Dvacet minut utrpení, čtyřicet minut exhibice a osm gólů. Vítkovice prodělaly během prvního zápasu předkola s Pardubicemi málo vídanou obrodu. "První třetinu jsme jen koukali a čekali, co s námi udělají. Bylo to, jako kdybychom si přišli v červenci zahrát. Takhle by to byl rychlý konec série," řekl Svačina.
Byl to Svačina, kdo uvadlé mužstvo probral kontaktním gólem na 1:2. Padl skoro z ničeho, nepříliš prudké nahození od mantinelu za Kristana tečoval jeden z pardubických beků. "My jsme byli prvních patnáct minut tragičtí. Už jsem se na to nemohl dívat, už v oslabení jsme si s Ondrou Romanem řekli, že nebudeme couvat, že tam vletíme. Párkrát jsme je dohráli a trochu nás to nakoplo," řekl nejlepší vítkovický střelec základní části. "Sice to máme zakázané od trenérů chodit za jejich bránu, když mají jistý puk, ale vletěli jsme tam. Oni nám to nahráli a byl z toho gól," řekl.
Nápravu v první pauze pak nezjednali vítkovičtí trenéři křikem, ale povzbuzením a konstruktivní debatou. "Bylo to spíše v povzbudivém duchu. Trenéři nám řekli: 'Pojďte si to užít'. Vždyť jsme se mohli plácat v play out. Když máme skončit, tak po boji, ne po takovém humusu," prozradil Svačina.
Proslov padl na úrodnou půdu. Vítkovice byly od druhé části jako vyměněné. "Šlo to vidět. Jako bychom se v první třetině báli hrát, ale pak to byl úplně jiný hokej. Měli jsme jednoznačně lepší pohyb, hráli jsme pukem. Potřebujeme puk na holi, nejsme silový tým, který by čekal zalezlý vzadu," řekl Svačina.
Vítkovice zvládly poslední dvě třetiny zápasu bravurně. Na šest gólů jim postačilo čtrnáct minut, s větším štěstím v koncovce mohly Pardubice vyprovodit z ledu s dvouciferným přídělem. "Snad jsme si něco nechali i na příště. Zítra to bude úplně jiné, myslím, že tolik gólů určitě nepadne," řekl Svačina.
