nejdřív jsem tomu nevěřil. V neděli o půlnoci jsme přijeli z Itálie, v pondělí ráno jsme byli na testu, který mi vyšel pozitivní. Volal mi Rybís (reprezentační trenér Ondřej Rybář), že jsem pozitivní. Tak to jsem nejdřív myslel, že to je zlý sen. Ale bohužel nebyl.“
Jak jste se s tou novinkou sžíval?
„Říkám, že to je v pytli, nejdřív jsem se modlil, aby nikdo další pozitivní nebyl. Jeli jsme jedním autem, samozřejmě jsem se chránil, ale člověk neví. Také nevím, jak jsem k tomu přišel, pravděpodobně něco lítalo na hotelu, protože tam nějací Finové také pozitivní byli. Modlil jsem se, aby to byl hladký průběh.“
Vyšlo to?
„Ve finále mi dvakrát nic nebylo. Byl jsem jen trochu unavený a měl jsem náznak lehké virózky, ani se tomu nedá říkat virózka... Vzpomněl jsem si na loňský rok, kdy mě to také vyřadilo před mistrovstvím světa a Evropy. Ale musíte to přijmout. Každý den jsem věřil a doufal, že budu brzo negativní. Což se také nestalo.“
Kdy jste mě poprvé negativní test?
„Nějaký devátý, desátý den. Ze všech sportovců, co to prodělali, jsem měl furt hodnoty nejhorší, nějak se tomu nechtělo. Byly to těžké dny. Každý den jsem jezdil na test, nic jsem nemohl, nic mi nebylo a musel jsem čekat na výsledek. Pořád jsem někam volal, každý se ptá… Už to bylo na palici, trošku.“
Věřil jste, že nakonec na olympiádu odletíte?
„Ty první dny jsem určitě věřil, že to bude dobré. Ale tím, jak se to vyvíjelo, a viděl jsem případy, kdy měli po prodělání třeba tři negativní testy a pak jim tam najednou skočila pozitivita, tak už jsem začínal být trochu skeptický. Určitě mě napadlo, že se sem nedostanu. Ale naděje umírá poslední, naštěstí to za pět minut dvanáct vyšlo. Druhý problém byl pět negativních testů v řadě, čímž se to prodlužovalo. Pozdě, ale přece. Nakonec dobré, ale člověka to mrzí, když jsem měl v Anterselvě velmi dobrou běžeckou formu. Teď to byla velká neznámá.“
Jak jste se na trati cítil?
„Pár dnů jsem byl v hypoxy komoře v Jablonci, ale na tom daném místě je to stejně… Ten jet lag je nevyzpytatelný. Na tréninku jsem se cítil docela dobře, ale od startu to bylo trápení a daleko k tomu, co jsem zvyklý.“
Zprávy ze dne 20. února 2022
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Vlajkonoškou české výpravy je na slavnostním zakončení Martina Sáblíková.
Zprávy ze dne 18. února 2022
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Vlajkonoškou české výpravy při nedělním slavnostním zakončení zimních olympijských her v Pekingu bude rychlobruslařka Martina Sáblíková. „Je to pro mě hrozně velká pocta,“ reaguje Sáblíková, která tady získala bronz na své parádní trati 5000 metrů - více čtěte zde >>>
HOKEJ: Vycházeli oblečeni do pestrých olympijských úborů. Unavení z náročné cesty z Pekingu, zklamaní, jak tam dopadli. „Moc jsem chtěl medaili, zvlášť když to byla moje poslední olympiáda. S odstupem času to bude mrzet víc a víc,“ hlesl po příletu David Krejčí, který patřil v českém týmu k nejlepším. Jeden z těch, kteří obstáli. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Hokejový tým odletěl z dějiště olympiády dva dny po osmifinálovém krachu se Švýcarskem. Nejdříve výprava přiletěla do Paříže, kde přestoupila a těsně před jedenáctou večer přistála na letišti Václava Havla. Hlavní otázka v příletové hale? Zda i vedení svazu přestoupí z nastoupené cesty a v následujících dnech lze očekávat změnu trenéra národního týmu. „Nechtěl bych utíkat. I já sám si musím ty věci probrat,“ řekl Filip Pešán.Celý rozhovor čtěte ZDE>>>.
HOKEJ: Čeští hokejisté se vrátili z neúspěšných olympijských her v Pekingu, na nichž skončili ještě před branami čtvrtfinále. Podívejte se na fotky z pražského letiště.
Zprávy ze dne 17. února 2022
HOKEJ: S hokejem procestoval svět a využívá toho po aktivní kariéře. Jakub Čutta (40) působil v NHL, ve Skandinávii, ochutnal specifické Rusko. Hlavně ke sklonku kariéry u něj platilo, že tam, kde pracoval, se zajímal i o systém výchovu talentů. Věděl, že se tím jednou bude živit, a tak po svých trénincích v klubu navštěvoval i jiné. I proto může srovnávat, jak dělá hokej svět a jak Česko. Z čehož mu není dobře po těle. Rychlý konec v Pekingu považuje jen za špičku ledovce. Problém je v celkovém nastavení prostředí. „Na hokej jako na hru se musíme dívat z jiného úhlu a s větším důrazem na hráče jako na člověka,“ míní někdejší obránce, juniorský mistr světa. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
RYCHLOBRUSLENÍ:Martina Sáblíková odmítla nabídku organizátorů, aby startovala v sobotním závodě s hromadným startem. „Řekli mi, že je tam ještě druhé místo (pro Česko), že budou doplňovat startovní listinu do třiceti. Já tady ale nemám věci na masák, což Petr (Novák - trenér) říkal, že by zařídil. Šest let jsem to ale nejela a masák se od té doby nehorázně zvednul. Je to úplně něco jiného, než co jsem jezdila já,“ řekla ČTK a MfDNES. „Netroufám si, aniž bych závod předtím zkusila, do toho na olympiádě jít. Na to prostě nemám,“ dodala.
