V mexickém letovisku Playa del Carmen si sedne do stínu a pracuje. Jeho nástup do Slovácka se nezadržitelně blíží a Stanislav Levý (58) chce být po pěti letech ve světě na štaci v české lize připraven. „Aspoň se nespálím a manželka má ode mě klid,“ hlásí v rozhovoru pro iSport.cz nástupce Svatopluka Habance, jenž s klubem po návratu z dovolené podepíše dvouletý kontrakt. Do Uherského Hradiště se vrací po deseti letech.
U oceánu se navzdory horkému klimatu možná nespálí, ale v Albánii se mu to povedlo. Újmu ovšem neutrpělo tělo Stanislava Levého, nýbrž jeho psychika a peněženka. U týmu Flamurtari Vlora nebral pět měsíců výplatu a v ekonomicky rozklíženém klubu neměl potřebné podmínky k práci. Radši se během podzimu sbalil a vrátil se domů. Tam si zkušeného kouče našlo Slovácko.
Co vás přivábilo zpět do české ligy?
„Měl jsem i teď nabídky ze zahraničí, ale ne tak konkrétní a seriózní jako byla ta od Slovácka. V zápase na Slavii jsme se potkali s Vláďou Krejčím a relativně rychle jsme se dohodli. Bylo to v neděli a hned v úterý jsem letěl do Mexika. Vyšlo to trošku nešťastně, ale tu dovolenou jsem měl naplánovanou dopředu. Zbytek věcí řešíme po telefonu, přes mail. Slovácko byla moje první štace v české nejvyšší soutěži. Tehdy jsme měli kvalitní tým a hráli jsme slušný fotbal. Cítil jsem se v klubu velice dobře, s Krejčím se znám ze studia profilicence. I proto jsem se rozhodl pro návrat.“
Co víte o současném Slovácku?
„Klub sází na vlastní odchovance, chceme posunout nějaké kluky výš. Zůstává asistent Kordula i trenér gólmanů (Martin Juřička). Dostal jsem podklady ke kádru, seznamuju se s ním. Vím, že by měl zůstat Tomáš Rada, o nových hráčích diskutujeme. Víme, že jen s mladýma se liga hrát nedá. Příprava byla připravena velice dobře. Díky EURO si hráči po sezoně dostatečně odpočinou.“
V Albánii jste prý na podzim narazil. Co se tam stalo?
„Vlora je poměrně tradiční a populární klub, ležící přímo u moře. Měl velké plány, projekty. Až později jsem zjistil, že tam byly problémy už v minulosti. Pět měsíců se neplatilo. Hráči za mnou chodili, co s tím. Získal jsem jejich důvěru. Přišli třeba, že se musí vystěhovat z apartmánu. Bylo to ubíjející, vyčerpávající a neskutečně náročné.“
Jak jste to přímo na místě řešil?
„Šel jsem až za prezidentem. Ale nepomohlo to. Ze strany sportovního ředitele následovaly další lži a výmysly. Po pěti měsících jsem řekl, že v takovém prostředí se pracovat nedá. Ukončil jsem to tam já, dva trenéři z Itálie, jeden další Čech a šest zahraničních hráčů. Museli vybudovat za pochodu nové mužstvo a teď klub bojuje do posledního kola o záchranu. Můj případ řeší FIFA. Nedokážu odhadnout, jak to dopadne. Teď se v tom nebabrám. Dobíjím energii v Mexiku.“
