1. října 2015 • 11:53

MŮJ PRVNÍ GÓL: Práci v UEFA jsem si vysnila, říká modelka Mužíková

Autor:
1080p720p480p360p240p
MŮJ PRVNÍ GÓL: Práci v UEFA jsem si vysnila, říká modelka Mužíková
TOP VIDEA
Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch
V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše
VŠECHNA VIDEA ZDE

Hrávala fotbal za Spartu, máma si ji dodnes dobírá, že byla největším postrachem pro vlastní branku. Bývalá modelka Nikola Mužíková má ale dnes důležitější roli, je členkou Komise fotbalu žen UEFA. „Těším se, až budu moci podporovat ženský fotbal u nás,“ říká 22letá dáma.



1080p 720p 480p 360p 240p
MŮJ PRVNÍ GÓL: Práci v UEFA jsem si vysnila, říká modelka Mužíková

„S fotbalem jsem začínala v devíti letech a přivedl mě k němu tatínek, jelikož jsem se už odmalička chodívala koukat na jeho zápasy. On byl trenérem ve Vršovicích. Šla jsem s ním na trénink a kopávala si do balonu.

Hrála jsem s klukama a hrozně mě to bavilo. K prvnímu zápasu jsem nastoupila na soustředění v Itálii, kde jsme hráli proti místním týmům. To jsem si užívala. Já a jedna kamarádka - spolu jsme později přešly do Plzně, kde jsme už hrály za dívčí tým - jediný dvě holky jsme hrály s klukama. Super. Občas to sice bylo krušné, ale spíš nás brali, podporovali nás a pomáhali nám.

Byla jsem obránkyně, takže štěstí na góly jsem neměla. Ale moje kolegyně byla útočnice a ta dávala góly za nás obě. Když jsme pak odešly do té Plzně, kde jsme hrály za přípravku, bylo to něco nového. Holky jsou v kolektivu jiné, ale bylo to fajn. Dojíždění ovšem bylo náročné, tak jsme se rozhodly jít do Sparty. A tam moje cesta skončila.

Hrát za Spartu byl sen. Já jsem vždycky Spartu obdivovala a měla jsem ji ráda. Obléknout sparťanský dres bylo opravdu skvělé. Ale k mým vstřeleným gólům vám povím jen to, že jsem jednak chtěla místo střel víc přihrávat, a pak mi maminka skoro každý den připomíná, že já jsem spíš rozvlnila naší síť. (smích)

Žádné góly mi v paměti neutkvěly tak, jak ten vlastní, který mi maminka tak ráda připomíná. Stála jsem u penalty. Letěl dlouhý balon a já chtěla dát hlavičkou brankářce míč do ruky. Ona si ale nezařvala a vyběhla ke mně. Já jsem ji tedy přehodila a dala krásný gól hlavou. (smích) Ale nebyl to první vlastňák. Ještě v Plzni v přípravce jsem šla do skluzu, chtěla zabránit střele, ale odrazilo se to ode mě do brány. Bylo to takové smutné, po zápase jsem strašně brečela.

Když jsem ještě hrávala, do budoucnosti jsem moc nevzhlížela. Ale jakmile jsem dospěla, tak to bylo jediné, co jsem chtěla: pracovat ve fotbalové asociaci a pomoci ženskému fotbalu se rozvíjet. Ve světě je ženský fotbal velmi zajímavý a chtěla jsem to dokázat i u nás.

Jako vedoucí u reprezentačních týmů žen jsem jela na svou první akci do Portugalska s holkama U16, a když vstřelily gól, byla jsem v takových emocích jako nikdy předtím. Vidíte malé holky, které hrají fotbal zapáleně a baví je to. To mě prostě stáhlo. Já se s nimi radovala i brečela.

Nedávno jsem se dostala do komise ženského fotbalu UEFA, a to byl můj sen už od doby, co jsem začala pracovat na asociaci. Jsem strašně ráda, že tam mohu být. Těším se, až budu moci podporovat ženský fotbal u nás z pozice členky komise UEFA. Dostala jsem se tam díky mé práci na FAČR, kdy se snažím ženský fotbal hodně podporovat.

Nedávno jsem navštívila ve Vancouveru ženské mistrovství světa a ve finále vstřelila Američanka Lloydová gól z půlky, což bylo úžasné. Bylo to celkově nádherné mistrovství. Krásné ženy hrály krásný fotbal. Na finále přišlo 54 tisíc diváků a panovala skvělá atmosféra. Takhle bych jednou chtěla dostat i fotbal k nám.“