Pro český snowboardkrosový tým je tohle úžasná satisfakce. V olympijské sezoně rekordně zásobovali lékařské pohotovosti. Rok poté slaví další zlato Evy Adamczykové. A není to úplně náhoda. „Asi to byl nejlepší trénink před velkou akcí, jaký jsem zažil,“ chválil reprezentační trenér Marek Jelínek závěrečnou přípravu.
Mají unikátní know-how, které sportovní vědátor Jelínek pořád zdokonaluje. Mají nejlepší závodnici na světě i ve vesmíru. O úspěchu ale rozhodují i jiné detaily.
„Na Dolní Moravě nám v určitém období za peníze upraví svah rolbou a trénujeme. Ale standardní trénink to není. Vloni jsme mohli jezdit pár týdnů v trati ve Špindlerově Mlýně, ale letos se to nepodařilo,“ litoval Jelínek před rokem v Pekingu, když vysvětloval děsivé zdravotní lapálie svého týmu.
Adamczyková byla už tehdy mimo od začátku prosince se zlomenými kotníky. Vendula Hopjáková a Jan Kubičík se vážně zranili přímo v Číně. Při analýze důvodů pak kouč zmiňoval nedostatečnou tréninkovou infrastrukturu v Česku.
Letos to naštěstí bylo jinak. Ve středisku na Dolní Moravě si český tým během zimy vybudoval kvalitní vlastní trať. Dělil se sice o ni s běžnými návštěvníky. Dal ale dohromady unikátních sedm dní tréninku v podmínkách, za kterými jindy musí cestovat po celém světě.
„Měli jsme tam svoji trať, o kterou jsme se teda dělili s lidmi, ale dalo se to docela slušně odmenežovat. Měli jsme skútry, možnost tu trať ovlivňovat. Po večerech jsme si tam vždycky postavili tři startovní rovinky, měli jsme možnost trénovat dopoledne a odpoledne,“ vysvětluje Jelínek. „Udělali jsme si tam takové skoky, že vršky, které se musí přelítávat, měly 21 a 24 metrů, takže opravdu velké skoky. Závodníci tam dosahovali rychlostí kolem osmdesáti kilometrů v hodině. Takovéhle podmínky nikde nemáme, bylo to skvělý.“
Český snowboardkrosový tým sice díky Adamczykové vozí medaile celé desetiletí a za šampionkou už vyrůstají i další mladé talenty, v českém sportovním systému ale pořád nemá důležité kotvy. Na horách nevlastní žádnou infrastrukturu, kočuje po světě.
„Před Soči, kde Evka vyhrála olympiádu, jsme trénovali týden ve Špindlerově Mlýně na trati, kterou jsme si sami vyhrabali a měla sedm metrů…“ usmívá se ve vzpomínce Jelínek.
Před olympiádou v Pchjongčchangu aspoň na Dolní Moravě vyrostla tréninková brána, která napodobovala specifický start v Koreji.
Letos se Češi konečně v přípravě trefili do podmínek. Základ zvládli na Dolní Moravě a zbytek vyladili ještě minikempem v San Pellegrinu, kde si upravili delší trať po Evropském poháru. Navíc tam trénovali spolu s Kanaďany a Australany a borci si tak zvykali na jízdy v početnějších rozjížďkách.
„Dalo se tam bezpečněji trénovat ve čtyřech, udělali jsme tam velký kus práce,“ pochvaluje si Jelínek. „Tohle byl obrovský rozdíl. Posouvá se i svět, ale na téhle věci můžeme ukázat, že jsme se připravovali fakt dobře. Říkal jsem už předem, že Evka je v podobné formě jako před zraněním. Tady to jenom potvrdila.“
