Zraněná Samková se nudí, už vymýšlí, jak s bandáží vyleze na Pepina
Ležet se zlomeným kotníkem v posteli a koukat na televizi? S tím na snowboardcrossařku Evu Samkovou nechoďte. Olympijská šampionka se sice snaží bolavou nohu šetřit, už se ale nemůže dočkat, až se sveze na svém koni Pepinovi, kterého za zlato dostala.
„Už jsem tam byla. Bál se, chudák, těch berlí, tak jsem je položila na zem, aby byl víc v pohodě. Oni tam pak ale začali docela dupat, tak jsem se radši klidila z cesty,“ řekla Samková pro web lyžařského svazu.
„Je to těžké, když mám takhle zaměstnané ruce, s těmi berlemi ho ani nikam nedovedu. Takže doufám, že mi teď doktoři ježdění na koni schválí, to bude pan doktor asi překvapený, a holky mi ho vždycky dovedou, osedlají a já už pak budu fungovat na něm. My máme takovou stoličku a Pepin je navíc prcek, takže na něj i vyskočím.“
Kvůli zranění musela Samková zatím odložit i pozvánku dostihového trenéra Josefa Váni k projížďce na slavném Tiumenovi. Musí ještě několik týdnů dodržovat pohybový klid a to jí zrovna nesedí.
„Člověk nemá moc co jiného dělat, takže kejsnu u počítače. Když jsem doma ve Vrchlabí, koukám trochu na televizi a snažím se číst, v Praze televizi nemám a teď už ani internet, protože mi došel ten na flashce, takže tam už jenom čtu,“ líčí Samková. „Mám zas ale hodně času na kamarády. Taky si plánuju, co všechno si nakoupím na Pepina (smích).“
Samková si kotník zlomila před třemi týdny při tréninku na závod Světového poháru ve švýcarském Veysonnaz. Zranění jí naštěstí bolelo jenom krátce a od té doby bez komplikací srůstá.
„Je to dobré, až jsem překvapená. Nebolí to, akorát když s tím zbytečně moc pochoduju, což bych ještě neměla, se to rozbolí,“ řekla Samková.
„Ono to vlastně přestalo bolet už po dvou dnech, s tím jsem byla spokojená. Jenom někdy v noci to bývá sranda. Mám třeba divoký sen, cuknu sebou a hned jsem vzhůru, bojím se, jestli jsem si s tím nehnula moc.“
Dvacetiletá šampionka ale ani v téhle situaci nelení. Procvičuje břicho i záda, a také se snaží pracovat na stavu svých vyhazovacích ramen.
„Dvacet let jsem s takovými rameny žila a naučit je najednou fungovat tak, jak mají, je hrozně těžké. Takže postupujeme po miniaturních krocích, když to vypadne, zase se vrátíme trochu zpátky. Určitě se to zlepšuje, ale není to ideální,“ říká Samková.
„Cvičím břicho a chodím k fyzioterapeutům se zády, protože mě bolí, jak ležím, a taky jsem si je narazila při tom pádu. Rehabilitaci samotného kotníku nechtějí uspěchat, takže na tu si ještě počkám.“
