Tři třetí kola a jedno čtvrté. To je nuzná bilance Petry Kvitové z posledních grandslamů. Tenistka, jež příliš nehledí na žebříček a hraje především pro tituly z největších turnajů, v nich od loňského wimbledonského triumfu není žádnou silou.
Pokud šlo měsíc staré osmifinálové vyřazení na pařížské antuce omlouvat, pád ve 3. kole Wimbledonu nelze. Je to průšvih, který přišel po „kvitovsku“ z čistého nebe.
Dvě ideální kola na startu turnaje, pak vedení 6:3, 4:2 nad Jelenou Jankovičovou. Když se objevily první potíže, Kvitová se složila. Padla na ni deka, nohy měla najednou jak z betonu. Nehýbala se, nepodávala dobře, zahrála jí skupina „Panika“, jak by řekl její kouč David Kotyza.
Nejlepší příklad? Za stavu 4:4 a 15:30 v rozhodujícím dějství při podání Jankovičové je při výměně ve výhodné pozici, přesto nepochopitelně zastavuje hru a reklamuje aut. Nemá pravdu, místo dvou brejkbolů je stav 30:30 a Jankovičová se musí smát, jak je dvojnásobná šampionka Wimbledonu paralyzovaná.
Byl to ostrý kontrast s pátečním zápasem Sereny Williamsové, jež utekla z lopaty domácí Heather Watsonové. „Když potřebovala, prostě dobrý úder trefila. Je tak odolná,“ konstatovala starou pravdu Britka. Kvitová tohle o sobě říct nemůže. I v pětadvaceti letech zůstává náladovou tenistkou. Když se daří, není síly, která by ji zastavila. Pokud ne, až podezřele často ze sebe nedokáže shodit deku. Nejpatrnější je to na grandslamech, kde je tlak i touha uspět největší. Znepokojivé je, že se tahle diagnóza postupujícími sezonami nelepší. Spíš naopak.
Související články
