+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
TOP VIDEA
Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice
Olomouc - Plzeň: Jan Káňa se předvedl, dal Hollwegovi tvrdý hit Olomouc - Plzeň: Jan Káňa se předvedl, dal Hollwegovi tvrdý hit
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ve Slavii získal pověst přísného trenéra, který dbá na náročnost i správnou životosprávu. To se s ním táhne dodnes. V poslední době se však změnil pomalu jako kádr národního týmu. Je mírnější. „Tohle je úplně jiná role,“ říká kouč Karel Jarolím o reprezentačním angažmá. V rozhovoru pro deník Sport vysvětluje, proč musí tlačit na hráče, aby nestagnovali, a také proč nebylo skládání nominací jednoduché.



Na začátku sezony se trenér Karel Jarolím přesunul bleskově z Mladé Boleslavi k reprezentaci, kde už má za sebou první měsíce. „Bylo to divoké,“ ohlíží se Jarolím. „Ale spokojený být nemůžu,“ přizná. Zklamaly ho především domácí bezbrankové remízy se Severním Irskem a Ázerbájdžánem. „V další části kvalifikace nás čeká těžká práce,“ tuší.

Ve čtyřech duelech jste nasbírali pět bodů, kolik by jich muselo být, abyste byl spokojený?
„Alespoň o dva víc, a člověk by byl částečně spokojenější. Iry nebo Ázerbájdžánce jsme porazit mohli… Věděli jsme, že musíme přebudovat tým a že jednoduché to nebude. Přesto jsem v koutku duše doufal, že budeme mít víc bodů. Jenže když v úvodních třech zápasech nevstřelíte jediný gól, nemůžete pomýšlet na výhru. Pozitivní ale je, že jsme našli cestu a mužstvo se začalo formovat. O druhé místo a baráž se popereme.“

Jak jste vnitřně prožíval, když se zápasy výsledkově nepovedly?
„Hrozně, hrozně. Strašně těžce. Je to taková bezmoc. Ještě se to prolínalo s tím, že nám někteří hráči vypadli kvůli zranění a byli jsme nuceni dělat změny. Těch bylo na můj vkus až moc. Třeba Vláďa Darida – o něm jsme nepochybovali, že bude jeden ze stavebních kamenů. Chyběl nám.“

Byl to stres?
„Ten největší je vždycky v hracím týdnu. Tam si člověk neodpočine. Po něm sice trošku vypne, ale když výsledky nejsou dobré, tak to na vás doléhá. Drží se to ve vás. A pak přemýšlíte nad přípravou dalšího srazu, abychom se příště rozcházeli v lepším rozpoložení.“

Jak konkrétně jste z toho unikal?
„Sportováním, to je můj relax. Když si jdu zahrát tenis a vyberu si ještě takového soupeře, kterého porazím. To mi psychicky pomůže. Protože nejde o to, jak člověk hraje. Umění je si vybrat soupeře.“ (směje se)

Koho?
„Třeba tady kolegu.“ (ukazuje se smíchem na Borise Kočího, reprezentačního asistenta)

Kočí se připojí do konverzace: „Já dělám Karlovi dobrý den. Jako fakt!“

Jarolím: „Ale hraji i s jinými kamarády. Potřebuji to zkrátka dostat z těla ven.“

Je přebudovávání národního týmu vaší největší výzvou v trenérské kariéře?
„Je to výzva, bezpochyby! Ale už to, že trénuji reprezentaci, je obrovská čest. Komplikovanější spíš je, že nemám moc času, abych s mužstvem víc pracoval. Někdy se třeba v zápase dopustíme chyb, na kterých je potřeba dělat, ale v národním týmu ta možnost není, protože měsíc nebo i déle čekáte na další utkání. Takže moje práce spočívá v tom, abych vybral vhodné typy hráčů. A poskládal nominaci tak, abychom fungovali jako tým.“

Je to největší rozdíl mezi klubem a reprezentací?
„Ano. Každý reprezentační týden bych nejradši nafoukl a měl více tréninkových jednotek. Namáčknout všechno do pár dnů není lehké. Představuji si ideální stav, že základ týmu stojí na hráčích z jednoho týmu. Ti jsou na sebe zvyklí, mají zažité určité automatismy, funguje mezi nimi součinnost. Pak bychom měli snazší práci. Jenže jeden klub takovou fazonu na podzim neměl. Dříve to bylo běžné.“

Chtěl jsem víc bodů, řekl Jarolím. Chválil nováčky, rád by sraz v lednu

Bez fanoušků je to složitější

Zklamalo vás ještě něco?
„Přiznám se, že trošku atmosféra v prvním zápase proti Severnímu Irsku na Letné. Bez fanoušků je to podstatně složitější. Čekal jsem, že nám pomůžou víc. Naopak v Ostravě už se fandilo vytrvale. I v posledním zápase s Norskem nám lidé pomohli.“

Pravděpodobně to způsobila atmosféra po zpackaném EURO…
„Jasně, my jsme takoví. Přitom kvalifikaci pod Pavlem Vrbou jsme projeli parádním způsobem a nikdo nás na první místo ani netipoval. To bylo dobrý, ale pak (na turnaji ve Francii) bylo zase všechno špatně. Nicméně předchozí etapa skončila, proto mě mrzí, že se ta nálada přenesla i do startu kvalifikace o mistrovství světa.“

Nezalitoval jste v tu chvíli rozhodnutí, že jste zanechal klubového angažmá?
„Ta myšlenka mi do hlavy vklouzla, ale hned jsem ji utnul. Když se člověk už rozhodl, tak by toho litovat neměl. Jak jsem řekl, je to čest. A budu bojovat. Všichni budeme bojovat, včetně kolegů v realizačním týmu. Je to společná práce. Ale je jasné, že důležitá rozhodnutí musím dělat já.“

Mužstvo se mění, co trenér? Změnila vás profese reprezentačního trenéra? Navenek působíte klidněji než třeba během angažmá ve Slavii.
(směje se) „Je to dlouhá doba. Ale i to, jaký jsem byl ve Slavii, mě někam dovedlo. Získali jsme dva tituly, dostali se do Ligy mistrů. Možná, kdybych byl tehdy jiný, tak bychom těchto úspěchů nedosáhli. Kluci ze Slavie, kteří to mysleli vážně a nehledali první příležitost si ulevit, tak mi po letech říkají, že jim to něco dalo. A co může být pro trenéra lepšího, než když slyší tato slova od bývalých svěřenců?“

Vy sám se cítíte umírněnější?
„V národním týmu je to úplně jiná role. V klubu víc pracují emoce, jste s kabinou v denním kontaktu. Člověk si s tím víc hraje. Ale už v Mladé Boleslavi jsem byl asi mírnější… Na druhou stranu, jakmile hráč vycítí, že se mantinely roztahují, tak jde až do krajních mezí. Proto musím pro reprezentaci vybírat takové hráče, o kterých jsem přesvědčený, že chtějí pracovat. Potom už je spolupráce na partnerské bázi a očekávám, že zpětná vazba od hráčů bude pozitivní a že toho nezneužijí. Kdyby to mělo být jinak, bylo by to špatně.“

Jarolím se inspiroval Löwem, hráčům dá individuální plány

Hráči by měli přemýšlet jako individuální sportovci

Jsou obecně čeští fotbalisté víc náchylní k tomu, že se snaží některé věci zneužívat?
„Ne všichni, samozřejmě. Jde především o to, že při omezeném výběru musíte tlačit na hráče, kteří mají kvalitu a jsou lechtivější, abyste z nich dostal maximum. Když budu mít dvacet kvalitních fotbalistů, tak zavřu oči a sáhnu po komkoliv. Protože vím, že to bude stejné, ne-li lepší. Pak na nikoho nemusíte tlačit. Ale každý hráč musí mít ambice – chtít hrát, zlepšovat se, prosadit se. Je to jejich zaměstnání.“

Máme tomu rozumět, že výběr hráčů pro reprezentaci byste si představoval kvalitnější?
„Je takový, jaký je… Výběr je ale velký, hráčů je dost.“ (usmívá se)

Ale co kvalitativně?
„To se ještě ukáže. Nicméně věřím, že ti, co dostali šanci, tak si jí vážili. A jsou ochotní nechat na hřišti duši. Pozitivní je, že přístup většiny reprezentantů byl i přes nějaké rezervy v pořádku. Chtěl jsem, aby hlavně pochopili naší filozofii a přemýšleli jako individuální sportovci. Aby se zkrátka na každý sraz připravovali co nejlépe.“

Je třeba skládání nominace těžší, než jste si třeba ještě před půlrokem v Mladé Boleslavi představoval?
„Jednoduché to není. Výběr ale ovlivnila spíš zranění, jež narušila kostru týmu. Byl bych radši, kdybych po prvním srazu provedl minimum změn. Jedině tak si kluci na sebe víc zvyknou. To by mi práci zjednodušilo. Každopádně teď jsme určitě moudřejší, než jsme byli před prvním srazem. Jasně víme, že musíme povolávat hráče, kteří udělají pro vítězství všechno.“

A povoláváte i nové tváře. Popište, jak jejich hledání a analýza probíhá.
„V české lize vidíme většinu zápasů. Výkony krajánků máme po každém víkendu sestříhané, každého zvlášť. Někdy se díváme na celé zápasy, jindy pouze na jednotlivého hráče v akci. Ale když chci někoho vidět komplexněji, je lepší si utkání pustit v celku.“

Kolik hodin zabere sledování hráčů ze záznamu?
„Je toho dost. Neměřím to, ani snad nechci. (usmívá se) Snažíme se klubové zápasy sledovat tak, abychom měli co nejucelenější obrázek. Abychom nic nepodcenili. Je to trošku jiná práce než v klubu.“

Jiný musí být i tlak. U reprezentace je nejspíš podstatně vyšší, ne?
„Byl jsem v Saúdské Arábii, Emirátech, ve Slovanu Bratislava. Všude je tlak. Jestliže chcete být úspěšný, pod tlakem jste pořád. Navíc na Blízkém východě se musíte přizpůsobit místní mentalitě, o to je to pikantnější. Jsou to však zkušenosti, které nyní mohu uplatnit.“

Tady jste ale víc na očích české veřejnosti.
„Jasně, to je pochopitelné. Ale nechci si to připouštět. Jde mi to, abych měl čisté svědomí v tom, co dělám a že jedu nadoraz. Přiznám se, že jsem zatím nepotkal nikoho, kdo by mě poslal někam. Možná jen štěstí?“ (usmívá se)

Trenér Karel Jarolím přísně dohlíží na kondici svých hráčů i mimo reprezentační srazy
Trenér Karel Jarolím přísně dohlíží na kondici svých hráčů i mimo reprezentační srazy

 







Klasická verze
Mobilní verze