Martina Ručinského můžete čekat v sestavě pro mistrovství světa. To je snad po dvojzápase s Rusy naprosto jasné. Údaj o věku s dvěma čtyřkami zůstane jen nezvyklým číslem, na květen ať si litvínovský matador nic neplánuje. Věšení výstroje na hřebík se holt o pár týdnů odloží.
Proč, když zapsal jedinou (sice parádní) přihrávku ve dvou zápasech a nedal gól, zeptá se možná fanoušek, požadující od legendy především palbu.
Protože pojem lídr se neměří jen na body, odpoví hokejová kabina. Husákovo dítě se v národním týmu ohlásilo po devíti letech pauzírování, aby si ozkoušelo, jestli mezinárodní hokej generace potomků svých vrstevníků zvládne. Nedbaje ujištění okolí, že o to se vážně bát nemusí. Ve čtvrtek i v sobotu pak Ručinský podal důkaz na střídačku, na tribuny i do vlastní hlavy.
Nastřádal celkem 7 střel, víc než kdokoliv jiný, s ruskými dravci stačil bruslit dopředu i směrem vzad, nechyboval, nikde se nezapomenul, neztrácel puk. Ví, kde a kam dloubnout hokejkou, v oslabení je efektivní, při přesilovce platný.
Ručinský po návratu do repre: Všichni táhneme za jeden provaz
Video se připravuje ...
Že neukázal dechberoucí okamžiky? Ne, Ručinského přednosti jsou jinde. V komplexnosti, v chytrosti. Pětadvacet let se přizpůsobovat vývoji hokeje není jen tak. Největším komplimentem pro verváckého elegána je skutečnost, že nepoznáte rozdíl mezi ním a o patnáct let mladším hráčem. Úžasně vyladěná schopnost chápat, vidět a stíhat hru je Ručinského plus, díky němuž pořád může trefit či vymyslet důležitý gól, nebo aspoň jít příkladem.
Nehraje si na vševědoucího
A nejen na ledě. Ono pověstné „mluvení v šatně“ je v jeho případě samozřejmým přídavkem. Kolegové, u nichž díky své pohodové povaze skloubené s upřímnou láskou k hokeji požívá bezbřehé autority, si cení „Růčův“ pozitivní přístup.
Nehraje si na vševědoucího, nedává na odiv triumfy z minulosti. Ty z něj všichni cítí tak nějak automaticky, když už se rozhodne něco k mužstvu pronést. Ne na sílu, ne pro efekt, ale tak, aby výtky měly hlavu a patu. Tak, že ukáže, jak moc mu záleží na tom, aby pár chlapů s bruslemi dělalo správně, co mají.
Ručinský zapadne nenápadně
Právě v tomhle ohledu Ručinský ve výběru pro šampionát nahradí i Jaromíra Jágra, slavnějšího parťáka ze zlatých roků. Na rozdíl od maestra, který přes všechno zdůrazňování, že už nemusí hrát nejdůležitější úlohu, stejně vždycky skončí v první lajně a chtě nechtě se mu musí uzpůsobit řád týmu, Ručinský nenápadně zapadne do mozaiky.
Bude jejím důležitým, ale nikterak okázalým dílkem. Když ho kouč postaví do třetí formace a využije podle vývoje zápasu, zatímco hlavní tíhu položí na mladší, bude to ideální. Od Jágra se vždycky čekají góly, i kdyby na led vyrazil o holi (což je v roce 2015 k ikonickému velikánovi jednoduše nefér), kdežto Ručinský svůj přínos obstará i bez statistických tornád. Jen tím, že bude hrát skvěle, spoluhráče správně nažhaví a splní roli hromosvodu očekávání veřejnosti.
A co když na šampionát nakonec přece jen ani nebude chtít, řeknete si možná? Ale bude. Každého přece potěší, když je oceňován za něco, čemu obětuje podstatnou část života. I takového bouráka, jako je Martin Ručinský zahřeje, když najednou dokola slyší, jak je skvělý. Aplaus našlapané O2 Areny, který ho vítal v sobotu, se neoposlouchá nikomu. Dlouhá léta spíš ten méně nápadný člen zlaté generace si teď zaslouženě může vychutnat pozici prvotřídní hvězdy. Proč by do toho nešel...
Témata:
Česko, reprezentace, blog, mistrovství světa, František Suchan, sport, martin ručinský, praha2015, hokej, Sport na Heureka.cz
Související články
