ZPRAVODAJ DENÍKU SPORT A SERVERU ISPORT V AUSTRÁLII | 2010, to byl pro Tomáše Berdycha rok finále Wimbledonu a Miami či semifinále French Open. Sezona 2011 šla zase strojově dopředu, vyhrával kvantum zápasů, velké výsledky ho však míjely. Na úsvitu letopočtu 2012 má tak ambiciózní plán: spojit dva poslední životní roky v jeden, hrát vyrovnaně a dělat k tomu i velké výsledky. „Už nejsem mladík, zkušenosti mám, všechno do sebe začíná zapadat,“ říká český tenista.
Není nač čekat, čas je teď. V šestadvaceti letech už nepatří Tomáš Berdych mezi zajíce na okruhu ATP, v nohách má přes 500 odehraných zápasů, nechyběl na posledních 34 grandslamech v řadě. Tohle může být jeho životní rok, říká se.
Na úsvitu Australian Open sice neexceloval, ukázal ale svoji úroveň. V nepříjemném větru, který tolik nesnáší a jenž se proháněl po dvorci Margaret Courtové, zneškodnil neznámého levorukého soupeře ze Španělska Alberta Ramose 7:5, 4:6, 6:2, 6:3.
Nepanikařil, když se nedařilo, ve strojovém tempu nenechal nikoho na pochybách, kdo odejde jako vítěz. Tak to dělají ostřílení veteráni. A k nim se již Berdych začíná přiřazovat.
Poslední dva roky jste se pevně usadil v top ten a pořád zvyšoval standard. Jaké máte cíle letos?
„Cíl je z půlky stejný jako loni. A to je zase se určitě podívat do Londýna na Turnaj mistrů. Druhá půlka je jiná. Chci vylepšit výsledky na grandslamech. Sezona nemusí být až tak vyrovnaná jako ta loňská, ale chtěl bych v ní zase najít takové výsledky jako finále Miami, Wimbledonu, semifinále Paříže. Chci vyhrát i víc turnajů. Chtěl bych do téhle sezony vrátit velké výsledky, co přišly dva roky zpátky.“
Takže hodláte spojit dvě předchozí sezony v jednu dohromady.
„Tak to je ten ideální plán, určitě.“ (smích)
To se ke konci roku 2011 začalo dařit, vyhrál jste turnaj v Pekingu, dostal se do semifi nále Masters v Londýně. Cítíte, že jste tu pohodu přenesl do nového roku a na Australian Open?
„Řekli jsme si v týmu, než jsme koncem loňského roku odjížděli na poslední dva turnaje v Paříži a v Londýně, že by to chtělo sezonu končit pozitivně, abych měl dobrý pocit na kurtu. Protože ten se pak dá dobře přenést dál. To se myslím povedlo. Skončil jsem minulý rok dobře a cítím, že se to daří přenést i do nového roku, nemusím sezonu rozjíždět z nuly a mohlo by to všechno jít hned dobře.“
Máte po minimálním odpočinku mezi sezonami vůbec zase chuť do tenisu?
„Řekl bych, že ano. Měl jsem volno, odpočinul jsem si.“
Takže krátká dovolená v Thajsku udělala zázraky?
„Jo, ta byla moc dobrá. Ale ono by to bylo dobré kdekoliv na světě někde v teple. Když člověk může na čas vypnout a nemyslet na tenis, tak to stojí za to.“
Teď už jste ale zase v kolotoči bílého sportu, léta vám běží. V předsezonní anketě Sportu vás mnoho lidí chválilo za to, jaké zlepšení jste znovu za poslední půlrok předvedl a říkají, že toto může být vaše životní sezona. Co o tom soudíte?
„Asi nad tím budu muset začít sám víc přemýšlet, protože si nějak nepřipouštím, že bych už nebyl mladík. Ještě žiju v tom, že jsem pořád mladý a mám dost času. Nepřemýšlím, jestli mám v sobě dvě, tři nebo kolik dobrých sezon. Fakt však je, že mezi mladíky už nepatřím. Měl bych zkusit vzít si všechny posbírané zkušenosti, udělat z nich celek a těžit z nich.“
To bude v tomto roce vaší největší zbraní?
„Asi jo. Nic jsem během pauzy markantně neměnil, pracoval jsem na svých věcech, které jsou v mé hře těmi stavebními kameny. A jak se říká, slabiny vás pak naučí soupeř. Hlavně se chci držet toho, abych na turnaje jezdil odpočatý a měl do nich chuť. Když se pak dobře cítím, je to hned vidět. Dneska už nejsem ve věku, že bych se něco extrémně nového naučil a v něčem se extrémně zlepšil. To jsem mohl v minulých letech, teď už ne. Spíš se musím naučit těžit z těch zkušeností.“
Cítíte na sobě, že už máte hodně odehráno oproti klukům, kteří přicházejí na okruh?
„Určitě jo. Pozoruju na sobě, že je něco jinak, asi jsem vyzrál. Už dokážu víc se zápasem pracovat, vím, co se bude dít, jak asi bude vypadat. Už jsem to všechno zažil. Člověk si je přeci jen jistější, nenechá se v zápasech psychicky rozhodit.“
V žebříčku jste dnes sedmý, kam nahoru by to až mohlo jít? Je páté místo za velkou čtyřkou stropem?
„Těžko říct. Stát se může fakt cokoliv. Člověku se zadaří jeden velký výsledek a pak může sezona nabrat úplně jiných obrátek. Je fakt, že když se člověk podívá na ty první čtyři, je těžký hledat mezi nimi skulinku. Ale je to sport... To, co předvedl loni Djokovič, byť je to něco, co se asi nebude dít každý rok, je možné taky dokázat. Pořád musíte věřit.“
Nakonec Djokoviče loni připomínáte. Nechal jste se po poslední sezoně po prohrané sázce ostříhat dohola, pak jste na Hopman Cupu neprohrál zápas...
(smích) „To je pravda, to mě vůbec nenapadlo. On taky vlastně šel po té sezoně a výhře v Davis Cupu dohola, pak neprohrál na Hopman Cupu. Uvidíme, bylo by to hezký, kdyby se mi povedlo pokračovat stejně jako jemu.“
