Smíření se čtvrtým místem bude trenér Vladimír Růžička hledat těžko. Těžko se mu hovořilo i o příčinách, které k němu vedly. Protože v hlavě cítil zklamání fanoušků. „Kvůli nim ten výsledek bolí strašně. Jejich podpora byl neskutečná, nesrovnatelná s čímkoliv, co jsem kdy zažil,“ říkal.
Jak moc bolestivé je čtvrté místo?
„Strašně moc. Ještě po tom zápase s Finskem, který se nám podařil. Věřili jsme v medaili, chtěli jsme ji. Je to takhle a ta realita bolí. I vzhledem k fanouškům, kteří za námi obrovsky stáli, podporovali nás a my pro ně chtěli alespoň ten bronz.“
Útok měl být ozdobou týmu a poslední dva zápasy skončil bez gólu. Co se stalo?
„Potkalo nás něco podobného jako před rokem v Minsku, nedáme branku a nemůžeme vyhrát. Těžké. Dali jsme dost gólů Finsku a najednou nejsme schopni dát jediný. Není čeho se chytit, není se od čeho nastartovat. Nedovedu si to moc vysvětlit.“
Dvě poslední semifinále, dva poslední zápasy o bronz vše s nulou. Je z toho nějaké ponaučení?
„Stane se nám dvakrát po sobě naprosto stejná věc, nevím… Ještě doma, to bolí o to víc. Měli jsme šance, otevřenou branku a stejně to netrefíme. Hrajeme hodně složitě, obránci by to měli rovnou střílet, místo toho to posíláme do rohů. Navíc je potřeba říct, že ve čtvrtfinále úřadoval
Jarda Jágr
a bylo by taky potřeba, aby to strhl někdo jiný.“
Jágr teď končí. Nemizí s ním hráč, který pro Čechy dělal rozdíl? Nebudou bez něj průměrní?
„Hrál výborně celé mistrovství světa, celý šampionát. Když byl na ledě, tak se vždycky něco dělo, byl nebezpečný. Je to tak, že odchází. Stejně jako jiní hráči jeho věku a je potřeba se dívat po nástupcích. Nebude to nic lehkého.“