PŘÍMO Z NEW YORKU | V New Yorku dostal facku, ta však Lukáše Rosola nezlomí. Po létě, jež ho katapultovalo na životní 27. příčku žebříčku, o sobě nemá důvod pochybovat. Naopak, život je skvělý a má se na co těšit. S přítelkyní Michaelou Ochotskou čekají miminko, i to mu dává novou sílu. „Nakoplo mě to, nehraju už jen pro sebe, ale pro celou rodinu,“ říká devětadvacetiletý tenista.
Na opravu grandslamové kaňky z US Open si bude muset Lukáš Rosol počkat možná déle. Začátkem ledna se má stát otcem, počítá s tím, že asi nevyrazí na Australian Open, aby byl k ruce. „Rodina je to nejdůležitější,“ tvrdí kdysi nezkrotný potetovaný chlapík.
Poslední dva měsíce byly nejlepší ve vaší kariéře. Čemu to přikládáte?
„Zkušenostem, dobře zvoleným turnajům, lepší přípravě na ně. Mám pohodu doma, čekáme miminko, na což se moc těším. I to mě nakoplo, nehraju už jen pro sebe, ale pro celou rodinu.“
Zdá se, že nadcházející otcovství silně prožíváte.
„Rozhodně. Pro mě je rodina nejvíc. Miminko je dar od toho nahoře. Jsem strašně rád, že se nám to povedlo.“
Pomůže člověku taková pohoda i po takové tvrdé porážce z únavy, jaká přišla zde na US Open s Bornou Čoričem? Když by člověk nejradši praštil raketou, může pomyslet na něco hezkého.
„Máte pravdu. Řeknu si, že prohraji za život ještě tolik zápasů… I když jsme po zápase naštvaný, mám se na co těšit. To mě hrozně posiluje.“
Cítíte, jak se měníte jako člověk? Před pár lety jste ještě mluvil hlavně o tetování, rychlých autech, holkách.
„Každý se měníme. Přehodnotil jsem priority, zklidnil se. Uvědomuji si, že tenis už budu hrát jen určitý počet let, rodina je na celý život. Jsem takový klidnější. Aut si užiju, až budu ve čtyřiceti doma každý den. Teď na ně není čas, radši ho všechen věnuji rodině a tenisu.“
Federer se bál, zda ho narození dětí neodvede od tenisu. Co vy?
„Takové myšlenky zatím nemusím řešit. Až to přijde, zamyslím se. Stárnu, i když se cítím pořád dobrý. Už je ale taky potřeba turnaje vybírat líp, nehrát úplně všechny. Když udělám z 32 turnajů za rok 28, jen dobře pro mě. Určitě program malinko upravím, ale chceme, aby rodina cestovala se mnou. Čtu si i věci o dětech, ptám se trenéra Slávy (Doseděla), jak to zvládal on. Nebojím se.“
Už jste si vybudoval v tenise svou pozici, máte doma pohodu. Užíváte si na kurtu také víc než dřív?
„Věřím, že ta pozice není úplně vybudovaná, ještě jsem neřekl poslední slovo a půjde to výš. Chci, aby další sezona byla ještě mnohem lepší. Je přede mnou ještě hodně práce.“
Ta nejbližší přijde v Davis Cupu ve Francii, v němž aspirujete na roli dvojky. Můžete si o nic říct vůbec důrazněji než posledními výkony?
„Budu rád, když dostanu šanci a budu moct pomoct Česku dobrým výkonem. Tady v New Yorku mi to sice nevyšlo, ale to byl jen přechodný zápas, zase se nastartuju. V Davis Cupu se mi hraje líp doma než venku. Tam je tlak na domácí hráče, kteří musí podat dobrý výkon. A úplně nejlíp se mi hraje, když jsem v cizím prostředí outsiderem a neočekává se, že bych mohl vyhrát.“
Související články
