V NHL moc kamarádů nemá. Když Boston vyjede hrát mimo svou arénu, patří Brad Marchand mezi hlavní terče soupeřových fanoušků. Nesnáší ho. Je to provokatér, ale zároveň střílí důležité branky. Vítězným gólem při vlastním oslabení ve druhém finále loňského Světového poháru se stal kanadským hrdinou, v roce 2011 jako nováček dotáhl jedenácti góly Bruins ke Stanley Cupu. A nyní patří k nejproduktivnějším hráčům a bojuje o Hart Trophy.
Sezonu načal famózně. Na domácím Světovém poháru se sešel nadupaný kanadský tým. Přísný kouč Babcock postavil Brada Marchanda na křídlo prvního útoku vedle Crosbyho a Spratek nebo Krysa, jak zní jedny z mnoha přezdívek, zářil.
Blýskl se především ve druhém finále proti výběru Evropy, když v čase 59:16 při vlastním oslabení vstřelil vítězný gól. S pěti brankami se navíc stal nejlepším kanonýrem.
Přitom Marchand nikdy nepatřil mezi supertalenty, cestu mezi hvězdnou smetánku si musel tvrdě vydupat. Měří jen 175 cm, a tak o něj na draftu nebyl moc zájem. V roce 2006 si ho až ve třetím kole vybrali zástupci Bostonu. Rodák z Halifaxu se nejdřív zapsal jako borec pro oslabení, který má jeden bonus – ne úplně dřevěné ruce.
Po skvostném vítězném tažení za Stanley Cupem v roce 2011 se vypracoval do role hlavního lídra slavného týmu. Už v loňské sezoně nastřílel 37 gólů, letos svou bilanci ještě výrazně vylepšil. S 80 body (37+43) aktuálně bojuje v čele bodování s McDavidem, Crosbym či Kanem.
Individuální trofeje ho nezajímají
S individuálními trofejemi však za ním nechoďte. Na Hart Trophy nebo cenu pro nejproduktivnějšího hráče nemyslí. Je to týmový hráč. „Nevěnuju tomu pozornost. Jsme na konci sezony, a to je důležité. Týmový úspěch je jediná věc, na které mi záleží,“ svěřil se nedávno pro CSN.
Boston neprožívá ideální roky. Dvakrát po sobě chyběl v play off a jistotu nemá ani teď, ačkoliv se zatím drží mezi nejlepší osmičkou. Marchand si vážnost situace naplno uvědomuje. Nesmí dopustit, aby tradiční organizace zůstala opět bez bojů o pohár. Vidět je to i na statistikách.
V první polovině základní části vstřelil jen 10 gólů, v dalších 32 zápasech už to bylo 27 branek a 48 bodů. V průměru sbírá ve druhé půlce ročníku 1,5 bodu na zápas, takovou bilancí se nemůže pyšnit žádný jiný hráč.
Značnou roli odehrál v Marchandově progresu i David Pastrňák . Právě český útočník s ním a Bergeronem nastupoval pravidelně v elitním útoku Bruins. Když se ale na začátku února stal hlavním trenérem Bruce Cassidy, první formaci roztrhl. K sehrané kanadské dvojici posunul Davida Backese a Pastrňák se vrátil k Davidu Krejčímu .
Marchanda řešili i v Bílém domě
Z jeho hry čiší obrovská energie. Jako by měl nějaký motůrek, který ho pohání. Má v sobě i vítěznou náturu. Ze všech reprezentačních akcí přivezl zlatou medaili. Doma má dvě z juniorských světových šampionátů (2007 a 2008), loni slavil i na seniorském mistrovství. K tomu připočítejte Světový pohár a Stanley Cup.
Ke členství v Triple Gold Clubu mu chybí už jen zlato z olympiády. Proslulý je však svou i nechvalnou pověstí provokatéra. Ta se už dokonce rozebírala i v Bílém domě.
Když v lednu 2012 tehdejší americký prezident Barack Obama přijal vítězný tým Bruins, během proslovu věnoval pozornost právě Marchandovi, kterého nazval „malou koulí plnou zlosti“. V sezoně 2010-11 byl nováčkem a už o něm věděl nejmocnější muž světa.
Za bezohledné zákroky v minulosti vyfasoval už tři stopky od disciplinární komise NHL. Mnoho fanoušků si stěžuje na jeho chování, nelze ovšem pochybovat o jeho účinnosti. Dokáže malý zlý muž z Bostonu uspět v konkurenci největších ligových hvězd a získat nějakou individuální trofej? Uvidíme, možné je ale všechno.
