ROZHOVOR | Už chtěla končit s trenérskou kariérou, místo toho však sprinterská expertka Jana Jílková souhlasila s pomocí desetibojařské legendě Romanu Šebrlemu. Její úkol bude složitý, vrátit do stárnoucího těla šampiona rychlost. To Jílková umí, jak dokazuje například stříbrná medaile z halového ME překážkářky Lucie Škrobákové.
Je to pro vás výzva?
„Výzva to samozřejmě je. Já mám jediný úkol, aby trošku zrychlil. Do ostatních disciplín mu nebudu mluvit.“
Čím můžete Šebrlemu pomoct?
„Co se dá udělat? Sprintersky trénovat. Musíme to nějak sladit, aby nebyl tak utahanej, aby byl vostrej. Dá se udělat leccos. Hlavně opatrně, větší intervaly, větší odpočinek, hodně regenerace.“
Nemáte obavy, jak na tuhle snahu zareaguje Šebrleho tělo, trápené zraněními?
„Sprinterský trénink je velice nebezpečný, stresující. Bojím se, aby se mu něco nestalo. Riziko tady vždycky, zvlášť u člověka, kterému je sedmatřicet let. Co se dá dělat? Jestli chce ještě pokračovat dál, musí se dostat na stovku na 11,10, nejlépe pod jedenáct.“
Stihnete to do olympiády?
„Je to knop… Samozřejmě, že doteď taky trénoval, snažil se. Kouzelnej proutek nemám. Ale zkusíme to.“
Když vás Šebrle oslovil, rozmýšlela jste se dlouho?
„Bylo to překvapení. Nevěděla jsem to hned, rozmýšlela jsem si to. Nevěděla jsem dost přesně, co na mě chce. Samozřejmě nerozumím desetiboji. Jenom se pokusím, aby byl rychlejší.“
