Miroslav Horák
24. srpna 2016 • 18:50

Co dnes dělá Milan Hejduk? Colorado ještě počká, Čechům na SP věří

TOP VIDEA
Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nebývá tolik na očích jako jiné hvězdy jeho druhu. A to je Milan Hejduk třetím nejlepším českým kanonýrem v NHL. A ještě tomu tak pár desítek let bude… Má to dva důvody. Život tráví v Denveru, a především, víc než o cokoli jiného se stará o svá dvanáctiletá dvojčata, jimž předává maximum znalostí. Poslední dobou se střídavými úspěchy. „Kolikrát mi přijde, že kluci poslouchají víc někoho jiného,“ líčí naganský šampion. Někdy s úsměvem, jindy je zamračenější.



Před pár dny se chystal s rodinou na výpravu z prázdnin v Česku do USA. Na cestu do vlastního. Jedné z klubových legend Colorado Avalanche na konci dovolené spadla brada, když se dozvěděla o podivné rezignaci kouče Patricka Roye. „Není to jeho první šílené rozhodnutí,“ komentuje vzniklý chaos 40letý držitel Stanley Cupu Milan Hejduk.

Jak to vlastně máte s rodinou nastavené, letíte do Denveru domů?
„Spíš takhle, než obráceně. Během roku v Americe strávíme více času, skoro deset měsíců. Já osobně to moc neřeším, mně je dobře tam i tady, žít bych mohl na obou adresách. Akorát na dětech je vidět, že se zpátky do Států těší. Ty se cítí víc doma tam.“

Čeká vás jednou dilema, zda zůstanete ve Státech, anebo rozprostřete základnu v Česku?
„Asi to budeme nějaký ten rok míchat jako doposud, přes rok žijeme v Americe a na léto jezdíme domů. Náš život se pořád motá okolo dětí, v únoru jim bude třináct. Ale nebude to trvat příliš dlouho, osamostatní se a samy si rozhodnou, kudy se vydat. A my jako rodiče se třeba stáhneme víc k rodišti. Uvidíme.“

Věříte, že ze synů vychováte profesionály?
„Kluci hrajou, ale jestli z toho něco bude, to je otázka. Je to běh na dlouhou trať. Ke klukům nějaké výhrady mám, děje se v podstatě úplně to samé jako za mých časů, kdy mě trénoval táta.“

Vašemu otci se povedlo vycepovat exkluzivního hráče, co vám?
„No, nevím, spíš to se mnou vidím pesimisticky…“ (usmívá se)

Jaký jste rodič-kouč, který má navíc své syny pod sebou v žákovském týmu?
„Kolikrát mi přijde, že kluci poslouchají víc někoho jiného. Beru, že slýchávat dokola rady od jednoho člověka může být po čase ubíjející. Poslední dobou máme dilema, jestli se do jejich výchovy víc a víc ponořovat, anebo udělat pravý opak a nechat je, ať vstřebávají pokyny od jiných. Zjišťuju, že moje slova ne vždy padají na úrodnou půdu.“

Nezoufejte, zástupy rodičů poznávají, že totožné pokyny jejich potomci berou od cizích víc.
„Je to přesně tak. K cizímu si děti tolik nedovolí, jako k vlastnímu otci. Rozhodně jim tolik neodmlouvají. To je ono. Takhle, moji kluci šikovný jsou, ale v jejich kategorii se najdou i lepší. Nemůžu a ani nechci nad nimi lámat hůl. Ale mohlo by to být lepší.“

Přidávají si? Dnes je to nutnost pro toho, kdo má nejvyšší cíle.
„Doba je taková, že něco navíc dělat musí. Dnes už nestačí chodit jenom na společné tréninky. V Kanadě i Americe se i mimo led maká extrémně a je to pak znát. K tomu se hodí provozovat doplňkově i jiné sporty, fotbal, tenis, což mí kluci mají. Ale celkově je neuvěřitelný, kam až se to u dětí posunulo. S mým dětstvím se to absolutně nedá srovnávat. Spousta rodičů jde do obrovských obětí, stojí je to neskutečné peníze a přitom výsledek je hodně nejistý.“

Jenže zdaleka ne všichni rodiče najdou správnou míru, mnozí své ratolesti odrovnají.
„Přesně. Na druhou stranu, pokud to dítě samo makat chce, tak se sedřít nenechá. Ale jestliže je tlačené rodiči, vzniká problém.“

Jak vidno, ponořený do hokejové výchovy jste naplno a ještě tomu tak nějakou dobu bude…
„To je pravda. S klukama jsem pořád na ledě a při zápasech na střídačce. Velký hokej sleduju víceméně zpovzdálí.“

Colorado až v budoucnu

Pořád čekám, kdy přijde laso od vašich Avalanche. Anebo se do toho nehrnete?
„Do budoucna se tomu nebráním, ale teď jsou moje zájmy jinde. Dokud budou moji kluci u hokeje, chci u toho být s nimi, být jim nablízku. Pracovat pro Colorado by obnášelo spoustu cestování. To bych musel rovnou přejít do managementu klubu, ovšem i lidé odtud se nacestují dost. A lítat v podobném stylu jako hráč si teď neumím představit. To by mě ubíjelo. Do doby, kdy ucítím, že jsem svým klukům užitečný, chci pomáhat jim. Až to nebude potřeba, jsem všemu otevřený.“

Velmi podobné to mají i vaši bývalí parťáci z NHL jako Václav Prospal, Petr Sýkora
„Taky se během sezony s bývalými hráči často potkáváme na různých turnajích. Skoro se dá říct dnes a denně. Venca Prospal, Syky, ale třeba i Mike Knuble a řada dalších. Spousta z nich je u toho především kvůli svým synům, jinak by asi takové týmy netrénovali. Jsou to ty případy, kdy si bývalý hráč řekne: Než sedět na tribuně, radši si stoupnu na střídačku a něco jim k tomu povím.“

Cítíte, že v sobě máte trenérské buňky?
„Spíš ne. I když jsem mluvil s pár borci z hokeje, kteří nikdy neměli trenérské ambice a dnes z nich trenéři jsou. Velkou ctižádost v tomhle směru nemám. Trenéřina je těžké zaměstnání, kór u dospělých je to hodně nejistá práce. Párkrát za sebou prohrajete a letíte. Žádná velká hitparáda.“

K tomuhle poznání hráč dojde, až když se ocitne na druhém břehu. Během kariéry má trenéra kolikrát za neumětela…
„Jo, jo. Pak si stoupnete na druhou stranu a zjišťujete, že to taková sranda není. Stačí u žáků, juniorů. Zvládnout je, aby fungovali jako celek, to chce kumšt. U chlapů je to zase jiná práce.“

Roy? Asi něco nefungovalo

Což je u vás v Denveru hodně aktuální téma poté, co kouč Patrick Roy měsíc před startem kempů v NHL rezignoval. Šokoval tím i vás?
„To tedy! Hodně zvláštní způsob konce jeho angažmá, kdy odchod oznámí na konci léta. To fakt není obvyklé. Patrick nechal klub v nezáviděníhodné situaci, Colorado najednou musí na poslední chvíli shánět trenéra, nebude to mít jednoduché. Máte nastavenou nějakou koncepci a do toho tohle. Jestli mělo takové rozhodnutí přijít, tak na konci minulé sezony a ne teď. Nevím přesně, co se stalo, to zjistím až později, ale evidentně tam něco nefungovalo.“

Říkáte zvláštní způsob konce, nicméně k vašemu bývalému kumpánovi přesně takové neortodoxní momenty patří…
„Souhlasím. Netvrdím, že Patrick nad svými kroky nepřemýšlí, ale on si kolikrát dělá, co chce. Není to jeho první šílené rozhodnutí. Je to horká hlava. Navíc jim to oznámil na dálku odněkud z Floridy, kde tráví léto. Patrick je sám o sobě zvláštní story.“

Asi je s ním těžké vyjít v jednom týmu, kde musí všichni táhnout společně, co říkáte?
„Přitom co jsem se bavil s klukama v kabině, byli s ním jako s trenérem hodně spokojení. Zvládl tři celé sezony, přičemž po skvělé první byl vyhlášen nejlepším koučem NHL. V dalších dvou to mělo sestupnou tendenci, neudělali play off, naposledy jim to uteklo o dost bodů, ale jak říkám, kabina ho uznávala a šla za ním. K tomu mu dali funkci viceprezidenta klubu, takže měl mít spoustu věcí pod kontrolou a podle mého taky měl. Jenže asi ne tak, jak by mu to vyhovovalo, nějaký rozpor tam musel být. Není normální položit to koncem léta.“

V zámoří se spekulovalo o pokažených vztazích mezi ním a generálním manažerem Joe Sakicem. Přikláníte se k téhle verzi?
„No, zatím to tak vyznívá z prohlášení, které Patrick rozeslal do novin. Přitom ti dva jsou dlouholetí kamarádi. Uvidíme, jestli se něčeho dopátrám.“

V jak úzkém kontaktu jste se Sakicem vy?
„S Joem se sem tam vídávám, když jdu na zimák, většinou na sebe narazíme. Samozřejmě nejsem momentálně v pozici, aby mě do všeho zasvěcoval a říkal mi, co se děje za zavřenými dveřmi.“

Ponouká vás Sakic do užšího zapojení v klubu?
„Samozřejmě, stejně jako ve většině klubů v NHL projevují i v Coloradu tendenci zapojovat svoje bývalé hráče do každodenního dění. Řada mých spoluhráčů se zapojila do výchovy hráčů na farmách a podobně, dělají v hráčském rozvoji, jak se tady říká.“

Vás osobně pro začátek vidím jako profesora palby v Coloradu. Co vy na to?
„V budoucnu by něco takového mohlo dopadnout. Asi jo… Předpokládám, že kolem hokeje se budu motat pořád a zrovna tohle může být schůdná parketa.“

A obráceně, dovedete si představit, že z hokeje úplně zmizíte a budete si žít na maximální možnou pohodu?
„To si asi taky dovedu představit…“ (směje se)

Naproti tomu mnozí dobře zajištění hokejisté těžce nesou prázdnotu po kariéře, kdy se ráno probudí a deptá je, že nemají nic na práci. S tím u vás nepochodím…
„Rozumím tomu. Právě z toho důvodu se třeba řada kluků začala věnovat skautování hráčů. Což je ovšem druhý extrém, jste věčně na cestách, lítáte z jednoho koutu světa na druhý.“

Světový pohár budu sledovat

Za vámi za oceán se za necelé tři týdny vydá národní tým. Těšíte se na Světový pohár, budete ho pozorně sledovat?
„Určitě! Vždyť to podle všeho bude nejlepší turnaj, jaký se kdy hrál. Nejobsazenější, s nejlepšími hráči, kteří vůbec jsou. Mnozí borci se nedostanou na olympiádu, protože jejich země si účast nezajistí, takhle budou všichni u toho. Anebo všichni ti mladí kluci z Ameriky a Kanady. Zvolený model se mi maximálně líbí. Očekávám skvělý hokej.“

Vnímám to podobně. Jiní však poukazují na zpackaný formát turnaje, násilné upřednostnění komerce před obvyklým národnostním měřením.
„S tím nemám problém, já v tom naopak vidím velké plus, zahrají si skutečně nejlepší světoví hokejisté. Jediný otazník vidím v termínu, v půlce září asi málokoho uvidíme ve vrcholné formě, když se hráči každý rok připravují na to, aby byli top v květnu, v červnu. Na druhou stranu, letos mají všichni přípravu uzpůsobenou World Cupu. Necháme se překvapit. V každém případě, z diváckého pohledu to bude skvělá záležitost.“

Tradiční dotaz pro člověka, který ví, o co běží. Věříte Čechům, že překvapí a předvedou se?
„Naše kluky bych nezatracoval, pořád máme schopné, konkurenceschopné hráče. Klíčový bude týmový duch, klima v týmu. Jasně, dostat se do semifinále znamená být lepší než jeden z dvojice Kanada, USA. Domácí budou mít neskutečný mančaft, ale nakonec, šance je s každým. Když nám vyjde začátek, padnou dva slepené góly, na Kanadu začne být obrovský tlak. V jednom utkání ji klidně můžeme porazit, nehledě na to, že favoritem samozřejmě je. To bez debat. Ale potrápit ji rozhodně můžeme.“

Dění v českém hokeji sledujete, anebo je to na vás z Denveru příliš velká dálka?
„Sleduju, nebojte. Teď mě zrovna upoutalo vítězství osmnáctky na Hlinkově memoriálu. To si člověk hned řekne, že to s naším hokejem nemůže být špatný, jak se kolikrát povídá. Je fakt, že poslední roky medaile nezískáváme, v áčku taky ne, i když letos na mistrovství v Rusku naši hráli hodně dobře. Škoda toho čtvrtfinále.“