O jeho finančních problémech věděl, přesto nad Alešem Chmelíčkem dlouho držel ochrannou ruku. Vedl jej ve Slovácku, pak mu dal šanci v Opavě. Letos na jaře ale Josef Mazura pochopil, že tento talent opravdu nezachrání. „Už toho bylo moc,“ přiznal trenér, jemuž útočník během minulé sezony zmizel z kádru. Prostě se jednoho dne vypařil…
Prohazardoval Aleš Chmelíček svůj talent?
„Stoprocentně. Škoda pro něj. Už ve Slovácku jsem v něm viděl výborného ligového hráče, se Švancarou dělali celou hru. Bohužel jej dostal osobní život někam, kde se to neslučuje s fotbalem. Už asi neviděl jiné východisko než to řešit takto. Problémy byly takové, že nemohl minulou sezonu dohrát. Nějakých čtrnáct dní jsme byli v kontaktu, ale pak Alda přestal brát telefony a nikdo nevěděl, co s ním je. Dodneška nevím, jak je jeho angažmá dořešené.“
Proč jste jej vzal do Opavy?
„Byl jsem přesvědčený, že je kvalitní a má týmu co dát. Ve třetí lize to taky ukázal, dal za půl roku sedm gólů a na pět přihrál. Po prohraném utkání s HFK ale zavolal, že nemůže přijít na trénink. Pak se to asi dvakrát opakovalo, až se přestal ozývat úplně. Od té doby jsem ho neviděl, ztratil se mi z očí. Jen jsem slyšel, že hraje za Žďár, má tam práci a někdo mu pomáhá s těmi dluhy.“
Po vás nechtěl půjčit?
(úsměv) „To ne. Asi se obracel na jiné. Věděl, že by u mě neprošel. Už ve Slovácku se o jeho potížích mluvilo. Ale vzhledem k tomu, že jsme chtěli s Opavou postoupit do druhé ligy a potřebovali jsme fotbalistu, tak jsme vzali Aldu. Věděli jsme, že nám ty góly dá. I na tréninku byl výborný, možná si té nabídky vážil. Jenže pak to přerostlo hranici.“
