Tribuny štafle a strom. Kotel Bohemky byl prázdný, i tak koukalo půl Vršovic
Jasně, restartovanou FORTUNA:LIGU můžete sledovat prostřednictvím televizních přenosů, ale naživo je to jiná káva. A když bydlíte u jednoho z posledních otevřených stadionů v Česku, proč toho nevyužít? A tak fanoušci Bohemians nepohrdli všemi možnými příležitostmi, jak vidět zápas Teplicemi (4:0).
Už i sami „klokani“ dávno uznávají, že Ďolíček je zastaralý, licenční předpisy splňuje jen s odřenými klandry tribuny na stání a nutně potřebuje rekonstrukci. Na druhou stranu má místo uprostřed Vršovic nezaměnitelný genius loci, který se dá využít i ve chvíli, kdy se na fotbal nesmí.
„Vždycky jsme s vámi!“ Ten transparent nebyl na stadionu, přesto ho všichni viděli. Visel totiž nad Ďolíčkem z jednoho z balkonů v přilehlé ulici. Sedmičlenná partička v zelenobílém odsud, z druhého patra, měla dokonalý výhled na dominantní domácí výkon.
„Trošku mi tam překáží roh, nevidím kus hřiště, ale jinak to jde. Na ty možnosti, které jsou v tuhle chvíli, je to vynikající. Samozřejmě, že je to z větší dálky, ale hlavně, že jsme to dali,“ komentovala fanynka z nejvyššího patra penaltovou trefu Josefa Jindřiška.
A s nápadem, jak sledovat zápas naživo, rozhodně nebyla sama. Z domů naproti skoro prázdné hlavní tribuně, kam směla zhruba stovka permanentkářů, sledovaly fotbal další desítky lidí. A jedna nafukovací fanynka, samozřejmě také v zelenobílém. Na jednom z balkonů byl catering jako v Ďolíčku včetně klobás a bramboráků. Jiní fanoušci koukali z oken, jeden dokonce s nohama venku…
Od jedné z ulic odděluje stadion jen zhruba tři metry vysoká zeď. S pomocí žebříku přes ní lze na hrací plochu pohodlně vidět. Jindy by ten nápad potřeba nebyl, jenže v době zákazu… A tak si do Sportovní ulice ve Vršovicích opravdu pár odvážlivců přineslo štafle a vykukovalo přes zábranu, další použil strom za kotlem.
I přes solidní fotbal a výhru přesto atmosféra v Ďolíčku trpěla podobnými nedostatky jako na ostatních zavřených ligových stadionech. Přítomni byli jen hráči, realizační týmy, pár pořadatelů, sponzorů a permanentkářů, kteří v rámci věrnostního programu dávají za svou sezónní vstupenku násobně nebo řádově větší částky… Další by se mohli za brány dostat po dalších fází rozvolňování.
Fandění občas slyšet bylo, Ivan Trojan na svém tradičním místě strávil většinu zápasu vestoje, ale tradiční kotel byl prázdný, jen s pár vlajkami. Ticho bylo chvílemi takové, že se po Botiči daleko do centra neslo zřetelně srozumitelné koučování Luďka Klusáčka, jednoho z nejtišších koučů v lize.
