V devadesátých letech patřil mezi nejlepší kanonýry na světě. Argentinský útočník Gabriel Omar Batistuta před sedmi lety vstřelil svůj poslední gól v italské lize. Zaokrouhlil tím počet na dvě stě a po sezoně odešel do Kataru. A s arabskou zemí zůstal spojený i po kariéře. Stal se vyslancem kandidatury této ropné velmoci na pořádání MS 2022.
Fantastický střelec a idol mnoha žen ukončil kariéru v roce 2005 kvůli dlouhodobým potížím s kotníky. Není o něm moc slyšet, občas se objeví snímky ze zápasu póla na koních, kterému se věnuje. „Stále ještě odpočívám po dvaceti letech v profesionálním fotbale,“ řekl při nedávné návštěvě Londýna magazínu FourFourTwo.
Čemu se kromě pólu ještě věnujete?
„Hraju i golf. A pracoval jsem pro mexickou televizní stanici, komentoval jsem zápasy v průběhu kvalifi kace. Jinak po dvaceti letech profesionální kariéry stále odpočívám. A nabídka Kataru, který mě požádal o pomoc při organizaci kandidatury na pořádání mistrovství světa, přišla akorát včas.“
Během vaší kariéry jste jednou prohlásil, že jste více než dva roky neviděl v televizi fotbalový zápas. Co jste místo toho dělal?
„Fotbalu jsem se plně věnoval na tréninku a při zápasech, ale nikdy jsem o něm nemluvil doma. Nedíval jsem se na utkání v televizi, protože jsem fotbal vnímal jako práci.“
Je pravda, že jste během puberty preferoval basketbal před fotbalem? A že jste těsně před startem profesionální dráhy, zvládl přijímací zkoušky na lékařskou fakultu?
„Je to tak, ale nebyl jsem dobrý basketbalista. Navíc to nebyl jediný sport, který jsem dělal. Rád jsem hrával tenis a volejbal. A samozřejmě i fotbal, protože pokud jej v Argentině nehrajete, nemáte moc kamarádů. Co se týká studia, ano, chtěl jsem na univerzitu. Ale v té době jsem ještě nebyl rozhodnutý, jakému oboru bych se chtěl v medicíně věnovat."
| 200 |
| Tolik gólů nastřílel v italské Serii A. 168 za Fiorentinu, 30 za AS Řím a 2 v barvách Interu |
Když jste přestoupil do vašeho prvního klubu Newell Old Boys, spával jste v penzionu na zemi a dokonce jste se prý dělil se spolubydlícími o žiletky. Jaké těžkosti jste musel během začátků překonat?
„Ležel jsem téměř na zemi, podložka byla velmi hubená (směje se). Co jsem musel překonat? Bylo nutné, abych třeba upravil stravovací návyky. A taky jsem si zvykal na život ve velkém městě (Rosario). Pocházel jsem z malého, kde jsem se všude dostal pěšky. Tady jsem musel používat autobus, pamatovat si názvy ulic, adresy. A žil jsem bez rodiny a přítelkyně. Byl to těžký život.“
Říká se, že jste na první trénink po přestupu do Fiorentiny přišel v sandálech, obyčejném tričku a s pověstnou hřívou. Jaká byla reakce spoluhráčů? Dával vám někdo rady, jak se oblékat?
„Je to tak, ale musím říct, že jsem se nikdy pořádně nestaral o to, jak vypadám, nebo co nosím. Nepřišel jsem do Itálie na módní přehlídku, ale abych se stal lepším hráčem. Moje tehdejší spoluhráče to velmi překvapilo, ale takový byl můj životní styl.“
A lákali vás do obchodů?
„Neměli šanci! O tom, co jsem chtěl nebo chci, mám vždy velmi jasnou představu. Nestanete se lepším hráčem tím, že se lépe oblékáte.“
Během vašeho angažmá ve Florencii jste se stal miláčkem tamních fanoušků, kteří vám dávali různé dary. Jakou nejbláznivější věc jste od nich dostal?
„Dávali mi všechno, od jídla až po motocykl! Víno, prostě všechno. Dělo se to takřka každý den. Lidé ve Florencii oceňovali mou práci ve prospěch týmu a snažili se mi to vrátit dary.“
(směje se). „Když jsem přestoupil, polovina fanoušků Fiorentiny mě nenáviděla, tak ji rozbila. A ta druhá půlka, která mě podporovala i nadále, rozbila zbytek a kousky té sochy si odnesla domů.“
Chtěl byste ještě jednu sochu, třeba na vlastní zahradu?
„Doma nemám ani své fotografi e. Kdybyste přišli ke mně, nikdy byste si nemysleli, že jsem byl fotbalistou. Ale stále mám na obloze hvězdu, kterou po mně fanoušci Fiorentiny pojmenovali. Jen doufám, že nikdy nevybuchne!“
Do AS Řím jste v roce 2000 odešel za 35 milionů eur, což byla mimořádná suma za jednatřicetiletého hráče. Cítil jste kvůli tomu vyšší tlak?
„Ne. Jestliže to někdo zaplatil, tak jsem asi takovou cenu měl. AS to udělal, protože věděl, že jim můžu pomoct. Ale to, jestli góly střílíte nebo ne, záleží jen do určité míry na tom, jak hrajete. Faktorů je více. Hlavní je snaha a odhodlání, které do hry dáte.“
Když jste v dresu AS skóroval proti Fiorentině, rozplakal jste se. Co vám běželo hlavou?
„Hrál jsem za Fiorentinu deset let a po celou tu dobu jsem se jí snažil pomáhat. Tři z mých dětí se ve Florencii narodily. Strávil jsem v tom městě velkou část života, takže to pro mě bylo těžké. Emoce šly prostě ven.“
V Římě jste hrával pod Fabiem Capellem, který nyní trénuje Anglii. Jaké je tajemství jeho úspěchu?
„Podle mě je to disciplína.“
Je těžké pod ním hrát?
„To záleží na tom, jaký jste typ hráče. Pro mě to nebylo složité, protože jsem už byl zvyklý dělat věci, které po nás žádal.“
Díky střeleckým schopnostem jste si vysloužil přezdívku Batigol. Máte ještě jiné?
„Je jich hodně. V Argentině mi říkají Batigol, přátelé mi říkají ,gordo‘ (tlusťoch), protože jsem byl tlustý ,slon‘. A taky gringo (cizinec), kvůli blonďatým vlasům. V mém rodné městě měl každý černé. Nyní jsem Bati-golf, protože hraju golf anebo Bati-polo.“ (směje se)
Umíte si jako Argentinec poradit s těmito třemi věcmi: tančit tango, připravit dobrý steak a jezdit na koni jako správný gaucho?
„Tango neumím. Ale jsem jednička v Jižní Americe v přípravě steaků. (směje se) Moje rodina chovala dobytek, takže já vyrůstal přípravou steaků téměř každý den. Na koni jezdím celkem dobře, to ale neznamená, že bych pólo hrál dobře. Můžete rychle běhat, ale neznamená to, že umíte fotbal. A v pólu je to podobné. Jezdím dobře, jenže k tomu potřebuju ovládat i hůl, míč a taktiku. A to je můj problém. Zatím nejsem moc dobrý, ale snažím se.“
| CHRISTO STOIČKOV před několika dny skončil v jihoafrickém týmu Mamelodi Sundowns navzdory 2. místu. V letech 2004 až 2007 vedl bulharský národní tým. JEAN-PIERRE PAPIN momentálně trénuje druholigový francouzský tým Chateauroux, ale příliš se mu nevede, drží se těsně nad sestupovými příčkami. Ještě loni, v pětačtyřiceti, nastupoval za amatérský tým AS Facture-Biganos Boiens. GEORGE WEAH Když neuspěl ve volbách na liberijského prezidenta v roce 2005, dal se na studia (v USA), která úspěšně dokončil. Nyní opět žije ve své rodné vlasti a je znovu aktivní v politice. ROMÁRIO Loni v srpnu oznámil, že se v barvách týmu América (Rio de Janeiro) vrátí k fotbalu, aby splnil otcovo přání. V listopadu cob |
