Kvitová o kolapsu, rivalitě s Plíškovou, radách trenéra i 11 výhrách ve 12 dnech
Do Prahy přiletěla jako velká šampionka. Petra Kvitová, která v uplynulých čtrnácti dnech ovládla domácí turnaj v Praze a následně i silně obsazený podnik v Madridu, se vrátila do Česka, aby načerpala síly po brutálním programu. Ve dvanácti dnech zvládla 11 vítězných zápasů a o své dojmy se podělila s novináři krátce po přistání v Praze. „Ukázalo se, že i na antuce můžu odehrát dobré zápasy,“ potěšilo 28letou hráčku.
Co jste v posledních dnech všechno zvládla?
„Absolvovala jsem toho v posledních dnech hodně. Nejdřív jsem přeletěla do Říma, kde jsem se odhlásila z turnaje (kvůli zranění nohy) a splnila další povinnosti, pak jsem měla letět z Říma do Prahy. Kvůli špatnému počasí jsem ale zůstala ve Frankfurtu a přiletěla až dneska ráno. Jsem trošku unavenější, omlouvám se.“
Jak jste zvládla obří porci jedenácti zápasů ve dvanácti dnech?
„Za mě je to lepší než trénovat. Jsem ze sebe překvapená, jak jsem tu nálož psychicky i fyzicky zvládla. Před domácím publikem musíte ukázat velkou odolnost, pak zvládnout Madrid, kde jsem potkávala velké hráčky, také není úplně snadné. Za mě jsem spokojená. Teď mám chvilku pauzu, dám se dohromady a budu trénovat.“
Jste po dvou získaných titulech po sobě sebevědomější?
„Dodalo mi to sebedůvěru v tom, že i na antuce můžu odehrát výborné zápasy. V Praze, kde je taková ta pravá antuka, i v Madridu, jsem hrála dobře a na kurtu se cítila i fyzicky v pohodě. Ale momentálně se necítím nijak, uvidím, jak na tom budu za pár dnů.“
Prožíváte lepší sezonu než tu v roce 2011, kdy jste ovládla Wimbledon i Turnaj mistryň?
„Tuhle otázku jsem dostala už na turnaji v Madridu. Je těžké porovnávat něco, co je neporovnatelné. Od té doby jsem zažila spousty věcí na kurtu i mimo něj, měním se jako hráčka i jako člověk. Už v roce 2011 jsem říkala, že doufám, že ta snová sezona nebude úplně má nejlepší. Jestli vyjde tahle nebo jiná, to nedokážu říct. Ale jsem ráda, že teď hraju dobře.“
Jaké pro vás bylo vítězné semifinále s Karolínou Plíškovou?
„Každý zápas s Češkou je speciální, na okruhu jsme proti sobě nehrály dlouho (ve finále turnaje v Sydney na začátku roku 2015 zvítězila Kvitová, na konci minulého roku ve finále české extraligy zvítězila Plíšková 2:1). Ale náš zápas byl spíš o tom, že šlo o semifinále velkého turnaje. Myslím si, že jsem v Madridu odehrála lepší zápasy.“
Vnímáte rivalitu mezi vámi jako dvěma nejlepšími Češkami na okruhu?
„Já ne. Rivalek na túře je nepočítané. Neřekla bych, že jsme s Kájou rivalky tím, že jsme ze stejné země. Sdílíme spolu fedcupové týdny, pak se potkáváme na turnajích, každá si jedeme svoje. Na kurtu chce každá z nás vyhrát, ale aspoň za mě ne tak, že bych to měla jinak než s ostatními soupeřkami.“
Hrajete teď svůj nejlepší tenis?
„Cítím rozdíl v tom, jak se pohybuji na antuce, že doběhnu spousty míčů a dokážu je vracet, soupeřky jsou z toho překvapené (úsměv). Jde mi to od začátku sezony, kdy se cítím lépe. Těžké je porovnávat to s formou z roku 2011, tehdy jsem hrála trošku jinak, v tréninku pracujeme na jiných věcech. Ale cítím se dobře, nejsem nijak extra zraněná.“
Pomáhá vám, když vám na kurtu může radit trenér?
„Jirku (Vaňka) si volám, když mám problémy ve hře nebo si nejsem jistá sama sebou, což je asi častěji. Nebo když je zápas vyrovnaný a chtěla bych nějakou maličkou radu na rozptýlení, abych urvala brejk nebo důležitý bod. Jirka neřeší, jestli mi jde forhend nebo co dělám špatně nohama, spíš jde o to se mentálně povzbudit a dostat do sebe zdravou sebedůvěru, což evidentně pomáhá.“
Jak s ním během zápasu komunikujete?
„Občas řeknu i blbost, co nesouvisí s tenisem. Třeba, že zkolabuju (úsměv). Trenéra vnímám, poslouchám a vstřebám, co mi říká. V zápase jsou momenty, kdy za chvilku úplně nevím, co mi pověděl (úsměv). Ale devadesát devět celých devět věcí si pamatuji.“
Na grandslamech ale trenér za vámi ke kurtu nemůže. Budou vám jeho rady chybět?
„Asi vymyslíme nějakou vysílačku (smích). Nahradit se to dá jenom tím, že budu víc spoléhat sama na sebe. Před turnajem v Praze jsme si s Jirkou sedli a řekli si, že to zkusíme úplně bez toho, přišel za mnou jen na finále, jinak jsem se snažila zápasy zvládat sama. Byly momenty, kdy bych si ho na turnaji zavolala, ale šlo to i bez toho. Když jsem v zápase naplno, sama poznám, co mi jde a nejde a co bych mohla zlepšit.“
Považujete se za favoritku Roland Garros?
„Už jsem to slyšela. Úplně to tak neberu, Roland Garros pro mě znamená uzavření kruhu, kdy jsem se vrátila po zranění (Kvitová měla po loupežném přepadení v Prostějově pořezanou ruku). Vím, že tam můžu zahrát dobře, jednou jsem tam hrála semifinále (2012, prohra se Šarapovovou). Současný ženský tenis je ale otevřený, pár holek může jít až na vrchol. Já jdu od zápasu k zápasu, nebudu řešit nějaká očekávání.“
Očima trenéra Jiřího Vaňka |
| „V týmu jsme se dohodli, že k zápasům budeme přistupovat jednotlivě. Hrála v Praze, do Madridu Petra odletěla s tím, že když od sebe nebude nic očekávat, naopak jí to může pomoct. Hraje výborně, to je spojené i s tím, že má odehráno hodně zápasů. Jak je úspěšná, cítí se na kurtu pohodlněji, to je spojené s porcí zápasů. Musím Petru pochválit, za poslední měsíce se o tréninky a hru zajímá víc sama, víc o tenise přemýšlí. Proslovy k ní si nepřipravuju, člověk neví, kdy na kurt přijde, je na Petrře, kdy si mě zavolá. Snažím se jí povzbudit, v minutě vymýšlet nějaké bejkárny moc nejde. Když se nedaří, snažím se jí vrátit zpátky na zem, povzbudit ji, že je to dobrý a zvládne to. A její slova o kolapsu? Všichni víme, že je bojovnice, když zahlásila, že to tam nenechá, neměl jsem o ni strach. Je neskutečné, co předvedla. V zápasech jí pomohla i sebedůvěra, díky tomu nebyla ani tak unavená, jako když se člověk trápí sám se sebou. Od čtvrtfinále to byly zápasy o nervech, tam se projevuje únava víc. Bylo úžasné, že na pokraji zkolabování to dotáhla do konce.“ |
