Doma nestíhají, Viktoria Plzeň jim pomalu, ale jistě vytrhává mistrovskou trofej z ruky. Ale v Evropské lize plní plán do důsledku. Dokonce i o domácí prohře s Villarrealem se nedá s ohledem na okolnosti a srovnání obou mužstvem dívat jako na trhlinu v rozpočtu. Slavia zkrátka zase rychle šlape za další metou.
Nebylo pro ni jednoduché v minulé sezoně všechno sladit, ovšem nešlo zase o tak zásadní kulturní šok jako letos v létě. I přes četné příchody v předcházejícím ročníku se z hlediska toho, že přicházeli hráči víceméně známí z české ligy, podařilo nastupujícímu kouči Jaroslavu Šilhavému všechno rychle seřídit.
A už v závěru podzimu působili „sešívaní“ jako velký kandidát na titul, ačkoliv ztráceli na Viktorii Plzeň. Jednoduše proto, že hráli nejlíp, působili nejsilněji.
Letošní letní přerod českou ligu z pohledu Slavie naboural. Ale tenhle efekt si tým paradoxně nepřenesl do náročnější evropské soutěže. Tady totiž kde může, vyhrává, nebo boduje. Nepovedlo se to zatím jen v jednom utkání, doma s Villarrealem, ale v tomto případě se dá hovořit o pochopitelné prohře, protože španělský tým je daleko lepší, a navíc si oťuknul Slavii předtím, když s ní vyválčil plichtu 2:2.
Hledat odpověď na tuhle otázku je zapeklitá věc, protože jak pro českou ligu, tak i pro tu Evropskou platí, že se sestava točí.
Rovněž je těžké zkusit vzít v úvahu zvýšenou motivaci, protože fanoušci týmu jsou dychtiví po dalším ligovém zářezu dál a rozhodně nejásají, že jim titul vyrve Viktoria už někdy po třináctém kole.
Jistý ukazatel by mohl být v tom, jak závažně berou skupinu Evropské ligy slávističtí soupeři. Villarreal je schopen postoupit do jara už jenom ze své podstaty, že má sílu a umí ji v takové společnosti soupeřů aktivovat v podstatě kdykoliv si vzpomene.
Astana má ligu už vyhranou a nejspíš trochu trpí nerozehraností. Třeba před domácím utkáním s Villarrealem nenastoupila k soutěžnímu zápasu sedmnáct dní. Přitom v době, kdy měla pravidelný režim, zvládla ukopat plichtu se Slavií a dvakrát porazit Maccabi Tel Aviv. Prohrála jen ve Španělsku.
A izraelský soupeř, to vám potvrdí každý místní, s nímž se v Netanji nebo v Tel Avivu potkáte. Technicky dovední hráči, ale líní, prakticky bez motivace a těžcí na koučování. Dobrým příkladem je 30letý záložník Eliran Atar, který do čtvrtečního mače zasáhl až jako střídající hráč. Přitom má v životopise jako málokdo, že prošel mládežnickou akademií Barcelony, a právě někdy před těmi dvanácti třinácti lety byl považován za jeden z největších izraelských talentů vůbec.
Jenomže co z něj vytěžil? Dvě plonkové sezony ve francouzské Remeši, jinak se protloukal v Haifě a teď je v Tel Avivu na lávce.
Jednou vám vystřihne nůžky do břevna, že na chvíli zcepeníte, podruhé lajdácky mázne přihrávku na červenobílé nohy a soupeř letí do slibného brejku.
Pět zápasů, jeden usmolený bod, to je vizitka Maccabi ve skupině, a Slavia dvakrát tohoto soka zaslouženě povalila.
Český mistr je disciplinovanější, ví, že z téhle skupinu vede dobrá cesta a chce ji za každou cenu využít.
Pokud se mu to 7. prosince povede potvrdit proti Astaně, kdy mu bude stačit i remíza, udělá další krok ve své turbulentní přeměně.
Na jednu stranu už Slavia rychle dobyla českou scénu, v níž si svou roli ale bude muset zdlouhavou prací ještě utvrdit, protože v posledních měsících ustoupila Viktorii, na druhou stranu dokáže během toho pokročit při postupném navracení červenobílé značky do Evropy.
Dřív nebo později se tou hlavní evropskou metou stane definitivně základní fáze Ligy mistrů. Ale to se nepovede dřív, dokud „sešívaní“ dokonale nesehrají svůj kádr pro potřeby domácí soutěže.
Související články
