Obrátil si do kafe málem půl cukřenky, zatímco dřív používal umělé sladidlo. Mohl si to dovolit. Po letošní Velké pardubické legendární žokej Josef Váňa prohlásil, že těsně před svými šestapadesátinami končí kariéru.
Ještě se ho zeptám, kolik teď jí knedlíků… Hned ve druhé otázce vyšlo najevo, že všechno je trochu jinak.
Vaše paní říkala, že si po Velké dáte se synem jedenáct knedlíků. Podařilo se?
„Kdepak, měl jsem scvrknutej žaludek. Nikdy jsem nebyl takovej jedlík, abych zvládl jedenáct knedlíků. Mladej si s tím ale pohraje jako prd. Já jsem se naučil jíst maximálně tři, poslední dobou jsem knedlíky nejedl vůbec. Když jsem ale zamlada chodil do školní jídelny, zvládl jsem jich patnáct a nebyl to problém.“
Sice si teď oslazujete život, ale přece jen, nerozmyslíte si ještě ten konec kariéry?
(šibalsky se usmívá) „No, uvažuju o tom, že to ještě asi zkusím… Ale s jednou podmínkou – pojedu na koni, který mi bude říkat pane. Abych se nemusel cítit jako člověk, který někomu ublíží. Celý život jsem jezdil favority a vůbec mně to nevadilo. Ale teď, kdy se každej na mě dívá jako na starého nepotřebného blbečka… Měl jsem tu Velkou pardubickou jako favorit vyhrát.“
Vidím, že se ještě teď trápíte. Vyčítáte si, že jste měl něco udělat jinak?
„To, že jsem ji nevyhrál, mělo spoustu příčin, ale hlavní průser byl v tom, že ten dostih byl tak rychlej, že jsem neměl šanci dostat se dopředu, abych Marku Stromskému řekl, ať to sbalí, že ho stejně vyhodí. Že to nemá cenu, aby toho koně hnal. Já se chtěl po Velké vodě dotáhnout do přední skupiny, ale ono to opravdu nešlo. On se tam Juventus třísknul, dodneška má nohy oteklý. Mám výčitky svědomí vůči majiteli, že měl toho koně jet někdo mladší. Třeba by dojel až šestej, ale já bych nemusel sám se sebou bojovat, že to mohlo být lepší.“
Majitel vám dal nespokojenost najevo?
„Nedal, ale podle sázek jsem měl být první a ono se to nepovedlo…Takže jestli pojedu ještě Velkou pardubickou, tak jedině se svým koněm.“
Takže tu často citovanou větu – teď se na to už vyprdnu – jste vypustil do světa, když jste měl hodně rozbolavělou duši. Mluvily za vás emoce.
„Asi jo. Takže pokud seženu koně, tak si to ještě sám se sebou zkusím a hotovo. I když mám z toho doma peklo.“
Vaše paní by chtěla, abyste přestal jezdit. To chápu, bojí se o vás, viďte?
„Třeba se nebojí. Třeba si taky myslí, že už su starej a že bych měl přestat dělat ostudu.“
Jak nedojedete první, tak je to ostuda?
„Tentokrát jsem měl být první a hotovo.“
I váš syn řekl, že už byste toho mohl nechat. Proč? Sám závodí, takže předpokládám, že ten se o vás nebojí.
„To se musíte zeptat jeho. Asi se za mě taky stydí, jelikož ti mladí kluci mají jiný, vytříbený styl. Ale v kvalifikaci na Velkou jsem byl druhej a všechny jsem je porazil. Průser je, že jsem to měl udělat ještě v té Velké pardubické.“
To, že vám tam dvakrát upadl bičík, to je pro jezdce vašeho kalibru tak trochu ostuda?
„Já bych to takhle nebral. Přehodil jsem si bič, že ho pobídnu a proti mně běželi dva koně. V ten moment jsem nevěděl, co mám dělat. Skočil jsem zpátky po otěžích a mezitím mně ten bič vypadl. A ten druhej, italskej mně nepasoval. Ten mně vypadl, jen jsem s ním zatočil. V kariéře se mi to ale stalo už dvacetkrát třicetkrát…“
Legendární anglický žokej Richard Dunwoody v Pardubicích prohlásil, že jste šťastný člověk. Právě proto, že můžete ještě v 55 letech závodit.
„On měl takové problémy s páteří, že mu to doktoři zakázali. Je to můj kamarád, držel mně palce, jako já jemu, když ještě jezdíval. Jen jestli to neříkal jen kvůli tomu, že jsme kamarádi.“
Asi víte, kolik bylo nejstaršímu vítězi Velké. Do rekordu už vám moc nechybí...
„No jo, asi šedesát. Jenže tenkrát to jezdili s koňma, co je vypřáhli z pluhu. Bylo jedno, jestli tam za skokem stál někdo jinej, a za toho, co zrovna spadl, tam naskočil a jel dál. Třeba v polobotkách. (konečně se usměje) Proč by nemohl vyhrát šedesátiletej člověk? Já se necítím fyzicky špatně, to určitě ne. S klukama na tréninku jezdím rychlé práce prakticky celou sezonu, nemyslím si, že mně ten věk překáží. Možná mám lepší fyzickou kondici než polovina z nich. Lidi se ale zřejmě bojí mého věku.“
Kdo se bojí? Majitelé vám dávají koně, lidé vás obdivují a fandí vám.
„Opravdu to je asi tak, jak říká moje paní – člověk by toho měl v nejlepším nechat. Kdysi jsem taky rozmlouval panu Beránkovi, ať toho nechá, že je hrůza se na to dívat.“
Kolik mu bylo?
„Šedesát, možná i víc. Pravda byla, že on v těch dostizích vyloženě škodil. Jeho výkony byly nebezpečné ostatním. Není to tak dávno, asi pět roků. Považoval jsem za povinnost mu to říct, můžu si to dovolit. Stejně jsem s tím nic nenadělal. Když se rozmyslel, že pojede, tak stejně jel.“
Konec kariéry člověku vystaví buď tělo, nebo hlava, že?
„Moje tělo by to mohlo ještě vydržet. Pokud se něco nerozsype. To se v tomhle věku může změnit během měsíce.“
Vy jste asi nebyl nikdy velký asketa? Musel jste sice omezovat jídlo…
„To snad bylo jediný… (směje se) Jinak jsem celej život žil tak, jak jsem žít chtěl.“
Nekouříte, ale kdysi jste tomu holdoval.
„Hodně, ale to jsem byl ještě hloupej. Do takových pětadvaceti. Kvůli sportu jsem toho nechal. Tenkrát jsem žil na horách, za den jsem vykouřil šedesát osmdesát cigaret, po nocích jsme hrávali karty. Ráno jsem vyskočil z postele a hned mi šly ruce na noční stolek, zapálil jsem si cigaretu a venku na čerstvém vzduchu ze mě vypadla černá koule… Přitom jsem vydržel uběhat i dva fotbalové zápasy za den. Ty rána ale byly děsný.“
Alkohol nevadil?
„Ten já si piju celej život, v tom jsem se nikdy neomezoval. Ten mi chutná, možná se to i někdy přežene. Když si chci dát skleničku vína, ať mi každej vleze na záda. Třeba i ta moje paní, když na to přijde.“ (už má dobrou náladu)
Celý rozhovor čtěte v pátečním Sport Magazínu
Dále ve Sport Magazínu na téma „Sportovní nezmaři“ najdete
- Můj styl v podání libereckého fotbalisty Jana Nezmara
- Rozhovor se slávistickým brankářem Martinem Vaniakem, nejstarším nastupujícím fotbalistou Gambrinus ligy
- Rozhovor s dvacetiletou modelkou, která se jmenuje Zhanna Belskaya a získala pro Česko titul mistryně světa v kickboxu
- Auto moto: nový Citroën C5 a Citroën C5 Tourer.
- Kvíz: Co víte o nezdolných sportovcích?
