Při silvestrovské oslavě létají špunty o půlnoci. V útulném bytečku u Sáblíků se v neděli šampaňské otevíralo o tři minuty později. Tedy ve chvíli, kdy se rychlobruslařka Martina Sáblíková nesmazatelně zapsala do olympijské knihy.
„Klidně můžeme udělat i díru ve stropě,“ smála se její maminka Eva. Z očí jí přitom vytryskly slzy štěstí.
Tři televizní štáby, několik fotografů a novinářů. Ti všichni se vešli do míst, kde vyrůstala olympijská vítězka.
Její maminka Eva Sáblíková ochotně odpovídala na všechny dotazy. Ve chvíli, kdy se na obrazovce objevila její dcera, zpozorněla a fandila...
Je to doma! Martina Sáblíková má zlato • Foto Pavel Mazáč (Sport)
|
Koukám, že máte úplně otlačené ruce...
„Teď už je to celkem dobré. Už je mám jen červené, ale měla jsem úplně otlačené nehty v dlaních.“ (směje se)
Vaše dcera má zlato z olympiády. Jaký je to pocit?
„Fantastický. Marťa to dokázala! Přitom to pro ni nebylo lehké, všichni do ní vkládali velké naděje a ona fanoušky nezklamala.“
Mluvila jste s ní před závodem?
„Volaly jsme si naposledy v pátek večer. Na zahajovací ceremoniál nešla. Potom už jsem ji nechtěla znervózňovat voláním ani esemeskama.“
Byla nervózní?
„Poznala jsem to na jejím hlase. Říkala mi, že to na ni dýchá na každém kroku.“
Martina Sáblíková pózuje se svou zlatou medailí • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Prožívala jste během závodu velké nervy?
„Kdyby tady byl doktor a měřil mi tlak, tak mu rafičky asi někam vyletí.“
Kdy jste definitivně uvěřila, že Martina přiveze z Vancouveru zlatou medaili?
„Tak tři kola před koncem jízdy posledního páru.“
Přitom startovní pozici neměla úplně ideální. Po své jízdě musela čekat na výsledky největších rivalek...
„Měla trošku smůlu. Přeci jen je jedna z nejlepších ve Světovém poháru a asi měla jet až v posledním páru. Byly to nervy, to vám můžu říct. Něco podobného zažila před čtyřmi lety v Turíně. Měla odjeto, byla druhá a musela čekat. Nakonec skončila čtvrtá. Bála jsem se hrozně moc... Ale po dalším odjetém páru už jsem věděla, že medaile bude. Trošku jsem se zklidnila. Ale já moc dobře vím, že každý sportovec jede na olympiádu pro zlato.“
Budou zlata dvě?
„Tohle ode mě neuslyšíte. Nic říkat nebudu.“
Jste pověrčivá, nechtěla jste nic zakřiknout. Přesto jste měla v lednici připravené šampaňské.
(směje se) „To jsem nepřipravila já, ale manžel mé sestřenice. Co se týká alkoholu, všechno zařizoval on.“
Už jste vymyslela, co dceři připravíte na uvítanou?
„Uvidíme. Vyplním jí jakékoli přání. Jí úplně všechno kromě krupicové kaše, takže tu jí asi dělat nebudu. Miluje třeba špek, špekovou roládu nebo svíčkovou. Minule po Světovém poháru si přála kynuté knedlíky s ovocem. Něco určitě vymyslíme.“
