Zoufalá situace, zranění se nelepší. Zahraje si Nadal ještě někdy v Paříži?
Před Chatrierovým stadionem, jenž je srdcem areálu Roland Garros, stojí jeho socha. Rafael Nadal vyhrál tamní grandslam čtrnáctkrát. Na pařížské antuce nashromáždil fascinující bilanci 112 výher a 3 porážky. Letošní jaro u Seiny ale může být zcela jiné. Šestatřicetiletému Španělovi hrozí, že si na svém nejdůležitějším turnaji sezony, který startuje za měsíc, nezahraje. Letos a třeba už nikdy…
Třetího června oslaví Rafael Nadal sedmatřicetiny. Letošní Roland Garros bylo pro mnohé experty jeho poslední šancí, jak posunout kosmickou sbírku z Paříže na patnáct titulů. Jenže antuková sezona je v plném proudu a španělský vládce nikde. Monte Carlo, Barcelona, nyní Madrid… Přes svůj předpokládaný program lepí jeden červený kříž za druhým.
Ba co víc, v krátkém videu minulý týden přiznal, že věci jdou od špatného k horšímu. Když si v půlce ledna na Australian Open poranil velký sval bederní, mluvilo se o pauze šest až osm týdnů. Jistě, z opatrnosti vynechá betonové giganty Indian Wells i Miami a na antukovou sezonu se vrátí připravený zase ničit, věřili jeho příznivci.
Jenže píše se čtrnáctý týden jeho rekonvalescence a i optimisty už přemáhá strach, zatímco Mallorčan přiznává. „Situace není taková, jakou jsme očekávali. Dodrželi jsme navrhovanou léčbu, ale zranění se nelepší tak, jak nám slibovali. Jsme ve velmi složité situaci,“ přiznal Nadal, když se odhlašoval z Madridu, který okupuje kalendář tento a příští týden. Takže už jen Řím (startuje 8. května) je jeho poslední šancí k rozehrání se před Roland Garros (začátek 28. května).
Z Mallorky už přicházely záběry, jak je Rafa v plném tréninku, ovšem bolest se začala vracet. „Před pár dny jsme museli plán změnit a připravit další léčbu,“ hlásil zkroušeně ve čtvrtek s tím, že neexistuje přesný harmonogram, kdy by se mohl vrátit. A čas pro něj běží v tuhle část sezony rychleji než jindy…
Letos prohrál Nadal tři ze čtyř utkání, v žebříčku už se propadl na čtrnácté místo. Pokud nedorazí do Paříže, přijde o dva tisíce bodů. A to by byl teprve pád.
Žebříček je v jeho věku a postavení pouze číslem, ubíjející jsou však především návraty, na které spotřebuje řadu práce a odříkání. A že jich bylo za posledních dvanáct měsíců i na Nadalovy poměry příliš.
Roland Garros loni vyhrál počtrnácté s téměř necitlivým levým chodidlem. Při Wimbledonu si natrhl břišní sval a nenastoupil do semifinále. Na US Open si poranil žebro a skončil už ve 4. kole. A letos v lednu v Melbourne ucítil na konci druhého setu ostrou bolest v levé kyčli a zbytek utkání 2. kola s Američanem Mackenziem McDonaldem už coby obhájce titulu odkulhal. Jeho manželka Maria, jež ho do Austrálie přijela podpořit i s malým synkem, mezitím plakala na tribuně.
„Snažím se být pozitivní a bojovat, ale teď to moc nejde. Nejde jen o pauzu, ale tu hromadu práce, kterou musíte udělat, abyste se vrátili alespoň v nějaké formě. Jsem připravený ji znovu podstoupit, ale není to jednoduché. Snad mě zranění nevyřadí na dlouho,“ doufal tehdy muž, jenž loni v září vyprovodil na Laver Cupu přítele Rogera Federera do tenisového důchodu. A nyní se zdá, že i ten jeho se může kvapem blížit.
„Zranění se stále nezahojilo a nemůžu trénovat tak, abych byl schopný hrát zápasy. Teď změníme léčbu a uvidíme, zda se můj stav zlepší,“ jsou jeho aktuální slova, jež tak trochu připomínají modlitbu. A i kdyby skutečně do Paříže dorazil, jak si všichni přejí, v jaké formě asi bude? O Nadalovi je známé, že potřebuje tuny odtrénovaných hodin, aby se cítil dobře. A vyhrané zápasy prospívají jeho věčně pochybující mysli. Nic z toho nyní nemá. Naopak. I když byl v poslední době schopný nastoupit, vůbec nezářil a prohrál šest z osmi zápasů.
Odepisovat Rafaela Nadala před Roland Garros je i za takové konstelace nemožné, byť ještě nikdy v kariéře se mu nestalo, aby do Paříže přiletěl z voleje bez jediného odehraného zápasu na antuce v sezoně. A to se letos jeví jako ještě ta optimističtější varianta. Bez španělského krále antuky by turnaj pozbyl mnohé ze svého lesku.
Situace již vypadala velmi špatně ale i loni. Tehdy na antukový grandslam dorazil poté, co z generálky v Římě odkulhal už po druhém zápase a porážce od Denise Shapovalova. Tehdy měl obrovské potíže s levým chodidlem, které způsobuje degenerativní onemocnění zvané Müller-Weissův syndrom, jímž trpí od dětství. Za necelý měsíc ale počtrnácté zvedl Pohár mušketýrů, když celý turnaj nastupoval pod prášky proti bolesti a přestál pětisetovou řež s Felixem Auger-Aliassimem i čtvrtfinále s Novakem Djokovičem.
„Nehraju pro to, abych byl nejlepší v historii, bořil rekordy. Prostě mám rád to, co dělám. Rád hraji tenis, soupeřím s ostatními. Mám pro tenis stále vášeň, přináší mi silné zážitky, miluji hrát na největších stadionech před skvělými diváky. Takže mojí největší motivací je dělat dál to, co tak miluji,“ líčil loni coby pařížský šampion.
Uplynulo dvanáct měsíců a lze pochybovat o tom, že jeho láska k tenisu během strastiplného období zesílila. Vždyť pokud se do svého antukového království vůbec vrátí, bude to v nejzoufalejší situaci, co kdy před Roland Garros byl.
Na takovou příčku v žebříčku klesnul Rafael Nadal, níž byl naposledy v dubnu 2005. |
