VIDEO | Z těch čtyř závodníků byla možná pod největším tlakem. Má za sebou skvělou sezonu, ale také dvě nemoci v krátkém sledu. Včera to však z české biatlonistky Gabriely Soukalové spadlo. Podílela se coby členka smíšené štafety na skvělém českém vstupu do domácího mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. A s bronzem na krku přiznala. „Tenhle úspěch nám už nikdo nevezme.“
Jak jste prožívala ten bronzový závod. Přeci jen jste jela jako druhá a musela pak trnout.
„Přímo při tom závodě to se mnou dělalo hodně. Byl to jeden z nejtěžších závodů v sezoně. Přijde mi, že čím víc ta sezona pokračuje, tím je to těžší. Zvláště po těch dvou nemocech. Vůbec jsem si nevěřila a je to pro nás čest mít na domácím mistrovství světa medaili. To je nepředstavitelná radost.“
VIDEO: Podívejte se a poslechněte si zpěv bronzové biatlonistky Soukalové
Když Ondřej Moravec odjížděl z poslední střelnice třetí, věřila jste, nebo jste se ještě bála?
„My už tomu věřili po ležce. Běželi jsme zrovna s Verčou za tribunou a když jsme slyšeli, jak ti lidé rychle řvali, což znamenalo, jak Ondra rychle střílel, tak jsem říkala: To si snad dělá legraci.“
Je ta bronzová medaile úlevou po týdnech plných tlaku?
„Jsem hrozně ráda, bála jsem se. Na štafetu jsou potřeba čtyři lidi, a když třeba jeden není stoprocentní, tak je to na tom výsledku znát. A já se bála, že nebudu silná, abych je podpořila. Jsem ráda, že jsem to ustála a obdivuji kluky, jak se s tím na střelnici poprali.“
Cítíte, že z vás do dalších závodů spadl tlak?
„Určitě. Už ale na startu jsem se cítila uvolněněji než dřív. A teď si říkám, že ať už to dopadne jakkoliv, toto nám nikdo nevezme.“
Co člověku běží hlavou s medailí na krku?
„Tím že je to doma, tak si to ještě více uvědomujeme. Nemám slov, kdybych to měla popsat, tak je to taková směsice pocitů. Nejdřív se mu chce brečet, pak se mu chce smát. Je to nádhera.“
Říkala jste, že když získáte medaili, zazpíváte lidem. Platí to?
„Nu, proč ne. Možná bych mohla zazpívat. Nevím, ale jestli bude vhodné zpívat během šampionátu. Jde o to, jaké výsledky tady ještě udělám. Kdybych dojela mezi posledními a zpívala, tak by mě asi trenér moc nepochválil.“
A jak se cítíte do těch dalších závodů?
„Cítím, že mám unavené nohy a bolí mě záda. Budu muset tu únavu vyplavit a dodržovat pitný režim. Na lyže ale v pátek půjdu.“
Na který závod se nyní těšíte?
„Ten první už jsem si teď odjela. A pak holčičí štafeta, hlavně ty kratší tratě. Po té nemoci jsou příjemnější. Na té delší je hned vidět, jak se člověk připravoval. Už tady v té štafetě to bylo na hraně a těžké.“