V lednu naťukal na klávesnici „Let´s go!“ Tím Jiří Kladrubský (38) odhodlaně vyhlásil, že spolu s Jiřím Lerchem dostali zodpovědnost za záchranu Dynama. Na rozjezd trenérské kariéry náročná mise. Vždyť kolem klubu bylo dost živo. Prodá se? Má peníze? Co platy? „Všichni nás pasují do role, že spadneme. Ale já přesně tyhle situace mám rád. Ať nás odepisují. Je pak jen na nás, co s tím uděláme,“ říká asistent Jihočechů. V neděli se postaví Spartě, v níž prožil čtyři roky.
Když se před třemi a půl lety blížil definitivní konec hráčské kariéry, přišel za ním Martin Vozábal (tehdejší generálně sportovní manažer Dynama): „Chceme, abys v klubu pokračoval,“ zněla nabídka.
Jenže jak? V kanceláři? „Hele, to já dělat nemůžu,“ přišla razantní odpověď. Jiří Kladrubský se nakonec dohodl na roli hrajícího asistenta v béčku. Což ho chytlo. „Tenkrát to bylo správné rozhodnutí,“ líčí bývalý záložník či obránce s odstupem času. Důkaz je, že v současné době vede s kolegou Jiřím Lerchem budějovické áčko.
Už se cítíte jako trenér?
„Je to podobné jako start hráčské kariéry. Musel jsem si zvyknout na novou roli. Jako hráč jsem to vnímal jinak. Bylo potřeba řešit s trenéry, proč dělají tohle a chtějí tamhleto. Teď už díky Dynamu a Jirkovi Lerchovi do všeho zasahuju víc. Strašně mě to baví. I když ještě dva roky před tím, než jsem končil, říkal jsem, že v životě trenér nebudu. Neuměl jsem si to představit.“
Působíte hrozně motivovaně, zapáleně. Kdy se to otočilo?
„Furt jsem mohl ještě hrát aspoň za béčko a k tomu navíc ovlivňovat dění na trénincích. To bylo fajn. Pak mě to začalo bavit víc a víc a postupem času mě to dost chytlo. Vtáhli mě do toho trenéři, které jsem zažil. Teď tím žiju 24/7, naplňuje mě to.“
Přijdete domů a pořád vám to šrotuje v hlavě?
„Určitě. Já jsem ještě na podzim byl asistent u áčka a současně pořád jako hrající asistent u béčka. Ráno jsem odjel v sedm ráno a vrátil se v sedm večer úplně vyždímaný. Informací bylo strašně moc, až od ledna dělám jen pro áčko.“
Je to lepší?
„Snažím se od toho občas oprostit, ale nejde to. Potřebuju mít všechno připravené na druhý den, abychom pak řešili jen detaily. Když přijdu domů, přemýšlím, jestli byl trénink dobrý a jestli to přeneseme do naší hry. Je potřeba, aby to mělo smysl. Furt nad tím přemýšlím.“
Býváte nespokojený?
„Občas ano. Ale s hráči se o tom hodně bavím, protože oni jsou na hřišti. Já jim to cvičení nastíním a vysvětlím, proč se to dělá a jaký efekt to v naší hře může mít. Pak to vyhodnocujeme, jestli je to správné. Pořád přemýšlíte nad tím, jak co nejsnadněji překonat obranu a podobně. Aspektů je moc.“
S hráči to hodně probíráte? Jaký k nim máte přístup?
„Zažil jsem v kariéře trenéry, kteří
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
