V 23 letech prožívá Rudolf Reiter nejpovedenější část kariéry. V této sezoně debutoval v první lize a hned během své premiérové sezony se vypracoval mezi tahouny Bohemians. Pro klub z Vršovic si ho jako nejlepšího nahrávače druhé ligy vyhlédl trenér Martin Hašek. „Známe se už pět let a ani jednou jsem pod ním nezažil trénink bez balonu. To je na tom úplně nejlepší,“ prozradil Reiter. Klokanům ale rychlý křídelník nepatří. Je kmenovým hráčem Sparty. „Nikdo se mi z Letné za celou sezonu zatím neozval. V létě jsem už počítal s tím, že přestupuju do Bohemky,“ říká o kontaktu s kmenovým klubem.
Připravovali jste se na zápas s Plzní nějakým speciálním způsobem? Vnímali jste, že se jim v jarní sezoně nedaří?
„Abych řekl pravdu, my se speciálně nepřipravujeme na žádného soupeře. Občas na předzápasovém tréninku se díváme na video, ale to tentokrát nebylo. Trenér napsal na tabuli sestavu Plzně a ke každému hráči jsme si něco řekli, nic speciálního. Říkali jsme si, že hrajeme doma, kde se nám daří a fanoušci nás v Ďolíčku neskutečným způsobem ženou. Pořád jsme si ale říkali, že to je Plzeň a to, že se jim teď moc nedaří, nehrálo roli.“
Plzeň v porovnání s Bohemians působila utaveně. Lacino ztrácela míče ve středu pole a nestíhala zareagovat na vaše rychlé přechody do protiútoku. Čím si myslíte, že to bylo?
„Všichni jsme se už na rozcvičce cítili fantasticky a s klukama jsme si říkali, že na ně od začátku vlítneme, uběháme a upresujeme je. Kromě prvních deseti minut, kdy hrála Plzeň svůj klasický fotbal a k ničemu nás moc nepouštěla.“
V Ďolíčku bylo poprvé v historii použito video, rozhodčí Karel Hrubeš nechal posoudit i dvě brankové situace. Co si o videorozhodčím ve fotbale myslíte?
„Určitě to bylo lepší než v derby se Slavií. Tam jsme na potvrzení gólu Milana Škody , který nakonec neplatil, čekali asi čtyři minuty, přičemž byla hrozná zima, to nebylo vůbec příjemné. Teď to bylo o poznání rychlejší. Než jsme došli na rozehrávku, byly oba góly potvrzené. Myslím, že si je rozhodčí chtěl spíš ověřit. Mně se video líbí. Pokud je možnost, přijde mi škoda ho nevyužít. Mrzí mě, že není k dispozici na každý zápas v lize.“
Příští sezonu skončí junorská liga a vrátí se systém B týmů. Vy jste ještě v osmnácti v dresu Sparty zažil oboje, co vás obohatilo víc?
„Jednoznačně bylo lepší nastupovat za béčko. Mládežnický fotbal se s dospělým nedá srovnat. Naopak mi přišla velká škoda, že se B týmy zrušily. Pro mladé hráče to byla skvělá zkušenost a brána do dospělého fotbalu, která tu teď chybí.“
V sezoně 2013/2014 si vás na přípravu do A-týmu Sparty vytáhl tehdejší kouč Sparty Vítězslav Lavička jako alternativu na pravou stranu za Bořka Dočkala . Jaká to pro vás byla zkušenost?
„Tehdy to byl pro mě úplně jiný svět. Šlo tam nás mladíčků tehdy do přípravy víc. Kromě mě třeba Honza Sýkora , Patrick Schick a Martin Matoušek. Z dorosteneckého fotbalu se z ničeho nic dostanete do velké kabiny, kde jsou hráči jako Dočkal, Lafata . Hodně nám to všem pomohlo.“
Jenže pak přišlo zranění…
„V zápase proti Čáslavi jsem si zlomil kotník, takže jsem sice v áčku zůstal půl roku, ale bohužel nic neodehrál.“
Místo šance v A-týmu tedy přišla dvě hostování ve Viktorii Žižkov a ve Vlašimi. Mají podle vás pro mladé hráče hostování v druhé lize smysl, i když tam moc nehrají?
„Stoprocentně! Někde se začít musí. Radši si půjdu někam zkusit dospělý fotbal, než hrát třeba právě juniorskou ligu. Podle mě není pro mladé hráče nic lepšího, než se otrkat ve druhé lize a zkusit si dospělý fotbal. Kromě toho už na vás chodí fanoušci, ne jako na juniorskou ligu, kam přijde 150 lidí.“
Jak vzpomínáte na trenéry Jindřicha Trpišovského a Vlastimila Petrželu, kteří vás vedli na Žižkově, resp. ve Vlašimi?
„S oběma jsem vycházel bez problémů. Na Žižkov jsem přišel jako machýrek ze Sparty a myslel jsem, že si ze mě všichni sednou na zadek, jenže tak to nebylo. Hodně rychle se mi otevřely oči a došlo mi, že v týmu jsou mnohem lepší hráči než já. Navíc jsem toho zase hodně promarodil. Co se týče pana Petržely, tak to byl svérázný, ale rovný a férový chlap.“
Hostování o rok později ve Vlašimi se vám ale povedlo hodně. Se čtrnácti asistencemi jste byl nejlepším nahrávačem v druhé lize. V létě si vás pak přivedl do Bohemky trenér Martin Hašek a proti Karviné jste odehrál konečně první zápas v lize. Ve 22 letech. Není to podle vás pozdě? Měl by se dávat mladým hráčům větší prostor?
„Když na to mají, tak určitě. Nicméně to určitě není jen o věku. Je tam víc proměnných. Když budu mít jako trenér dva naprosto vyrovnané hráče, přičemž jednomu je 20 let a druhému 30, tak já osobně bych dával prostor tomu mladšímu. Jenže taky se musí zvážit jaký to je zápas, kde se hraje, jestli nebude lepší vsadit na zkušenosti tam, kde by mladší hráč nezvládl tlak, nebo jestli potřebujete víc hráče dynamického a rychlostně vybaveného, což ti mladší bývají. Sázet čistě na mládí, to nemůže fungovat.“
Martin Hašek o vás říkal, že byl dlouhou dobu problém z vás vytřískat maximum, jelikož jste často po 60 minutách nemohl. Teď už je to jinak a zvládáte v plném nasazení odehrát celý zápas. Co jste změnil?
„Přestal jsem se tak tejpovat. (směje se) Dávám si totiž na chrániče molitan, tejp na štulpny, a ještě na to jsem si dával obyčejný pružný bílý tejp, aby mi nepadaly chrániče. A asi jsem si to špatně obtahoval a začaly mě po hodině chytat lýtka. Kromě toho jsem hodně zapracoval na životosprávě, začal jsem brát doplňky stravy proti křečím a samozřejmě trénink.“
Vytýkal vám také, že se trochu ztrácíte, když se dostáváte z lajny doprostřed. Pracujete na tom?
„Pracuju. Děláme na tom i hodně v tréninku. Trenér totiž po nás nechce, abychom jako krajní hráči strávili devadesát minut na lajně, ale abychom uvolňovali prostor pro krajní obránce a hráči ve středu nebyli tak odříznutí. Hlavně to nesmí být hluché ježdění po lajně.“
Bohemians jsou považováni za fyzicky nejlépe připravený tým v lize. V čem to podle vás vězí? Co dělá trenér Hašek jinak? Jak vypadají jeho tréninky?
„Nejlepší na tom je, že já se s Martinem Haškem znám už pět let a ani jednou jsem pod ním neběhal bez balonu. Všichni si myslí, že my běháme často po lesích maratony. Kdepak, všechno je s míčem, v maximální intenzitě. Kromě toho všechno probíhá zábavnou formu, takže nás tréninky hodně baví.“
Co třeba v tréninku děláte za hry?
„Intervalovky, což znamená, že hrajeme zhruba minutu, minutu a půl tři na tři a to je neskutečný záhul. Teď už si spíš fyzičku udržujeme, ale vyzdvihl bych jednoznačně to, že se tréninky moc nemění. Týdenní rytmus máme pořád stejný. Pozápasový lehký trénink, pak přijde vrchol, kdy máme dva tréninky denně dva dny za sebou plné intervalovek, pak ve čtvrtek překopávané bago, přihrávečky a v pátek předzápasový trénink.“
Co můžete herně ještě zlepšit?
„Jednoznačně produktivitu, abychom kupříkladu ze tří šancí za zápas dali dva góly. Ne jako třeba proti Slovácku, kde jsme měli čtyři šance a gól jsme nedali žádný, naopak jsme inkasovali z jejich jediné příležitosti. Nemáme problém se dostávat do šancí, ale bohužel je pak neproměňujeme.“
Myslíte i na poháry?
„Někde vzadu v hlavě na ně asi myslíme všichni. Jednoznačně se nám v téhle sezoně tak daří díky tomu, že jsme fantastická parta. Všichni jsme nastaveni tak, že jsme ochotní pracovat a obětovat všechno pro tým. Martin Hašek po nás chce tvrdou práci, my si ověřili, že jeho metody fungují, takže tím pádem to chceme dělat sami a nejsme líní na krok.“
Martin Hašek říká, že pro Bohemku jsou ideální šikovní pokorní a pracovití hráči. Vnímáte se tak?
„Určitě, jinak bych tam nebyl! (směje se) Vnímám tak i spoluhráče. Je velká výhoda, že jsme vážně dobrá parta. Nikdo v kabině nevyčnívá, nikdo tam není odstrčený. Samozřejmě mám přirozený respekt ke starším hráčům jako jsou Pepa Jindřišek, Martin Dostál a Michal Šmíd, ale to k tomu patří.“
Vy ale nejste kmenový hráč Bohemky. Patříte Spartě, kde máte smlouvu do roku 2020. Jelikož jste její odchovanec, sledujete ji pozorně, i když oblékáte dres konkurenčního klubu?
„Když ji dávají v televizi, pustím si ji. Výsledky samozřejmě sleduju, ale to nejen Spartu, ale celou ligu.“
Martin Hašek říkal, že v létě jste měl nabídku jen z Bohemky. Změnilo se to teď? Logicky by vás ráda získala na trvalý přestup v Ďolíčku, ale máte už nabídky i odjinud z ligy?
„Proběhl už kontakt s jedním prvoligovým klubem a další si mě oťukával. Paradoxně se mám teď v týdnu sejít v agentem, kde se toho asi dozvím víc.“
A co Sparta? Ozval se vám někdo?
„Ne, nikdo. Za tu dobu, co chodím po hostováních, mi jen jednou v zimě do Vlašimi volal Radek Kováč , ale to bylo všechno. Ostatně, když jsem ve Vlašimi končil, měla mi za půl roku vypršet smlouva ve Spartě a když jsem odjížděl na dovolenou, počítal jsem s tím, že přestoupím do Bohemky. Byli jsme spolu tehdy domluvení i na podmínkách smlouvy. Jenže pak mi z ničeho nic volal na dovolenou agent s tím, že to padlo a prodlužuji smlouvu o tři roky na Spartě a jdu na dvouleté hostování do Ďolíčku. Do té doby se mi ozývala jen Bohemka. Mluvil jsem se sportovním ředitelem Držmíškem a samozřejmě s Martinem Haškem, který mě kontaktoval hned potom, co tým přebral.“
Nemrzí vás to?
„Ne, nemám jim to za zlé. Věřím, že mě určitě sledují. Nejvíc mě paradoxně štve, že proti Spartě nemůžu nastoupit. Rád bych se proti nim předvedl a ukázal jim, co umím. Na tribuně to jsou muka. Teď máme Spartu doma, navíc v posledním kole. Fanoušci se budou chtít loučit s povedenou sezonou a já u toho nebudu moci být v dresu na hřišti.“
A zahraničí? Lákalo by vás to?
„Nejdřív bych rád dokázal něco v lize. Ideálně titul a až pak, pokud na to budu mít, bych zkusil zahraničí. Na Premier League je už ale asi pozdě. (směje se) Nedávám si nereálné cíle, ale třeba takové Německo by se mi líbilo, jenže nevím, jestli bych na to měl. Musím na sobě ještě hodně pracovat.“
