Svou nadějnou krasobruslařskou kariéru nechal Jiří Bělohradský být a žije své nové životy. Má za sebou téměř roční působení v ledové show na zaoceánské lodi. Teď ale rozvíjí svou cestu MMA bojovníka. První zápas už vyhrál a v neděli ho v amatérské MMA lize čeká další. A brzy chce k profíkům! Možná i díky svému životopisu. „Myslím, že mám fajn příběh,“ usmívá se.
Právě přišel z ledu a měl na sobě ještě brusle. V pražské krasobruslařské hale HASA se Jiří Bělohradský dostal do řeči s jednou z trenérek: „Ale ten box, Jirko…“ ulevila si s nesouhlasným úšklebkem.
Bělohradský se jen usmál. Dlouholetý reprezentant, který se dvakrát dostal do top dvaceti na mistrovství Evropy, krasobruslení dál pomáhá jako trenér talentovaných dívek. Jeho sportovní ambice jsou ale už v kleci. Před měsícem v amatérské MMA lize vyhrál svůj první zápas 3:0 na body a o víkendu jde do boje znovu. V týdnu o jeho tréninkovém nasazení svědčila krvavá skvrna uprostřed očního bělma.
„Dostal jsem na tréninku levej hák, trošku krve se vylilo, nic hrozného,“ usmíval se. „Už si zvykám. Je fakt, že se mi trochu posunul práh bolesti. Ale i v bruslení byla furt nějaká zranění. Bolest je součástí vrcholového sportu, člověk se na to musí adaptovat, musí to kousnout.“
Krasobruslení je sice elegantní odvětví na hranici sportu a umění, zároveň ale řehole, která vyžaduje tvrdou dřinu. A spojitostí s MMA je víc, než by se mohlo zdát.
„Co mi nejvíc pomáhá, je režim a život vrcholového sportovce. Vím, jak přistupovat k tréninku, už mám nějaký cit, rozumím svému tělu. Taky jsem zvyklý na obrovský počet odtrénovaných hodin. Kdybych teď začal z nuly, je to úplně něco jiného, než když jsem předtím dělal šestnáct let vrcholový sport,“ vypočítává Bělohradský. „I v bruslení jsem pracoval s váhou. Měl jsem závodní váhu, v které jsem se cítil lehký, v které jsem dobře skákal. Když jsem bruslil, tak moje váha byla přesně limit té lehké váhy, kterou teď chodím – 70,3 kilogramu.“
Bělohradský dal krasobruslení hodně, dvakrát vyhrál mistrovství republiky a čtyřikrát se účastnil evropského šampionátu. Ale pak narazil na zeď.
„Krasobruslení už mě nenaplňovalo. Dosáhnul jsem nějaké úrovně a neposouvalo se to dál, už jsem stagnoval,“ líčí Bělohradský.
Když skončil se závodní kariérou, dostal ale šanci bruslit dál a zároveň prožít úžasné životní dobrodružství. Téměř rok totiž působil na zaoceánské lodi Freedom of the Seas. Kolos na svých cestách mezi Floridou, Bahamami a přilehlými ostrovy nabízel svým zákazníkům unikátní ledovou show.
„Byla to hrozně super zkušenost. Za prvé jsem si tam zlepšil angličtinu, za druhé jsem si vydělával peníze tím, co mě baví. Oni mě sami oslovili, protože je málo mužů bruslařů, že potřebují někoho do show. Nevěděl jsem, co se svým životem, tak jsem říkal, že půjdu. Že rád půjdu…“ usmívá se Bělohradský. „Zařídili mi víza do Ameriky na deset let, což je obrovská příležitost. Potom tam byl dobrý režim. Šestkrát týdně jsme jezdili hodinovou show. Každá show byla plná, na každé bylo tisíc lidí. Pak jsem občas lidem dával safety briefing, vysvětloval, jak si dát plovoucí vestu. Jinak jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Chodil jsem do fitka, měl jsem tam boxovací pytel. Ráno jsem vstal, došel jsem si na snídani, šel jsem se opalovat na pláž. O všechno bylo postaráno, měli jsme i fyzioterapie a masáže. A pak jsem večer jel show.“
Ze závodního krasobruslaře se stal spíš performeremem, showmanem, jehož hlavní úlohou bylo pobavit publikum. Byl součástí desetičlenného týmu, který předváděl vystoupení v barevných kostýmech, i se slavným hákem pirátů z Karibiku.
„Nebyl žádný problém, jen si zvyknout na menší led a na kvalitu ledu, která občas nebyla, jak měla být. Ale byli jsme na Bahamách…“ směje se Bělohradský.
Po návratu ho ale oslovila další výzva. Na podzim začal chodit na soukromé lekce k trenérovi Jakubu Tichotovi do Reinders Gymu.
„MMA jsem vždycky sledoval, hrozně mě bavilo na to koukat. Říkal jsem si, že to vyzkouším, půjdu do tělocvičny. Tak jsem tam šel, začalo mě to bavit, začal mě bavit nejen ten sport, ale i kolektiv,“ líčí Bělohradský. „Začal jsem víc trénovat, potom přišli trenéři a řekli, že jsem docela talentovaný, že bych mohl zkusit nějaký zápas. Ten jsem vyhrál a teď mám další.“
První krasobruslař v MMA? Není to špatný claim. Bělohradskému přitom kromě návyku na tréninkovou zátěž může během zápasů pomoct i cit pro rytmus.
„Já jsem i dlouho hrál na klavír, občas si i ještě zahraju. Bruslení bylo i o cítění hudby, o rytmu. Když chodím na box, tak mi to určitě pomáhá. Postoj, kde se hýbu, je moje dominantní stránka, kde mi to jde,“ vysvětluje Bělohradský.
Jméno svého nedělního soupeře v hale TJ Spoje se teprve dozví. Až přijde do klece, znovu může využít své zkušenosti top krasobruslaře.
„Já jsem se i na závody v bruslení nalazoval na boj. Ale byl to boj sám se sebou, neměl jsem oponenta. V tomhle je to jiné, ale nastavuju se podobně. Jdu tam vyhrát, stejně jako jsem chodil vyhrát v bruslení,“ říká Bělohradský. „Když přišel zápas, nastavoval jsem se na to od rána, taky jsem nejedl, hubnul jsem do té lehké váhy. Tak teď si říkám: Musíš se jít porvat, abys zúročil, co jsi dělal. Šel jsem se poprat sám za sebe, za svoje cíle, i za nějaké ego. I mi to docela dobře naskočilo. Přepnul jsem mód té dobré agrese a povedlo se to docela dobře.“
Zápasy v amatérské lize jsou pro Bělohradského startem nové kariéry, v níž se chce brzy dostat i k profesionálním zápasům.
„Já si myslím, že ta cesta nemusí být úplně tak dlouhá. MMA přece jenom není jenom sport, je to showbyznys. Je dobrý být zajímavej,“ usmívá se. „Myslím si, že mám fajn příběh, ta cesta by třeba nemusela být tak dlouhá. Doufám, že za rok si nějaký profi zápas dám.“
