Cítí křivdu. Smetla ho vlna změn v české biatlonové reprezentaci a on s tím nepočítal. „Myslím, že mě někteří lidé podrazili,“ nerozpakuje se Jindřich Šikola. Ještě před několika měsíci pomohl na OH v Soči Veronice Vítkové (vedl ji od šestnácti let) ke stříbru, před začátkem nové sezony ho ale na pozici trenéra žen nahradil Zdeněk Vítek. On se naopak přesunul k juniorkám a s Vítkovou od jara nepromluvil.
Přiznává, že dělal chyby. Když je však chtěl napravit, další možnost nedostal. Místo toho byl Jindřich Šikola po veleúspěšné olympijské sezoně přesunut na post trenéra juniorek a jeho místo u reprezentačních biatlonistek převzal Zdeněk Vítek. „Zprvu jsem to vůbec nečekal, teď to ale beru jako novou výzvu. U žen jsem už ke konci cítil, že to není úplně ono,“ uznává nyní Šikola.
Co tím myslíte, že to už nebylo úplně ono?
„On ženský kolektiv není vždy jednoduchý. Někdy mi možná chyběla i trocha diplomacie a zpětně si uvědomuju nějaké chyby. Když teď vidím, co někteří prohlásili, tak jsem vlastně rád, že jsem z toho utekl. Trénovat juniorky je pro mě na jednu stranu úleva. Začal jsem to brát z jiné roviny. I když si myslím, že jsem dost ambiciózní a budu se snažit, aby z nich něco vyrostlo.“
Můžete být ohledně svého odchodu konkrétní?
„Nezlobte se, nebudu. Na jaře jsem byl odstřelen a teď se peru o své žití a nežití kolem. Sice jsem se podílel na olympijské medaili, ale musím se teď hrabat hodně nahoru, abych si nějakou pozici vůbec vybudoval. To mě po těch létech úspěchů mrzí. Není to jednoduché.“
Jaký tedy byl pro vás odchod šok?
„Nečekal jsem to. Stejně tak jsem nečekal loňský odchod Gábiny Soukalové do tréninkové skupiny k mužům. Myslel jsem si, že po úspěšné sezoně nám spolupráce do olympiády vydrží. Chtěl jsem po těch čtyřech letech skončit, ale pak začaly být úspěchy, najednou si to člověk rozmýšlel...“
Takže?
„Třeba v letadle na konci sezony jsem Verče Vítkové říkal, že už to není ono, a že jestli chce, tak skončím. Ona mi ale řekla, že chce, abych ji dál trénoval. To pak je hrozně těžké číst, když prohlásí, že je dobře, že jsme se rozešli. Z toho vlastně vyplývá, že jsem jí škodil. Přišlo mi to od ní trochu nefér. Je to ale složité. Je smutné, když si potom čtete diskuze pod články, kde si někteří udělají rychlý a jednostranný úsudek a svými výroky vlastně úplně sráží mou mnohaletou práci. “
Veronika Vítková sama říkala, že jste spolu od jara nemluvili...
„Ano, to je pravda. Asi jsem očekával, že za mě po těch letech bude víc bojovat. Zejména po tom našem rozhovoru. Skončil jsem a skončit jsem nechtěl. Určitě jsem udělal několik chyb a dnes bych plno věcí řešil jinak. Například si uvědomuji, že jsem se v kolektivu až příliš věnoval právě Veronice. Další můj problém byl v komunikaci s vedením. Vše jsem chtěl řešit už na jaře, a byť jsem byl ochoten se přizpůsobit a přistoupit na určité podmínky, nová šance mi dána nebyla. Opakuji, udělal jsem některé chyby. Na druhou stranu si však myslím, že mě jak někteří sportovci, tak trenéři podrazili. Tu křivdu budu asi cítit do smrti.“
Dá se říct, kdo vás tedy zklamal?
„Nezlobte se. Raději ne. Ale byl to předem prohraný boj.“
Bavili jste se o tom třeba se Zdeňkem Vítkem, který vás na pozici trenéra žen nahradil?
„Ano. Mně Ondra Rybář na jaře řekl, abych se s ním dohodl a třeba pokračoval s ním jako hlavní trenér. Do té doby to bylo postaveno tak, že bych já dělal asistenta právě Zdeňkovi. Tak jsem mu zavolal a nabídl mu roli asistenta s tím, že pokud to nebude fungovat, tak z biatlonu úplně odejdu a předám mu svou funkci.“
Ale ani to evidentně nedopadlo....
„Když mi on, kluk z Jilemnice, kterého jsem trénoval a měli jsme medaile z juniorského mistrovství světa a Evropy, řekne: Jindro, Ondra Rybář mi řekl, že mám být hlavním trenérem, já věřím jeho rozhodnutí a myslím, že nám dvěma by to spolu nefungovalo, tak je vám z toho smutno. Podotýkám, že do této doby jsme se Zdeňkem měli dobrý a myslím si, přátelský vztah. Po tomto rozhovoru mi došlo, že nemohu zůstat u žen ani jako asistent. Na druhou stranu ho chápu a myslím, že z něj je dobrý trenér.“
