V pěti jarních zápasech nasázel čtyři góly a patří k výrazným tahounům teplické renesance. Daniel Fila mezi „skláři“ stále hostuje ze Slavie a touží do budoucna po uplatnění v sešívaném oděvu. „Každý víkend mě trápilo, že nehraju. Když jsem viděl plný stadion, Tribunu Sever, tak mě to lákalo, ale užíral jsem se. Říkal jsem si tehdy, že musím pryč a vrátím se třeba jako úplně jiný hráč,“ říká brněnský rodák. Libuje si také, že je mentálně silnější a přiznává, že do Slavie přestoupil nejspíš příliš brzy.
Máte za sebou skvělý start do jara. Změnil jste nějak svůj přístup k fotbalu?
„Fyzicky je to pořád stejné, ale z mentálního hlediska určitě změna je. Nedávno jsem měl pohovor s panem Frťalou, doporučil mi mentálního kouče. Uvažoval jsem o tom, protože jsem s nějakými věcmi v sobě bojoval, ale dopadlo to tak, že jsem si myšlenky uspořádal sám. Do budoucna nevylučuju, že zase někoho vyhledám. V minulosti jsem totiž s mentálním koučem spolupracoval, když jsem měl první vážnější zranění. Uvědomil jsem si řadu věcí, což mi pomáhá na hřišti. Už taky nejsem nějaký patnáctý hráč v řadě, ale měl bych třeba i něco říct v kabině.“
Je vašemu naturelu blízké patřit mezi lídry?
„To je asi spíš otázka na kluky, ale určitě si dovolím víc v kabině mluvit. Asi mi to i vyhovuje, že mám prostě důležitější roli v týmu. Ta zodpovědnost, že se ode mě nějaké výkony očekávají, mě motivuje. Jsem rád, když jsou lidé v klubu spokojení a můžeme si po zápase říct, že jsme úkol zvládli. Se sebevědomím na hřišti rostu i v kabině.“
V útoku Teplic jsou i Egypťán Jásir nebo Senegalec Gning. Jak složitá je s nimi komunikace? Jásir mě po příchodu na stadion česky pozdravil. Je to jeho vrchol v češtině?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
