Erbanová tušila, že olympiáda nevyjde: Žádná křivda, hokej hraju chvíli
Na olympiádě před čtyřmi lety brala Karolína Erbanová bronz v rychlobruslení. V mezidobí změnila sport, stala se z ní hokejistka. Národnímu týmu žen pomohla k vítězství v kvalifikaci a historickému postupu na turnaj pod pěti kruhy. Do Pekingu ale neodletí, do nominace se nedostala. „Mrzí to, ale jsem s tím v pohodě,“ říká v rozhovoru pro Sport. Na soupisce figuruje jako náhradnice.
Doufala, že přidá třetí olympijskou účast. Že bude mít šanci zabojovat o obhajobu bronzu z Pchjongčchangu. Ten Karolína Erbanová získala na rychlobruslařské sprinterské trati. Trenér Tomáš Pacina ji ale nakonec do týmu nevybral. „I tak jsem ráda, že jsem do hokeje šla. Tímhle pro mě nic nekončí,“ povídá s klidem a vyrovnaně 29letá útočnice švédské Almtuny.
Jak jste přijala informaci, že v olympijské nominaci nejste?
„Nebrala jsem to nijak drasticky, nějaké interní informace jsme samozřejmě dopředu měly. Já svoji roli znala. Už během kvalifikace jsem věděla, na čem jsem. Dvě hráčky nám tehdy chyběly a já byla třináctá útočnice. Se svojí pozicí jsem sžitá dlouho. Teď je můj úkol, abych byla připravená, kdyby náhodou nastaly nějaké komplikace. Každopádně to nenesu nějak špatně, naopak si vážím, že jsem součástí národního týmu. Vždyť hokej hraju teprve dva a půl roku. Tehdy jsem si řekla, že to zkusím, že do toho šlápnu. Snu jsem se přiblížila hodně.“
O to víc to možná ale mrzí, ne?
„Samozřejmě, že to mrzí, protože jsem byla blízko. Milník nebyl daleko, stejně jsem ale ráda, že jsem to dotáhla takhle daleko.“
Trenér Tomáš Pacina vám dopředu řekl, že ve výběru nebudete?
„Žádné takové konkrétní sdělení nebylo, opravdu to vyplývalo dlouhodobě z mé pozice ze styku s českým nároďákem. O své pozici jsem věděla dlouho dopředu, s týmem jsem byla tolikrát, takže jsem tušila, na čem jsem. Pak jsme si to s panem Pacinou i řekli. Nebylo to tak, že bych se ve čtvrtek dozvěděla z televize novinu, že nejedu. To opravdu ne. Teď se to jen zveřejnilo.“
Nezhořkla teď zpětně trochu vaše postupová radost, když jste v listopadu s týmem juchala po olympijské kvalifikaci?
„To ne, já jsem si to moc užila. Byla to mise pro nás a pro celý český ženský hokej. Když jsem hrála ten kvalifikační turnaj, neměla jsem vůbec v hlavě myšlenky, jestli budu v týmu o dva měsíce později. Byla jsem ráda, že jsem tam byla.“
Elán do práce a další hokejové kariéry vám to tedy, počítám, nevzalo.
„Určitě ne, vůbec. Nešla jsem do hokeje s cílem, že hned musím jet na olympiádu, a pokud se to nepovede, tak konec. Chtěla jsem se navrátit do prostředí, v němž jsem byla jako malá. Nebylo to buď, anebo. Jsem ráda, že jsem ten krok k hokeji udělala, a teď mám i šanci hrát ve Švédsku.“
Na druhou stranu, když si vzpomenu na náš prosincový rozhovor, v něm jste směrem k olympiádě znělo dost nadějeplně.
„Doufala jsem, že by to mohlo vyjít. Tím směrem jsem pohlížela, bylo by úžasné, kdyby to klaplo. Byla by to obrovská zkušenost prožít olympiádu jinak, než jsem byla zvyklá. V kolektivu holek, v jiném sportu. Jak říkám, zatím jsem náhradnice, tuhle roli přijímám. Uvidíme, jak to ještě všechno dopadne. Když se ohlídnu za sebe na dobu posledních dvou let, jsem fakt pyšná na to, jak jsem přechod k hokeji zvládla.“
Cítím z vás, že sama víte, že vybrané hráčky jsou zkrátka dál než vy. Žádnou křivdu nevnímáte. Mám pravdu?
„Přesně tak to je, o žádné křivdě nemůže být řeč. Hráčky jako Vanišová a Pejzlová jsou tím nejlepším, co Česko může nabídnout. Já hraju hokej chvíli, snažím se to manko dohnat, ale nejde to během jedné sezony. Ostatní za sebou mají patnáct i víc let u hokeje. Od začátku jsem do toho šla s velkým respektem, pořád mám velké nedostatky.“
Zprávy ze dne 11. února 2022
HOKEJ:David Krejčí v elitní lajně národního týmu s Tomášem Hykou a Lukášem Sedlákem? Tento útok jsme již před prvním reprezentačním srazem načrtli v deníku Sport. Trenér Filip Pešán pak z papíru utvořil realitu. Jenže ani po dvou odehraných zápasech si formace s největší hvězdou olympijského turnaje úplně ideálně nesedí. Co s tím? Redaktor Sportu Ondřej Kuchař je názoru, že by ofenzivnímu esu mohla pomoct změna křídel... BLOG ONDŘEJE KUCHAŘE přímo z Pekingu si přečtěte ZDE>>>
RYCHLOBRUSLENÍ: Byla to pro ni sedmá (!) olympijská medaile. Ale i tak se jí na tváři objevily slzy dojetí. Martina Sáblíková při večerním slavnostním ceremoniálu přímo v srdci pekingských Her dostala bronzovou placku. Ne, pro ni to není rutina. Pokaždé se v ní mísí emoce, zvlášť letos. Po patáliích všeho druhu, které si prožila. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Bylo na něm vidět, že z něj spadlo to největší napětí. Po sedmi porážkách přišla výhra. Kouč Filip Pešán věří, že právě vydřený triumf nad Švýcary (2:1 po nájezdech) nastartuje jinou sérii. Tu vítěznou. „Myslím si, že to může být zlom,“ reagoval reprezentační trenér. Český tým nejspíš čeká osmifinále, což je podle něj komplikace, ale teď hlavně řeší zítřejší zápas s Rusy. Celý rozhovor čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Šimon Hrubec vychytal samostatné nájezdy, jediný v rozstřelu proměnil David Krejčí a rozhodl o první výhře českého týmu v této sezoně. Výběr Filipa Pešána porazil Švýcary 2:1. „Bylo vidět, že oba týmy v prvních zápasech neuspěly. Nepadlo moc gólů, nebylo moc vyložených šancí. Ale důležité je vítězství,“ hodnotil ve studiu iSport Martin Ručinský. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Uf, ta úleva! Na hráčích národního týmu bylo vidět, jak si oddychli, že po sedmi porážkách přišla výhra. Konečně. Češi porazili Švýcary 2:1 po nájezdech, ten vítězný trefil ten nejzkušenější… David Krejčí. „Věděl jsem, že led není dobrý, takže jsem střílel,“ reagoval centr. Co řekl k zápasu a zítřejšímu souboji s Rusy? Více čtěte ZDE>>>.
