Kolega z deníku Toronto Star si v press boxu před zápasem Kanady s Českem rozepsal článek s citacemi zámořských hráčů ohledně semifinálového soupeře ze Švédska. Posbíral je ještě před večerním duelem po tréninku domácího týmu. Vypovídá to nejen o tom, jak zodpovědně bere svoji práci, ale taky o neotřesitelnosti kanadské sebejistoty a pýchy. Nebyl v tom zdaleka sám.
Taky by se mi líbilo to mít takhle hezky nalajnované a nestrachovat se, že se něco může na poslední chvíli zvrtnout. I když se kolega chvilkami taky zapotil, předpověď se naplnila. Dalo se to i čekat, světová juniorská špička je jinde než český hokej.
Turnaj ukázal, že zaostáváme hlavně v rychlosti – rozhodování, řešení situací, zakončení, přestože dobrá polovina českých hráčů přišla ze stejných soutěží jako nastupující kanadské hvězdičky, plní tam podobné role a mnozí z nich taky patří mezi nejlepší. Handicapy se ve čtvrtfinále podařilo zalepit správně nastavenou taktikou, kterou Češi vzorně dodrželi. Srdnatě vzdorovali a vytáhli se k velkému výkonu. K vítězství to však nevedlo.
Ale navzdory prognózám se nekonalo ani žádné vraždění neviňátek. Javoroví hoši místy rozpoutávali v naší třetině jízdu jak indiáni na lovu mustangů. Ovšem ze začátku měli spíš docela nahnáno. Svěřenci Jakuba Petra šli na hranici svých možností, předvedli heroické nasazení, můžou se podívat sami sobě do očí, jak si předsevzali.
Do historie se sestřelením favorita nezapsali, taky proto je tenhle juniorský šampionát po nějaké době první, kde jsme se obecně žádné čtvrtfinálové senzace nedočkali. Ale nakonec z turnaje odcházejí se ctí, za takové vystoupení jim nikdo hlavy neutrhne. Jenom to přišlo jaksi pozdě.
Jestli vydláždili Kanaďanům kus cesty ke zlatu, na to si musíme počkat. A je to víceméně fuk. Spíš se nabízí otázka, co je lepší. Zahrát obstojně ve skupině a pak dostat ve čtvrtfinále rychtu jako před rokem od Američany, nebo po mizérii ukázat, že když si to situace žádá, zabereme hej hou a jsme schopni uhrát aspoň trochu slušný výsledek.
Dobrý umělecký dojem na závěr potěší a v paměti utkví možná déle. Ale porážka přináší pokaždé stejné rozčarování. A otázek vyvolává mnohem víc. Hráči se vydali na maximum, přesto to nestačilo. Uběhl další rok, brána semifinále zůstává uzavřená.
Související články
