"Dostal jsem se sem přes agenta. Je to kamarád, Arab, který žil v Česku a spolupracuje s katarskými fotbalovými kluby. Hledali kouče futsalové reprezentace, protože nepostoupili na asijské mistrovství. První kontakt byl v březnu, ale souhlas jsem nedostal," řekl novinářům v Dauhá Stříž. "V říjnu přišla nabídka číslo dvě jít do klubu. V neděli zavolali, dali dva dny na rozmyšlenou, za týden mi vyřídili víza a byl jsem tady," doplnil.
V prosinci se oklikou dostal i na lavičku národního celku. "Nebyl tu trenér reprezentace. V září se měl hrát Gulf Cup, ale kvůli Islámskému státu byly mezi státy problémy. Někdo je podporoval, někdo ne. Půl roku reprezentace nefungovala. Teď se rozhodlo, že to bude v březnu. V půlce prosince začali hledat trenéra mezi kouči v klubech. Já měl navíc v životopise, že už jsem trénoval reprezentaci," řekl Stříž.
"Nový prezident chtěl, abych vedl nároďák dva roky. Jenže chci dokončit práci v klubu. Domluvili jsme se, že tři měsíce povedu reprezentaci a pak si sedneme. Zatím to vypadá, že budou mít zájem, pokud nějakým způsobem nevyhoříme, abych zůstal na další rok dva u reprezentace."
Přestože Katar patří k nejbohatším zemím světa, futsalový trenér se v něm na zbytek života nezajistí. "Český člověk řekne, že jsi za vodou. Ale pracuju ve futsale, není to fotbal. Psalo se, že Ivan Hašek měl dva a půl milionu měsíčně, protože měl dobrý životopis, normálně to tady ale trenéři nemají. Samozřejmě jsou podmínky lepší než v Česku, je to zajímavé. Řeknu otevřeně, že se tím člověk nezajistí, ale přilepší si," uvedl Stříž.
Jeho klub je v katarské lize po základní části druhý. "Troufl bych si říct, že bychom byli schopní hrát v první půlce české ligy. Úroveň hlavně díky zahraničním hráčům, Brazilcům, Egypťanům, není špatná," řekl Stříž. "Katařani jsou ale někdy líní, mají se dobře. Mám tu dva profíky, zbytek chodí do práce. Většinou jsou v armádě, u policie, na naše si vydělají třeba 150 tisíc korun měsíčně. Mají povinnost chodit na tréninky a za to nějaké peníze, ale nejsou pro ně důležité. Mají jich dost z práce a je problém, že mají všechno, cestu umetenou. Pro ně něco znamená třeba to, že by se mohli dostat do reprezentace, ale pro některé ani to," dodal.
Do práce mu občas zasahují i odlišné zvyky. "Při tréninku je to v pohodě. V chodbě u haly je natažený koberec, pomodlí se a normálně jdou na trénink. Problém ale je, že začíná zápas, my máme rozcvičku, rozhodčí písknou, aby se hráči šli připravit a najednou se 15 minut se nic neděje, protože hráči se jdou modlit," smál se Stříž.
"Také nemůžeme trénovat v pátek, což je tady jako naše sobota. Jednou jsem udělal trénink v pátek, přišli tři hráči s tím, že ostatní nepřijdou, že jsou s rodinami. S reprezentací jsme to zase museli posunout, protože od půl dvanácté měli druhé modlení," líčil Stříž
V Kataru narazil na věci, které Evropan těžko chápe. "Třeba vyřizování dokumentů. Oni slíbí, že vše bude otázka týdne a dva měsíce čekáte na dlouhodobý pobyt. To samé účet nebo speciální katarský řidičák," řekl. "Je to prostě jiný svět. Člověk poznává plno zajímavých věcí. Věžáky večer osvětlené jako v Las Vegas. Nebo když se jede dolů na Saúdskou Arábii, najednou končí silnice, kruhový objezd a poušť. Jezdili jsme po dunách na čtyřkolce. Žije se tu příjemně, navíc to pěkné počasí," dodal.
"Oni se hlavně zajímají, když přijde zahraniční trenér, jak je tu spokojený, co rodina. Já jsem tady teď sám, beru jako prubířský kámen, co a jak. Jestli zůstanu další rok, vzal bych si sem ženu," líčil Stříž.
Arabsky umí pár slov. "Ale nemá asi moc smysl se učit. Já jsem rád, že poznám ty hráče. To je samý Abduláh, Mohammed, Ismail, Ahmed. Jsem ale učitel tělocviku, takže jsem zvyklý se učit jména žáků," smál se.
Strach z terorismu nemá. "Člověk nevěděl, do čeho jde. Byl jsem ujištěn od agenta, že je to tu v pohodě. Oni si hlídají vízovou povinnost, není jednoduché se sem dostat. Po třech měsících jsme měli domluvené, že na týden jedeme domů. Už jsem si koupil letenku a oni řekli, že se nemůžu jen tak sbalit a odjet. Musel jsem dostat souhlas klubu. Vše si hlídají. Je tu prohibice, nekrade se. Vidíte plno cizinců večer, nemáte důvěru, ale nikomu se nic nestane. Je tu bezpečněji než v Čechách," dodal.
