Kouč Kvitové brečel jako ženská. Tohle je Petra, je to v ní, řekl Kotyza
PŘÍMO Z WIMBLEDONU | V obličeji byl brunátný, jeho modré oči hleděly chvílemi nevěřícně před sebe. „Po zápase jsem se normálně rozbrečel jako ženská,“ vyprávěl po finále Wimbledonu David Kotyza, kouč české šampionky Petry Kvitové. Vedle už česká výprava popíjela šampaňské, on se ještě zdržel s novináři.
Davide, jak se cítíte?
„Teď vám asi nejsem schopen říct nic chytrého. Ten zážitek je pořád ve mně.“
Jste také šokovaný z toho, co Petra na kurtu předvedla?
„Tak šokovaný… Už jsem to cítil před zápasem. Rozehrávka byla asi nejlepší, kterou jsem s ní zažil od konce roku 2011. Nezkazila míč, zkoušela si údery. Všechno jí tam padalo. Servisy i returny. Koukal jsem, fakt… Až jsem měl strach. Říkal jsem si: To jsem zvědav, jestli si to sedne, jak to vypadá. A ono si to sedlo.“
Tohle bylo rano na zahrade,kdyz jsem se probudila. Vedela jsem,ze by to mohl byt hezky den:) dekuji memu tymu!:) pic.twitter.com/nzHc5wJrJB
— Petra Kvitova (@Petra_Kvitova) July 5, 2014Měl Petřin výkon blízko k dokonalosti?
„Co si pamatuju, finále zvládala vždycky ve velkém stylu. Její bilance je výrazně plusová (12:4). Po těch těžkých časech, které zažila loni nebo i letos, to však nemuselo platit. Ale platilo to beze zbytku. Svým výkonem ukázala, že je velká hráčka.“
Rok 2011 se zdál jako přelud, hrála nad své možnosti. Letošní wimbledonské výkony a především ten finálový jsou už blíž realitě?
„Je to mimořádný výkon v nejtěžší chvíli. Ještě víc než výsledek nějaké práce je to výpověď o ní. Je to v ní. Předvedla to úplně naplno.“
Během tažení 2011 hrála mimo radar hlavních hvězd, letos byla ve všech utkání favoritkou, na což si poslední tři roky těžce zvykala. Dá se říct, že složila zkoušku z dospělosti?
„To nevím. Ve Wimbledonu se cítí dobře, bez ohledu na to, kdo stojí na druhé straně. Je to pro ni srdeční záležitost. Od prvních kol to úplně neřešila. Měla to asi takhle: Jsem ve Wimbledonu a chtěla bych tu něco velkého předvést. A přesně to udělala.“
Je titul zadostiučiněním i pro vás? Přeci jen v minulých letech sílily tlaky na vaše odvolání?
„Tohle k mému povolání patří. Vážím si na Petě toho, že mi důvěřuje. I ve chvílích, kdy se nám nevedlo. Kdy nehrála, jak jsme si představovali. Je jednoduché sledovat z lóže hráčku, jak to tam krásně zabíjí. Ale tam nás moc nepotřebuje. Okolí potřebuje, když je dole, dělá všechno a výsledky nejsou. Laťka byla nastavená hrozně vysoko. Výš, než bylo záhodno. Naložila si sama, tlak z okolí je přirozený, ale dokud ho člověk nezažije, opravdu ho nepozná. Číst si o něm, je k ničemu. To je jako byste slyšel, jak to smrdí, když šlápnete do hovna. Ale teprve, když do něj opravdu šlápnete, užíváte si to se vším všudy.“
