Výhrůžky smrtí vlastnímu dítěti? Sami něco podobného nezažili, přesto za ním stojí. Kapitáni většiny ligových klubů Tomáši Řepkovi vzkazují: Chápeme tě! „Takoví fanoušci by zasloužili nakopat mezi nohy,“ nebere si servítky lídr Baníku Martin Lukeš.
Měl se Tomáš Řepka ovládnout, když jablonečtí fanoušci údajně uráželi jeho partnerku a vyhrožovali prý podříznutím syna? Proti kritikům sparťanského kapitána se nyní postavili osobnosti z ostatních prvoligových klubů.
Deník Sport oslovil dalších patnáct kapitánů a dvě třetiny z nich se Řepky zastaly. „Věřím, že ještě musel hodně krotit emoce, že tam nevletěl a nevyřídil si to s ním jako chlap s chlapem,“ uvažuje olomoucký Radim Kučera.
| ANKETA: Máte pochopení pro reakci Tomáše Řepky? |
| ANO |
| Pavel Horváth, Plzeň Radim Kučera, Olomouc Marek Kulič, Mladá Boleslav Jan Nezmar, Liberec Martin Lukeš, Ostrava Daniel Huňa, Příbram Lukáš Dvořák, Ústí nad Labem Michal Kordula, Slovácko David Horejš, České Budějovice Štěpán Vachoušek, Teplice |
| NE |
| Karol Kisel, Slavia Petr Pavlík, Jablonec Richard Dostálek, Brno Radek Sňozík, Bohemians 1905 Roman Fischer, Hradec Králové |
„Jestli uráželi jeho děti, bylo to ještě mírné gesto. Když nadávají mně, chápu to. Jsem v té chvíli jejich nepřítel. Ale tohle je něco jiného,“ hájí Řepkovu vulgární reakci se vztyčeným prostředníčkem i ostravský kapitán Martin Lukeš.
Ačkoliv několikrát zazněly na Řepkovu adresu výhrady, výsledek ankety není překvapivý. Hráči totiž mluví z vlastní zkušenosti. „Pokud zaznělo, co mělo zaznít, pochopení pro to mám. Ale reakce nebyla nejšťastnější. Lepší by bylo, kdyby zaběhl přímo za tím dotyčným a dal mu sám pár facek,“ tvrdí plzeňský záložník Pavel Horváth. Obout kopačky a vyběhnout na trávníky českých stadionů zkrátka chce občas pořádnou dávku trpělivosti. A také hroší kůže. Urážky, vulgární pokřiky a slovní útoky v tuzemské lize často bolí víc než potupná porážka.
„Potíž je, že na naše stadiony nechodí moc lidí, aby vulgární pokřiky zapadly v atmosféře zápasu. Slyšet je tady každá nadávka,“ připomíná kapitán Liberce Jan Nezmar.
Sám se v situaci Řepky nikdy neocitl, ale případů, při kterých by se snadno daly ztratit nervy, zažil on a další hráči v českém fotbale bezpočet. „Když jsem naskočil do druhé ligy, pár ostrých nadávek jsem si vyslechl. A úplně mi to fotbal znechutilo,“ vzpomíná ústecký kapitán Lukáš Dvořák. „Tenkrát jsem hrál fotbal ještě pro zábavu a říkal jsem si, jestli to vůbec má cenu.“
Vyprávět by mohl i Horváth, který si před třemi lety ještě v dresu Sparty nenechal líbit urážky fanoušků po vítězství v domácím poháru. A v posledním ligovém kole v Liberci se pak dočkal děsivé odplaty.
Sparťanský kotel skandoval: „Horváth ven!“ a s urážkami přestal až ve chvíli, kdy se zdrcený Horváth nechal o poločase vystřídat. „V životě jsem něco takového nezažil,“ kroutil hlavou záložník, kterého nakonec fanoušci z Letné vyštvali.
Nenávist vlastních příznivců zažil ostatně na vlastní kůži i kanonýr Mladé Boleslavi Marek Kulič. A dodnes nad tím nepřestává kroutit hlavou. „Po návratu ze Sparty jsem v prvním domácím zápase dal gól a fanoušci začali skandovat moje jméno. Poděkoval jsem jim mávnutím, jenže asi málo, a oni mi pak celý zápas nadávali,“ vzpomíná Kulič.
Řepkův příběh je však oproti všem ostatním extrémní – nadávky totiž, alespoň podle jeho slov, nemířily jen na něj, ale i na jeho rodinu. A to v hodně drsné podobě. „Měl by udržet nervy na uzdě, ale kolikrát to nejde, protože někteří fanoušci zacházejí daleko,“ říká z vlastní zkušenosti kapitán Teplic Štěpán Vachoušek. „Vykřikovat z tribuny je snadné. To je každý z těch lidí hrdina. Do očí by vám to ale kolikrát ani neřekli,“ dodává.
Jak se tedy v takové situaci zachovat? „Nejradši bych hned po takovém člověku sáhnul, jenže to nejde. Je to ubohost, jen nevím, co s tím,“ krčí rameny Kulič. Ostatně i jinak klidný Nezmar dodává: „Chci věřit, že bych se udržel, ale sám nevím…“
