Krach rakouského dálkového týmu uspíšil rozhodnutí běžce na lyžích Martina Koukala ukončit kariéru. Bývalý mistr světa z volné padesátky nechtěl žít v nejistotě, i proto dnes oznámil, že kolotoče závodů opouští.
"Zvykal jsem si na to rozhodnutí několik měsíců a je na čase jít dělat něco jiného," řekl dnes Koukal novinářům. Běžkám, které miluje, ale dál zůstane věrný. Chce se teď naplno věnovat svému projektu Kempy s Martinem Koukalem.
Rok po olympiádě ve Vancouveru, kde v únoru 2010 finišoval pro bronzovou medaili ve štafetě, odešel Koukal z reprezentace a začal startovat v dálkových bězích. Po letošní sezoně ale zkrachoval jeho rakouský tým Snow Proof Racing, dříve Skinfit.
"Tým má velké dluhy vůči závodníkům a všem lidem okolo. Přišlo mi to jako znamení, že bych to asi měl začít řešit jinak," vrátil se Koukal k myšlenkám, které dostal už na jaře. Přechod jinam nevypadal reálně, protože většina jiných týmů se specializuje na klasiku, zatímco on vyniká především v bruslení. "Musel bych začít trénovat úplně jinak, přišla by velká změna a už jsem se cítil vyčerpaný, abych do toho šel," řekl Koukal.
Také už nechtěl prožívat nejistotu v soukromém subjektu, který by třeba znovu najednou skončil. "Život mimo reprezentaci a státní zajištění je dost riskantní. Je to život v nejistotě. Mám rodinu a doteď jsem byl jediný živitel. Už jsem nechtěl žít v nejistotě. Mám i jiné priority, rád budu žít klidnější život," plánoval Koukal.
Nelíbilo se mu, že musel jezdit co nejlepší výsledky, aby uživil rodinu, protože mu tým neplatil odměny. "To ovlivňuje výkony. Člověk je tlačený za každou cenu uspět, být do šestky, aby něco vydělal. Viděl jsem, že jezdit existenčně není pozice, která mi sedí. Skvělé výsledky jsem dělal v době, když se to nejmíň očekávalo. Tlak jsem neměl zas v oblibě a existenční tlak je ta horší varianta pro sportovce," řekl.
K vrcholům jeho kariéry patří zlato z padesátky ve Val di Fiemme 2003 a zisk bronzu ve štafetě na olympiádě ve Vancouveru 2010. "To jsou stěžejní body, ale celkově se mi líbil život, který jsem žil. Mám ve světě spoustu známých a podíval jsem se na fantastická místa. Tam bych teď rád bral lidi na lyže," řekl Koukal.
Na druhou stranu je rád, že se zbaví předzávodních stresů, jestli se povede dobře namazat lyže. Neměl rád také letní dril na suchu. "Byl jsem závodní typ. Nejhorší byly dva měsíce na jaře, kdy do zimy daleko," řekl. Možná se nyní i lépe vyspí. "Mojí nejčastější noční můrou za dvacet let bylo, že nestíhám start. Nakonec se mi to snad stalo jednou v dorostu, jinak ne. Ale jako noční můra to fungovalo spolehlivě," usmál se.
Vedle projektů běžeckých kempů se zapojil do programu Českého olympijského výboru Druhá kariéra. "Vypadá slibně. Jedná se poradenství a pomoc po kariéře a s dalším uplatněním a zařazením do pracovního života."
Trenérem u reprezentace momentálně být netouží. Znovu by musel cestovat a oželet život s rodinou, což nechce. "Bavila by mě práce s mládeží, ale v Česku nejsou platy mládežnických trenérů takové, abych si udržel standard, na který jsem dosud zvyklý. Je ale možné, že to pak budu dělat jako koníček," uvažoval Koukal
Počítá s tím, že hýbat se bude dost dál. V zimě stráví hodně času na běžkách s klienty svého projektu a v létě třeba vyrazí lézt do skal nebo na moře. "Kamarád má mořské kajaky, to mě dlouho láká," řekl Koukal. Znovu se možná někdy v budoucnu vydá i na nějakou osmitisícovku.
