V únoru z toho bylo docela haló. Marek Langhamer se stal 16. českým brankářem v historii NHL, pomohl přetlačit v dresu Arizony tým Anaheimu 3:2. „Jsem šťastný, že to přišlo,“ užíval si radost gólman, který je v Americe i s pobytem v juniorce už pět let. A pak se všechno vrátilo do starých kolejí. Šup dolů směr farma. Přes léto byl s klubem v čilém kontaktu, chtěl ukázat eminentní zájem se zlepšovat. Když vyjde kemp, může na to organizace slyšet.
Zlomový ročník? Možná ano. Od mistrovství světa dvacítek 2014 se o Marku Langhamerovi vlastně doma ani tak moc nemluví. Jen jednou, když dostal konečně šanci se ukázat v NHL. Zazářil výjimečným zákrokem proti střele Sami Vatanena, který obletěl svět. A pak všechno zase zhaslo. Jeho boj o místo v Arizoně nekončí. Zuří dál. Začíná třetí rok mezi dospělými, nad sebou dvě jména pro NHL, kolem sebe další tři mladé brankáře. Potřebuje ukázat, že dovede být lepší.
S jakým cílem za moře vlastně vyrážíte, abyste byl v Arizoně důležitějším článkem?
„Je to trochu zamotaný. Udělal jsem přes léto, co jsem mohl, abych se zlepšil, a uvidíme, jak se tam všechno vyvine. Nechci si dávat žádné cíle, vysoké ani nízké. Odtrénoval jsem, snažil se o maximum a uvidíme, jak to v Americe dopadne.“
V čem je situace zamotaná?
„Máme hodně gólmanů. Je nás vlastně šest a místa čtyři. Bude zajímavé, jak se organizace rozhodne, koho si nechá. Záleží, jak se komu povede kemp.“
Berete ho jako poslední šanci ohromit vedení Arizony, aby si vás ve svých plánech posunulo výš?
„Těžká otázka. Každý rok si klub může sáhnout po nových brankářích na draftu... Ale ne, nemám to nastavené tak, že bych měl před sebou poslední šanci, nikdo nevidí dopředu, co se stane.“
V Americe jste už pět let. Za tu dobu jste dostal od klubu jen jeden zápas v NHL. Je vaše pozice hlavně o trpělivosti, kterou třeba musel předvádět i Marek Mazanec v Nashvillu?
„Zrovna jeho, podle mě, trochu zavřeli. Na farmě chytal čtyři roky, s tím, že NHL chytal nejvíc hned v té první sezoně. Po čase se člověk asi trochu zlomí, když ví, že na to má, ale ono to nepřichází.“
Ve vás se zatím nic nezlomilo, že byste byl radši jedničkou v Evropě a měl svůj tým, který na vás bude viset?
„Zatím ne. Jsem v Americe, pořád mě mají na očích. Dokud mám co ukázat, tak bych tam rád zůstal.“
Vážně bylo tak lehké se takhle rozhodnout? Údajně o vás stála třeba Mladá Boleslav a prý vás lákaly i další kluby.
„Nějaké nabídky jsem měl, nejenom z Česka. Potěšilo mě, že má o moje služby někdo zájem, ale pokud to jenom trochu půjde, chci chytat v Americe. Je lepší se o šanci rvát přímo tam. Můžu jít klidně do jiného týmu za mořem, pokud si to Arizona bude přát a vymění mě. Třeba se mi otevřou zase jiné možnosti.“
Je reálné, abyste měl po kempu v organizaci pozici brankáře číslo tři za Raantou a Dominguem, byl tím vlčákem, který chytá nejvíc zápasů na farmě a čeká na škobrtnutí nahoře?
„Chci chytat. Rád bych byl jedničkou v AHL, ale nemá smysl o tom nějak mluvit, musím především dokázat, že na to opravdu mám. Záleží, jak mi to hned od začátku půjde. Přes léto jsem hodně pracoval, věřím, že to bude vidět.“
V čem jste se potřeboval posunout?
„Vždycky je co ladit. Po sezoně jsme měli s trenérem brankářů Jonem Elkinem sezení a říkal mi, na čem mám pracovat, ale obsah bych si nechal pro sebe. Komunikovali jsme přes léto docela dost, psali si maily, SMS zprávy. Diskutovali jsme spolu hodně.“
Natáčel jste mu svoje tréninky na kameru a on je pak vyhodnocoval?
„Přesně tak, trénoval jsem přes léto v Pardubicích, natáčel mě pan Landsman, jejich trenér brankářů, když se nemusel zrovna věnovat svým klukům. Cítím, že tohle mě mohlo někam posunout. Jsem moc rád, že jsem se takhle v Arizoně domluvil, je to rozhodně lepší, než kdybych tady něco dělal sám a bez dozoru. Takhle přesně víte, co po vás chtějí.“
Navíc klub vidí, že máte enormní snahu jít nahoru, plus posloucháte. To se třeba může vyplatit.
„Doufám, to je další věc, že nic nestojí na mrtvém bodě a není všechno nastavené jen tak, že v září přijedu na kemp a uvidíme se poprvé po pár měsících.“
V hokejovém prostředí se hodně řeší, jak funguje organizace Coyotes pod velením osmadvacetiletého generálního manažera Johna Chayky. Je prostředí něčím specifické?
„Náš generální manažer se na hodně věcí snaží jít hlavně přes statistiku a čísla. Četl jsem, že se hodně kouká na zápasy, zkoumá, jak by danému hráči vyšla situace, kdyby šel v rozhodující chvíli doleva, do středu, nebo k mantinelu. Přistupuje k hokeji jinak.“
To je cítit, pomalu se na popud majitele zbavuje veteránů. Naposledy dostal padáka Shane Doan, ikona mužstva.
„Pravda, Shane je pryč. V kabině byla jeho přítomnost hrozně cítit, on je opravdu velká osobnost. Ale tým se chce ubírat jinudy, hokej se zrychluje, jemu roky neubývají a rychlost už také nebude mít takovou, jako kdyby mu bylo pětadvacet. Arizona se chce nastartovat mládím, má tam dost dobré hráče, kteří mají talent vyletět vysoko. Jenže na druhou stranu, tohle je hrozně těžké.“
Nikde nemáte jistotu, že kdo září v juniorce, hned začne válet i mezi dospělými...
„Přesně tak. Přijdete do nejvyšší soutěže a v NHL je to jak na šachovnici. Nemáte prostor, čekáte na chybu. A když vy ji uděláte, nejlepší hráči jsou schopni ji hned využít, rychle vás za ni potrestají.“
Když někdo zkouší nové věci jako Chayka, okolí se mu často posmívá, protože to zprvu moc nejde. Vy sám věříte, že se mu tímhle přístupem povede v Arizoně něco nastartovat?
„Stoprocentně. Působí v téhle pozici už druhým rokem a udělal už docela dost věcí. Za pár let by se Arizona ze současné situace mohla díky téhle práci dostat, mohla by začít hrát stabilně play off. Ale chce to čas a trpělivost. Každý se snaží, aby jeho organizace šla nahoru, a vy musíte vždycky doufat, že vaše cesta je ta lepší než jinde.“
A ve vašem případě jde i o to být u toho co nejblíž, až se něco začne hýbat. Trefa?
„Ano. Samo to nepůjde, jde o to, aby se člověk nějak přičinil na co nejlepším chodu celé organizace a nějakém progresu. V zápasech musím být, potřebuju se do nich dostat. Vlastně v každém klubu to chodí tak, že kdo jim je schopen pomoci vyhrát zápas, toho potřebují, takže mu dají šanci zase příště. O tom to celé je, vy potřebujete být hráčem, který je schopen tým někam posunout a být mu něčím užitečný.“
