ČESKÝ FOTBAL | Ve 21 letech má za sebou fotbalový životopis jako zkušený legionář. Útočník Alexander Jakubov zkusil hodně zajímavá angažmá: z Košic se přes Inter Bratislava, rakouský Horn a Spartu dostal až do slavného FC Porto. Teď na něj spoléhá divizní Žatec, kde je Jakubov nejlepším kanonýrem. A stále věří, že se ještě dokáže prostřílet do zahraničí.
Dnes jsou pro něj běžní soupeři Souš, Litol či Neratovice. Ještě jako junior ale dostal Alexander Jakubov šanci hrát za FC Porto, které v roce 2004 ovládlo pod vedením Josého Mourinha Ligu mistrů. „Sedmkrát jsem trénoval s áčkem, to byl zážitek, že si to ani neumíte představit,“ líčí i s odstupem tří let Jakubov nadšeně. „Byl tam Hulk, Bruno Alves, Lisandro Lopez nebo Lucho Gonzáles,“ vyjmenová největší hvězdy tehdejšího týmu.
A mezi ně byl hozen talentovaný kluk ze Sparty, který jinak dával góly za dorostenecký tým Porta. Tam mu domluvil otec s bývalým manažerem zkoušku, na které uspěl. Když přišel poprvé do kabiny áčka, zasedl místo kapitánovi Pedru Emanuelovi.
„Smál se a posunul mě o kus dál. Nikdo se tam na nikoho nepovyšoval, ať je člověk dorostenec nebo klubová legenda, všichni se k vám chovají stejně,“ říká Jakubov. „Hned na začátku, když jsem si před tréninkem zavazoval tkaničky, si ke mně přisedl Lisandro a něco mi půl minuty šeptal do ucha. Já mu bohužel nerozuměl ani slovo, mluvil strašně rychle, dodnes mě zajímá, co to bylo,“ směje se při vzpomínce na útočníka, který teď válí v Lyonu.
Slavného kouče Mourinha ale nepotkal. „Uznávají ho, fandí mu, ale že by byl Mourinho extra téma, to ne,“ popisuje Jakubov, jak je v Portu, kde si udělal jméno, braný nejsledovanější trenér současnosti.
Sám zažil, co to znamená zájem fanoušků: na nejlepší soupeře chodilo i na dorost kolem dvou tisícovek diváků. Ví, jaké to je, když po jeho týmu příznivci rivala hází zapalovače a kameny, stalo se mu také, že ho poznali a zastavili lidé na ulici. V klubu jej učili ctít klubové barvy Porta a vážit si toho, že je může nosit.
„Pro fanoušky jsou fotbalisté v Portu menší bohové,“ vypráví Jakubov, který měl našlápnuto k pěkné fotbalové kariéře. V Portugalsku měl smlouvu na dva roky. „Vydělal jsem si víc, než kdybych chodil v Česku do práce, ale nebyl jsem v Portu kvůli penězům. Šlo mi o fotbal, abych se zdokonalil. Portugalský styl je podobný tomu španělskému, který dnes udává trend.“
Přesto skončil předčasně, po roce a půl se rozhodl, že se vrátí do Česka. „Porto je takový velkoklub, že se tam do áčka neprosadili i lepší fotbalisté, než jsem byl já. Neměl jsem dokončenou střední školu, i proto jsem se vrátil. Nezabalil jsem to, jen jsem se nahoru chtěl dostat přes český fotbal.“
Jenže ho zbrzdilo zranění, zlomená zánártní kůstka znamenala roční stopku. „Pak jsem se dostal na trénink Žižkova, ale byl jsem bez kondice, tehdejší trenér Pulpit mi doporučil divizní Horní Měcholupy, s nimiž Žižkov spolupracuje,“ ohlíží se Jakubov.
Zdravotní trápení ale pokračovalo, když se uzdravil, rozhodl se restartovat kariéru v Žatci, který hrál na špičce ústeckého přeboru. Nedaleko totiž žije jeho babička, navíc v klubu působil bývalý reprezentační obránce Michal Horňák, který Jakubova trénoval ve Spartě.
Ihned pomohl k postupu do divize a v uplynulém roce byl v Žatci zvolený Fotbalistou roku 2011. „Odchodu z Porta jsem nikdy nelitoval. Jsem teď spokojený ve všech ohledech,“ říká Jakubov.
V divizi zatím nasázel 9 gólů, před rokem se blýskl pěti trefami v pohárovém zápase proti Nejdku. „Pořád si myslím, že cesta do velkého fotbalu vede, nic není ztracené. Budu na tom pracovat.“
V Žatci mu vytvořili takové podmínky, že se i na divizní úrovni fotbalem uživí. „Bydlím pořád u rodičů, peníze mi stačí. Místo práce si radši jdu přidat v tréninku. Věnuju se fotbalu naplno,“ vypráví Jakubov, který má i svého kondičního trenéra.
Rodiče ho v kariéře hodně podporují. Obětovali se, aby se on, i jeho bratr Jakub (brankářská trojka v Mladé Boslavi) stali dobrými fotbalisty. Jako malý kluk se stěhoval z Prahy do Košic, do Bratislavy, do rakouského Hornu dojížděl na internát, pak se otec rozhodl, že větší štěstí udělá v Praze ve Spartě, tak šla zase celá rodina.
„Rodiče svůj život podřídili našemu fotbalu, chtěli, abychom měli s bráchou nejlepší podmínky. Byl to z jejich strany risk, ale vyšel,“ myslí si Jakubov, který má české občanství, cítí se být Čechem, ale doma mluví zásadně slovensky. „Žili jsme třináct let na Slovensku, tak nám to zůstalo, ač jsme všichni Češi,“ usmívá se.
Má taky dva reprezentační starty za českou osmnáctku. „Pozval si mě do ní trenér Hřebík. Nevím, jestli ví, že jsem dneska v Žatci, ale možná se o mně ještě někde dočte. Nezlobil bych se, kdyby si mě zase vytáhnul.“
Pro ty, co nikdy neviděli Jakubova v akci: na svou výšku 191 centimetrů je hodně technickým hráčem, co umí udeřit nejen ze vzduchu. „Líbí se mi styl útočníků, jako jsou Berbatov a Ibrahimovic. I když na jejich úrovni asi nikdy nebudu,“ odhaduje Jakubov.
„Doufám ale, že mě bude fotbal nadále živit. V mém životopise by se mohly objevit třeba Manchester United nebo Porto. To bych byl nejšťastnější. Byl by to ze Žatce velký skok, ale nic není nemožné. Věřím, že si v cizině ještě zahraju.“
