Téměř rok nemohl kvůli rozhodnutí Arsenalu mluvit do novin. Během dlouhé nucené pauzy prohodil pár vět na svých nebo klubových stránkách. Až nyní promluvil a čtenářům Sportu nabídl jako prvním upřímnou zpověď o nejhorších měsících fotbalové kariéry.
V průběhu podzimu se objevily i spekulace, že by za vašimi problémy mohla být leukémie. Jak jste to bral?
„Samozřejmě se k vám takové věci donesou. Jste doma a všichni vám volají a ptají se, jestli mám leukémii. To příjemné není. Já nikdy takový problém neměl, chodil jsem v Anglii do nemocnice na takovou kúru, která trvala šest dní, ale to nemá nic společného s leukémií. Nevím, kam ty noviny směřují... Já tam byl, za mnou přijde sestra a řekne mi: Teď sem volala tvoje mamka. Já si říkám? Cože, vždyť neumí ani anglicky, co by sem volala a navíc mi přece může zavolat na telefon. No, nějaká novinářka se vydávala za moji mámu a vyzvídala informace.“
Hodně se spekulovalo o tom, jestli lékaři nepokazili první operaci. Dával jste to někomu za vinu?
„Hm, to je strašně těžké někoho vinit, jestli se to dalo udělat lépe. Já nevím. Samozřejmě i tady v Česku se mluvilo o tom, jak to udělat, jestli vyndat tu šlachu celou. Doktorů, se kterými se to konzultovalo, bylo strašně moc. S Francouzem, Španělem, s Němcem, od nás s Láďou Hospodárem. Těch lidí v tom bylo hodně. Ale já si přece nemůžu něco vybrat. To musí zvolit oni. Bavili se o vyndání šlachy. Já nevím, jak by to vypadalo, kdyby ji vzali. Třeba bych už dávno hrál. Ale taky bych už hrát nemusel.“
Kolik lékařů jste navštívil?
„Před první operací jsem jich viděl dost, ale pak už to šlo tak, že jsem je na sebe navedl. Oni to spolu konzultovali, mluvili mezi sebou. Já potom šel akorát k Müllerovi-Wohlfahrtovi, který řekl, že by bylo dobré, aby to udělal Boenisch. A i ten to konzultoval s někým ze Švýcarska, opravdu v tom bylo zahrnuto strašně moc lidí. Bylo to hodně zvláštní zranění.“
Jak jste vůbec na ty doktory z jednotlivých zemí přišel?
„Kluci v kabině se o to zajímali a každý z nich má v dané zemi toho nejlepšího doktora, na kterého mají kontakt, takže touhle formou. Fabregas mi dal Španěla a podobně.“
Ti z Arsenalu neprotestovali, že jim někdo fušuje do řemesla?
„Vůbec ne. Tam nebyl problém, že by byl Arsenal dominantní a že by řekli: Uděláme to takhle. Naopak byli velmi otevření, také to konzultovali, s kým mohli.“
A shodli se tedy na něčem?
„Že je lepší, aby tam ta šlacha byla, protože vzhledem k těm mým předchozím svalovým zraněním by bylo riskantní, kdyby zůstaly jen dvě šlachy, protože se to může pak urvat všechno a je konec.“
Jak jste si pro sebe vysvětloval, že zrovna vám se stalo tak smolné zranění, které lékaři ještě neviděli?
„Tak to je další věc, samozřejmě jsem si pro sebe povídal, jak to, že to ještě nikdo neviděl? Ale to je další bod k úspěšnému návratu. Jakmile se začnete litovat, je to zkáza. Stejně jako když se začnete ptát, proč já? To vás na to dno tlačí dál. To jsem zapomněl říct. Jakmile je tam nějaká sebelítost, je konec. To jsem si zakázal. Nic jiného vám ani nezbyde, pokud se chcete vrátit. Když máte jedno zranění, s tím se dokážete vypořádat. Při tom první jsem byl mimo nějakých pět šest měsíců, což je jako u křižáku, takže to je fajn. No fajn to není, ale dá se to vydržet. Jenže já byl přes rok pryč a každý den, kdy se to oddalovalo, byl pro mě návrat těžší a těžší.“
Předtím jste míval problém se svaly. Ale před oním zraněním to vypadalo, že léčba zabrala, protože jste hrával v náročném programu celé zápasy. Jak je to se svaly teď?
„Když jsem necestoval s reprezentací na poslední kvalifikační zápas na Kypr (listopad 2007), jel jsem za Müllerem-Wohlfahrtem a začal dělat některé věci trošku jinak. Až do ledna jsem neměl svalový problém, hrál jsem dva a půl měsíce v kuse a v intenzivním programu. Uvidíme, jak na to tělo bude reagovat dál. Ale od návratu, musím zaklepat, mě zadní svaly netahaly. Měl jsem jen to tříslo.“
Pro vás bylo asi kruté, že zranění přišlo v době, kdy jste hrál asi nejlepší fotbal za Arsenal...
„To asi jo, já se dostal do takové fáze, kterou jsem neměl nikdy předtím. Šel jsem na hřiště s tím, že dám gól. Z tohoto pohledu je to škoda, že se mi to stalo v takovou chvíli, protože jsem koukal dopředu na EURO. Byl jsem přesvědčený, že se mnou uděláme medaili. Ale to jsou kdyby. Nevíme, jak by to dopadlo. Stejně jako to, kdybych teď hrál kvalifikaci.“
