PŘÍMO Z ANKARY | Přišla mezi novináře a na jejích očích bylo patrné, že ještě před pár okamžiky plakala. „Naším cílem bylo čtvrtfinále a popravdě si ještě teď neuvědomuju, že jedeme domů,“ smutnila po neúspěšném osmifinále MS s Kanadou česká basketbalistka Michaela Stejskalová. Místo pokusu proklouznout mezi nejlepší osmičku totiž nakládačka přišla v poměru 71:91.
Co byla podle vás hlavní příčina tak špatné obrany?
„Přišlo mi, že jsme k tomu přistoupily docela vlažně. Od začátku jsme furt ztrácely a ztrácely, snažily se to dohnat, ale bohužel to nevyšlo.“
Jednadevadesát bodů je ale hodně ne?
„To je pravda. Devadesát jedna bodů, to si nám mohou dovolit nám dát tak Američanky, ale rozhodně ne Kanada.“
Už v poločase jste navíc prohrávaly o dvanáct bodů. Bylo v kabině dusno? Co vám říkal trenér?
„Že s takovým přístupem to vyhrát nemůžeme. Že do toho musíme jít po hlavě, že jsme to i ve Varech dokázaly, kdy jsme prohrávaly o osmnáct a vyhrály. Takže to musíme dokázat i tady.“
Ale nepodařilo se…
„Přišlo mi, že jsme hrály jako by se nemohlo nic stát. Že když prohrajem tak prohrajem a když vyhrajem, tak vyhrajem. Nebyly jsme vůbec agresivní a nedokázaly jsme ubránit situaci jeden na jedna.“
Jak moc je tedy tohle vyřazení hořké? Přeci jen, jako cíl jste si stanovily čtvrtfinále.
„Ano, cíl to byl a popravdě si ještě teď neuvědomuju, že jedu domů.“
Partu jste ovšem měly dobrou. Jaká je tedy podle vás budoucnost této reprezentace?
„Myslím, že ten tým se za poslední dva roky obměnil celkem dost. Je tady šest nových hráček, postupně dostáváme příležitosti, a když se takhle bude s tím týmem dál pracovat… Uvidíme, zda někdo z týmu odejde a přijde zase někdo nový.“
