FOTOGALERIE - Černá a bílá. Stejně jako barvy Besiktase Istanbul, takový je i fotbalový život v Turecku. Když se vám daří, můžete si užívat popularity i luxusu. Jakmile to ale nejde, velmi rychle vás odepíšou.
Čeští legionáři zatím prožívají „světlé“ týdny. A nějaký čas to ještě určitě potrvá. Třeba i proto, že Tomáš Zápotočný v úterý rozhodl svým gólem pohárový zápas na hřišti Trabzonsporu.
Sjíždíme ve čtvrti Umranyie z dálnice. Auto Tomáše Zápotočného stojí na semaforu. K okénku přistupuje ušmudlaná holčička, může jí být tak šest let. V rukou drží tři balíčky papírových kapesníčků a nabízí k prodeji.
V podstatě žebrá, jen za to dobrodinec něco málo dostane. Obránce Besiktase stáhne okénko a dá jí jednu tureckou libru. Není to neobvyklý obrázek v ulicích Istanbulu.
Na silnících postávají buď děti, nebo prodejci vody či různých preclíků. Pobíhají mezi jednotlivými pruhy a nabízí své prosté zboží. Tento netradiční byznys jim umožňují všudypřítomné zácpy.
Když Zápotočný projede křižovatkou a objede nákupní centrum, zamíří do podzemních garáží. Je doma. Vyjede výtahem přímo k bytu, kde na něj čeká manželka Vendula a děti Adélka s malým Filípkem.
Zápotoční bydlí v moderním vysokém domě, dali přednost mezonetovému bytu před rodinným domkem. „Oni tady staví strašně velké domy, ty nejmenší mají tři patra. Tam by se manželka pomalu bála, proto jsme si zvolili byt,“ vysvětluje exliberecký kapitán skromnější variantu.
Měsíčně za 50 tisíc
Ale na služby si rozhodně stěžovat nemůže. Uvnitř areálu mezi domy, který od veřejnosti odděluje zeď, jsou tři bazény a jedno velké jezírko, k tomu dětská hřiště.
Teď v listopadu už zmizela z okrajů bazénů lehátka, ale dá se koupat i v jednom zastřešeném, kde je i fitness centrum. Každá sranda něco stojí, bydlení v tomto objektu si nemůže dovolit každý Turek. „Nájem včetně všech služeb tady nejde měsíčně v přepočtu pod padesát tisíc korun,“ přiznává Zápotočný.
V jeho případě to není problém. Sám přiznává, že si v Turecku v porovnání s Itálií trojnásobně polepšil. Nové bydlení má ještě jednu výhodu, od tréninkového centra Besiktase je vzdáleno necelých deset minut jízdy autem.
Ačkoliv klubový stadion Inönü leží v evropské části Istanbulu, tréninkový areál je hluboko v asijské části, v níž bydlí i oba čeští legionáři. Moderní komplex vyrostl v blízkosti dálnice směřující na Ankaru.
Orel číhá všude
Když do něj přijíždíme den po ligovém utkání s Kocaelisporem (5:2), před bránou stojí jen červená felicie. Auta fotbalistů parkují pochopitelně uvnitř. U brány hlídkuje strážník. Vysílačkou hlásí naše jména a ujišťuje se, zda jsme očekáváni.
Po chvíli nás pustí dál. Hned za vstupem stojí na vysokém sloupu obří orel s rozmáchnutými křídly, klubový symbol. „Když hrají před zápasem tureckou hymnu, je vidět některé fanoušky, jak během ní stojí s roztaženýma rukama a skrčenými prsty jakože napodobují orla,“ vypráví Tomáš Sivok.
A dravec nechybí ani v pokřicích fanoušků. Horní tribuna začne na spodní křičet: „Kartallar (orel), gol, gol, gol. A „dolňáci“ odpovídají stejnou větou. Tak to stupňují až do fanatického řevu.
U dveří nás vítá Emre. Mluví velmi dobrou češtinou a dvěma českým legionářům slouží jako překladatel. Slovák Filip Hološko už jeho služeb moc nevyužije, běžným věcem v turečtině rozumí.
„Před sezonou mi zavolali, jestli bych chtěl překládat, tak jsem to přijal,“ vypráví v televizní místnosti. Jak se naučil česky? „Rok jsem v Česku studoval a žil v rodinách, nejprve v Olomouci, pak v Turnově.“ Jazykovou praxi si udržoval při profesi turistického průvodce.
Tahle práce, i když musí být prakticky stále na telefonu, mu přišla vhod. „Čekáme miminko a teď jsem více doma. Jako průvodce jsem byl často i několik dní nebo týdnů pryč.“
Emreho služby využívali Češi hlavně v začátcích. Třeba když někam vyrazili taxíkem a potřebovali sdělit řidiči, kam má jet. „Vždycky jsem mu zavolal a dal svůj telefon taxikáři. On na ně vždycky začal křičet. Asi to na ně platí,“ směje se Sivok. Jednou se prý musel rychle dostat do tréninkového centra.
„Řekl mu, že to musí stihnout. Ten frajer pak jel jak blázen, když byla zácpa, vzal to odstavným pruhem. Fakt jsem se bál. Ale stihl to,“ líčil bývalý hráč Sparty.
V pátečním duelu s Kocaelisporem si udělal výron v kotníku, a tak musel v sobotu na prohlídku. Určitě vynechá následující ligový duel v Burse, i kdyby se dal do kupy. Stojí kvůli čtyřem kartám. Vinou zranění proto neměl v neděli den volna a musel znovu do centra.
Tři patra s komfortem
Tomáš Sivok si na rozdíl od svého krajana zvolil s přítelkyní Michaelou rodinný dům. Tři patra, v suterénu posilovna, sauna, na zahradě bazén. „A to tenhle patřil k těm nejmenším,“ říká při vzpomínce na výběr bydlení.
Vybral si vilovou čtvrt na kopci.
„Je to takové město ve městě. Ale máme tam klid,“ pochvaluje si. Rozcestníky na silnicích jeho slova potvrzují. Veterinární klinika, banka, stanoviště taxi, obchody... Vjezd do čtvrti také hlídá policie a dovnitř nepustí toho, kdo není ohlášený.
Českým fotbalistům zatím ukazuje Istanbul přívětivou tvář. „Je to přece jen něco jiného, než zbytek Turecka. Hráli jsme v Trabzonu a tam to fakt bylo škaredé. Však jsem taky hned posílal zprávu Tomáši Junovi,“ připomíná svého bývalého spoluhráče, který prožil v Turecku velmi trpká léta.
Tomášové Sivok a Zápotočný věří, že na sedmdesátimilonovou zemi budou mít – až jednou skončí s fotbalem – mnohem příjemnější vzpomínky...
