Je to na hlavu. Úplně opačně, než to klub maloval. Než jsou i obyčejné herní předpoklady. Střední záloha Slavie má nečekaného lídra – Tomáše Součka (21). Josef Hušbauer (25) hraje zatím druhé housle. Ne zanedbatelné, ale z hlediska produktivity přebral mladší parťák exsparťanovu roli. Jak paradoxní umí být osud, když pozice těch dvou byly před rokem opačné…
Tomáš Souček. Pak ještě jednou Tomáš Souček. A pořád to nebyl konec. Potřetí Tomáš Souček. Hattrick. Tři góly, umrtvení Baníku, autor čerstvě jednadvacetiletý defenzivní záložník. Muž, který má ze své pozice krýt záda Josefu Hušbauerovi.
V neděli večer ho ale daleko přeskočil. Stal se hrdinou zápasu, parádním střelcem. „I kdyby ty tři góly nedal, stejně by byl nejlepší na hřišti,“ řekl pevně trenér Slavie Dušan Uhrin mladší. Dokonale tenhle výrok konvenuje s tím, co se dělo už na herním soustředění ve Španělsku.
Tam šla ze Součka v přípravných zápasech cítit jakási klidná síla. Trochu divný běh, díky kterému mladého záložníka každý rozezná, zároveň ale stálá herní pohoda a chladnokrevné řešení jakýchkoliv momentů na hřišti. Od laviček se občas neslo pronikavé „Suku!“, to když Uhrin chtěl talentovaného hráče více rozpohybovat. Tou hlavní Součkovou předností je dobré čtení hry a držení pozice. Výborně zaceluje prostor před svými stopery. Je to ideální hráč do tandemu s Josefem Hušbauerem, který má být naopak produktivním členem sestavy. Mužem, který bude téměř u každého gólu.
Ale v neděli to bylo opačně. Tedy co se týče té produktivity. Průměrná pozice Součka byla sice pořád asi o patnáct až dvacet metrů dál od soupeřovy brány než v případě Hušbauera, přesto ze své hry vytěžil odchovanec sešívaných daleko víc než jeho zkušenější kolega.
Třeba v tom byl kus kolegiality, Hušbauerova cítění, i to je možné. Uvolnit prostor pro parťáka, který je očividně v laufu. Koneckonců i do jednoho ze Součkových zásahů se Hušbauer otiskl, když vybojoval míč před druhým slávistickým zásahem.
V tom v tuhle chvíli mimochodem spočívá asi největší přínos bývalého sparťana pro tým. Je obětavý, víc se pokládá do osobních soubojů. Vedle toho tempuje hru. Jenže do zakončení, do finálních fází, se Hušbauer nachomýtá zcela minimálně.
Trochu překvapivé je, když se člověk ohlédne zpět. Oba hráči totiž byli v naprosto jiných rolích. Souček stál téměř na hraně svojí profesionální kariéry.
Pod Miroslavem Koubkem sice reprezentoval ve výběru do devatenácti let. Ten samý trenér ho vytáhl před sezonou 2013/2014 do přípravy. Jenže tehdy jako stoper se neprosadil, hrál jen v juniorce. A Koubkův nástupce Alex Pastoor mladý talent přehlížel úplně. Následovalo hostování ve Viktorii Žižkov, kam odcházel jako zcela nepotřebný a ani ve druholigovém týmu nevěděli, co s ním. Prorazil až po pár zápasech, usadil se ve středu zálohy, vystrkal stálici Marka Opluštila a výkonnostně vystoupal až do nedělního vrcholu.
Hušbauer? Opora Sparty. Nejlepší střelec Sparty v sezoně 2013/2014. Na druhý pokus pak odchod do Cagliari. V Serii A se sice zastavil, ale když se před půl rokem vracel zpět na Letnou, tak skoro jako spásná postava, která se rychle rozehraje. Jenže nerozehrála. „Je neviditelný, konstruktivní hráč Slavii chybí. Prakticky to táhne mladý Souček,“ nebral si servítky trenér Baníku Vlastimil Petržela.
Mladší a defenzivnější kolega teď paradoxně poutá víc pozornosti.
