Berdych po návratu z Ameriky: V týmu má být rivalita, energie na slavení nebyla
Ke čtyřicátým narozeninám nadělili mladí čeští borci svému kapitánovi Tomáši Berdychovi vysněný postup do finále Davis Cupu. Na Floridě o víkendu porazili domácí tým USA a už ve středu je čeká losování soupeře, se kterým se střetnou v italské Boloni. Ve výběru jsou sestavy, k nimž patří největší hvězdy současného tenisu Jannik Sinner a Carlos Alcaraz. „Výhra nad Amerikou nám vlila do žil velké sebevědomí. Teď zas o něco jistěji víme, že tým je silný a může porážet ty nejlepší,“ povídá Berdych.
Svěží český tým zvládl floridské parno a porazil nabitou sestavu USA. Senzační výhra posunula výpravu vedenou ostříleným Tomášem Berdychem do finále, které vypukne 18. listopadu.
Užili jste si bujaré oslavy?
„Tendence byly, a jaké. Měli jsme velké oči, že se bude oslavovat. Tvrdá realita ale vzala za své. Sešli jsme se v lobby hotelu. Potom, co se kluci najedli, nezbývala energie na slavení. Spíš jsme do sebe navzájem šťouchali, abychom neusnuli. Byly to náročné dva dny. Lehce jsme si připili, a tím to skončilo.“
Dokázal jste si takřka před rokem, když jste funkci kapitána přebíral, představit, že se vám podaří takový kumšt jako porazit Američany na jejich domácí půdě?
„Těžko říct. Kdybych nevěřil tomu, že se to ve spojení týmu kluků a lidí okolo nemůže stát, asi by mě to nelákalo tolik, abych se do toho takhle hrnul. Kluci to neuvěřitelně odmakali, a proto tu můžeme sedět a řešit tyto příjemné věci. Jsme dobře nastavení, ucho je pevné a snad se ten džbán neurve. Jsem rád, že základ se povedlo dobře nastavit a teď jen zdárně pokračovat dál.“
Jaké momenty pro vás byly nejsilnější?
„Bylo jich strašně moc. Hned od příjezdu, zjištění celé situace, co nás čekala… To byl také silný moment. (pousmál se) Pak byly ty lepší. Zápasy se vykoply v pátek a Jirka (Lehečka) odstartoval naprosto skvělým výkonem. To nám dodalo do zápasu, kdy se to povedlo dobře nastartovat. Pak přišel těžký druhý den. Emoce tam pak byly. Je to něco jiného, když to člověk nemůže tak ovlivnit, o to si to ohledně emocí pak víc užije.“
Ještě jako na hráči na vás málokdy byly znát emoce. Teď s vámi ale docela cloumaly, ne?
„Je to jiná kapitola. V pozici hráče je to něco jiného. Teď mám rozhodně jiný přístup, než když jsem byl dennodenně v tenisové pračce. Najednou se mi otevřely oči. Už jsem nebyl dušený tlakem, co musí zvládat tenista na kurtu. Možná proto kluci hůř projevují emoce. Já jsem na to měl víc času a prostoru. Dělám věci spontánně, nebylo to plánované, šlo to přímo ze mě. Další zápas můžeme vyhrát a emoce může být jiná.“
Jak byste zhodnotil výkon týmu?
„Naše největší síla a klíč k úspěchu je v týmovosti. Kluci přijeli a odmakali to jako celek, což je nejdůležitější. Ano, v konkrétních zápasech jsou na dvorci jako jednotlivci a musí to zvládnout. Tenis nikdy nebude jako fotbal. Nejblíže se k týmovému sportu dostaneme při deblu a kluci si v něm vedli dobře. Výhru jim v podstatě zhatil jeden balon. Zpět k hodnocení, jednotlivec se vypichuje strašně těžko, o tom by to v týmu ani nemělo být. Všichni udělali obrovský kus práce na postu, který zastupovali. Menša (Jakub Menšík) pak zvládl poslední utkání. To ale všichni z týmových turnajů známe, někdo musí hrát poslední zápas. Dobře pracoval, jel na morál a poslední zbytky sil. Evidentně jich měl ale ještě dost. (usmívá se) Jirka předvedl neuvěřitelné dva dny tenisu. Nezapomínejme na Petra Brunclíka, který tam byl jako junior. Trénoval a dřel s klukama. Naprosto splnil zadanou roli. Takhle bych mohl pokračovat. Vrátím se tedy k tomu nejdůležitějšímu, jednotlivec není víc než tým.“
Cítíte mezi borci v týmu rivalitu?
„Navenek to nepůsobí, ale doufám, že tam je. Nesmí to přerůst, což by negativně ovlivnilo tým. Je ale důležité, aby tam nějaká rivalita byla. Když se jednomu daří, mělo by to druhé motivovat, aby se na něj dotáhli. Doufám, že ta zdravá rivalita tam je a snad i zůstane.“
Jirku jsem letos neviděl hrát lepší tenis
Jak se těšíte na finále v Itálii?
„Samozřejmě se těším hodně. Byl to cíl, který jsme si pro letošek dali. Moc lidí s tím nepočítalo, hlavně, když se vidělo, že se bude hrát s USA venku. Ale to je na tenise hezké, že se nejede podle papírových předpokladů. Ve finále bude osm týmů. Ve středu nám někoho vylosují. Uvidíme, kdo bude naším soupeřem. Je to strašně otevřené, nechtěl bych se vyjadřovat k jednotlivým jménům. Sezona od teď do finále je ještě dost dlouhá a extrémně náročná. Možných scénářů je proto spousta. Nicméně výhra nad Amerikou nám vlila do žil velké sebevědomí. Teď zas o něco jistěji víme, že tým je silný a může porážet ty nejlepší.“
Je z hráčů po výhře cítit nabuzení?
„Každý jsme jiní a jen čas ukáže, co to pro ně znamená. Budu čerpat z vlastní zkušenosti, když povím, že je to obrovský balík zkušeností a skutečně náročná zkouška. To je realita. Jirka kvůli tomu musel zrušit turnaj v Tokiu, mně se kolikrát v sezoně stalo něco podobného. Davis Cup je zkrátka součást sezony. Hráči dá občas víc zkušeností než dva turnaje dohromady. Zrovna pro Jirku je to určitě správné rozhodnutí. Sice musel zrušit jeden turnaj, ale stálo to za to. Letos jsem ho ještě neviděl hrát lepší tenis. Podobně to bylo u Kuby. V poslední době nezažíval po tenisové stránce zrovna nejlepší období, ale tenhle víkend pro něj může být skvělým momentem nakopnutí do zbytku sezony.“
Vinou jednoho neproměněného mečbolu nebude český tým ve finále nasazený. Jste rád, že vás čeká někdo ze čtveřice Itálie, Francie, Německo a Španělsko?
„Když chce člověk uspět, musí porazit všechny a v tomto formátu to platí ještě víc. Španělé vyhráli, třebaže už byli jednou nohou venku. Podařilo se jim to otočit. Opět se dostáváme k tomu, že pokud jim zas bude někdo chybět, jako teď Carlos Alcaraz, může to dost věcí ovlivnit. To jsou ale zatím jen spekulace. Alcaraz by jejich šance zvedl hodně. Bez něj bych se Španělska nebál, byli bychom v roli favoritů.“
Jak hodnotíte Itálii?
„Je to nejtěžší soupeř. Ani si nemusíme rekapitulovat jména, jsou silní na všech postech. Zas ale vycházím z toho, že budou v plné sestavě. Pokud si vše sedne, hrát na jeden den nám dává větší šance než na dva.“
A co Německo?
„Dost podobná situace jako u Španělska. Bude záležet, jestli dorazí Alexander Zverev. U něj je to ale jiné než u Alcaraze nebo (Jannika) Sinnera. Samozřejmě Zverev patří na absolutní špičku, je to ale borec, kterého dokážou naši kluci porazit častěji než ty dva. Němci mají dobrého debla. Celkově je hodnotím jako vyrovnaného soupeře. Mnohem nevyzpytatelnější bude Francie.“
Proč?
„Mají hodně zraněných hráčů a bude záležet, jak si poskládají tým, kdo bude mít chuť a síly reprezentovat. Francouzi mají sice širší základnu, nejsou mezi nimi ale žádní top hráči. Naši kluci jsou výš než jejich nejlepší borec. Papírově je Francie nejhratelnější tým. Určitě ho ale nebudeme nijak podceňovat.“
