PŘÍMO Z USA | Na začátku kariéry mu parádně sedlo floridské teplo, poslední roky našel pohodu v kanadské zimě. Útočník Michael Frolík kroutí po dvou letech ve Winnipegu druhou sezonu i v Calgary, kde si přibral dozor nad mladým Matthewem Tkachukem, důrazným synem stejně důrazného otce Keitha Tkachuka.
O víkendu se Michael Frolík nakrátko vrátil do minulosti, když si v sobotu společně s celým týmem Calgary Flames zatrénoval na otevřeném kluzišti v newyorském Central Parku. „Jako v dětství, hezký zážitek,“ pochvaloval si trénink na mrazu a v kulichu. O den později už přišel zase návrat do žhavé současnosti. Flames jsou plně ponořeni do boje o play off, porážkou s Rangers (3:4) si nepomohli, ale pořád po víkendu uzavírali postupovou osmičku Západní konference.
Běží sezona tak, jak jste čekali?
„Zrovna jsme se o tom bavili. S tím, že jsme v tom mixu, bychom před sezonou byli spokojení. Je to tam hodně našlapané, asi jako každý rok, a jsme rádi, že tam jsme i my. Na Rangers přišla těžká porážka, ale nepodali jsme vůbec špatný výkon. Někdy výsledek nejde vaší cestou. “
Taky jste se v New Yorku dvakrát na ledě porvali. To už musel být váš trenér Gulutzan spokojenější než v lednu, kdy nadával, že jste byli ubozí a nebojovali jste.
„V tom zápase (s Montrealem) to od nás nebylo ono. To se pak hned projeví. Řekli jsme si v kabině, že to takhle dál nejde, od té doby jsme se semkli, bojujeme, všechny čtyři lajny hrají docela slušně. Je potřeba, pokud chcete být úspěšný, aby do toho všechny lajny šly.“
Vy jste byl proti Rangers hodně aktivní v útoku, byl jste u dvou gólů, skončil jste v plusu, ale kanadský bod ani jeden. Byl to váš typický zápas pro letošní sezonu?
„Naše lajna (s Backlundem a Tkachukem) má spíš obranné úkoly proti dobrým lajnám druhých týmů, takže se snažíme hrát dobře dozadu. Dali jsme gól z přesilovky a pak ve hře pět na pět. Priorita je nedostávat góly, to se nám nějak daří (ťuká si na zuby) a v tom snad budeme pokračovat. Ty body… Někdy se to od vás odrazí, někdy to jde jinudy. Zrovna teď dali góly jiní kluci.“
Záměrně se netlačíte do střely a najíždíte si do prostoru, takže střílí ostatní?
„Snažím se střílet, to ano, ale někdy je zápas takový, že to na vás nevyjde. Okolo brány je v naší lajně platný mladý Tkachuk, je velký a silově vybavený, tak to v tomhle prostoru necháváme jemu. My se snažíme dělat prostor okolo a spíš to tam hrát s bekama nahoře a snažit se ze všeho střílet.“
Připadla už na vás role výchovného poradce mládeže?
„Je pravda, že v dnešní době, kdy mi bude devětadvacet, už patřím ke starším. Když jsem začínal, tolik mladých v NHL nebylo. Teď se to otáčí, mladí jsou prosazovaní a ukazují, že jsou dobří. Takže mám vedle sebe osmnáctiletého kluka, s Backsem se mu snažíme pomáhat, a on se adaptoval velice dobře. Mluvím s ním, na střídačce se snažíme naladit na stejnou vlnu, abychom hlavně udělali dobře do obrany.“
Ohledně ubíhajícího věku je NHL krutá, že?
„Když vidíte, co mladí předvádějí, že jich je v top deset dost, tak je jasné, že se prosazují po zásluze. A hráč, kterému je přes třicet, je braný už jako starší. Ale dogma to není. Podívejte se na Jardu (
Jágra
), kolik mu je. On dokazuje, že se to dá hrát i ve stáří. (směje se) Musí vám sloužit zdraví, a když k sobě máte dva mladší kluky, kteří vedle vás lítají, pořád se to dá.“
Dovedete se vžít do toho, co Tkachuk potřebuje, protože jste sám začínal ještě dřív než on?
„Spíš se snažím, aby to v lajně klapalo. Hlavně ze začátku kariéry, co si pamatuju, jsem byl nervózní. Člověk se snaží dost přemýšlet. Tak jsme mu říkali, aby na to nemyslel, hrál svoji hru, což on umí. Má velice dobrý rok.“
Před jeho začátkem byla tématem v Calgary otázka brankářů. Nevědělo se, co bude. Potvrdily se otazníky?
„Oba (Elliott a Johnson) jsou noví, vyměnili se a začátek navíc nebyl takový od nás všech. Nevyhrávali jsme, pak ale Johnsy začal chytat výborně. Teď se to točilo a velice dobře chytá Ells. Takže se to nějak mezi nimi střídalo… Doufejme, že aspoň jeden z nich bude mít formu, protože bez toho to nejde. Vyhráli jsme důležitý zápas na New Jersey, pak tedy prohra na Rangers a ještě máme venku Pittsburgh (hrálo se v noci na dnešek), pak jdeme na přestávku a vletíme na konec sezony.“
Sedí vám tyhle přestávky, podobné volným týdnům v americkém fotbale?
„No, je to zvláštní. Volno tam je, ale zase jsou zápasy kolem něho našlapané. V listopadu a prosinci jsme to měli plné, v šedesáti dnech jsme odehráli asi 32 zápasů. Pak je týden volno. Tyhle přestávky spíš nemusím, protože z toho vypadnete a pak se musíte do tempa vracet. Mně asi vyhovuje zápasy rozmělnit. Ale to má každý jinak.“
Cítíte, že jste se během druhého roku v Calgary už napevno usadil?
„Určitě je to lepší než začátek prvního roku. S Backsem hrajeme spolu druhou sezonu, celá ta chemie je lepší než vloni. S hráči se víc znám, vím, co od sebe čekáme. Cítím se pohodlněji. Vyměnili se nám sice trenéři, ale vedení a kluky znám.“
Zdá se taky, že jste se našel v Kanadě.
„Stadion je pokaždé plný, ať hrajete, jak hrajete. My jsme tedy teď hráli docela slušně… (usmívá se) Vím, že play off bývá v kanadských městech bláznivé, to jsem zažil ve Winnipegu, a podle vyprávění je to v Calgary stejné. Pak je město na nohou. Doufám, že se v tom mixu udržíme a že tady play off zažiju. Je skvělé si ho zahrát v kanadském týmu.“
Vás tahle očekávání nesvazují?
„Každý to snáší jinak. Mně to extra nevadí. Lepší je být ve městě, které hokejem žije. Je příjemné, když fanoušci stojí za vámi a radost dávají najevo.“
