„No jó, Bary. Ten chodil s míčem i do školky,“ začíná vyprávění Vladimír Fojtášek v restauraci na hřišti ve Viganticích. Dlouholetý soused rodiny Barošových má za sebou zeď plnou šál slavných fotbalových klubů a reprezentací, na protější stěně visí dresy, mezi nimiž se vyjímá ten liverpoolský ze sezony 2004/05, ve kterém Milan Baroš triumfoval v Lize mistrů. Co přiveze z EURO?
Najít ve Viganticích stopy po třicetiletém útočníkovi Galatasaraye Istanbul není těžké. Rodáka Baroše tady zná každý, v obci s necelou tisícovkou obyvatel stále žije jeho otec Milan (po rozvodu má novou partnerku a s ní dvojčata), matka, babička, děda. Táta, jenž Milana odmalička vedl k fotbalu a obětavě vozil na tréninky, si pořídil statek pod hřištěm, zbytek rodiny bydlí nedaleko odsud.
V domě své maminky si útočník nechal vybudovat podkrovní byt, v němž přebývá, když jednou za čas zavítá na Valašsko. „Naposledy tu byl na oslavě, když měl trest za červenou kartu,“ informuje Fojtášek. „Před pár měsíci slavil jeho děda devadesát a babička osmdesát let,“ konkretizuje Zdeněk Porubský, sekretář klubu a fotbalistův kamarád.
Popovídat si s příbuznými o Milanovi je pro novináře neřešitelný úkol.
Na média mají pifku, viní je ze špatné image, kterou má Baroš po zveřejnění pikantností z jeho soukromého života.
Místní v čele s jeho rodinou jsou přesvědčeni, že se spousta zveřejněných věcí nezakládá na pravdě. Proto jsou k žurnalistům odtažití a odmítají rozhovory.
Mluvit nechce ani babička.
Jeho někdejší soused „přes zahradu“ má prý taky s novináři jednu špatnou zkušenost, ale nakonec se ochotně rozvypráví.
Milana zná od narození, má syna jen o rok staršího. „Vždycky přiběhl a chtěl si kopat. Pořád mydlili fotbal,“ vzpomíná. „Od začátku jsme věřili, že z něho něco bude.“
Ve Viganticích se Baroš dlouho nezdržel, ještě v žákovském věku putoval na hostování do sousedního Rožnova pod Radhoštěm a následně si jej vytáhl ostravský Baník. Odtud se odrazil k zářné kariéře. „V dětství taky skákal na lyžích,“ tvrdí Fojtášek, sám bývalý reprezentant a účastník mistrovství světa v závodě sdruženém.
Pro obec v Beskydech, jejíž seniorský tým se pohybuje uprostřed tabulky krajského přeboru, je druhý nejlepší střelec historie české reprezentace fotbalovým bohem. Na EURO za ním vyrazí početná skupina z řad rodinných příslušníků a přátel. Vlajka s nápisem Vigantice opět nebude při vrcholném turnaji v hledišti chybět.
V jedné partě nebudou scházet ani olomoučtí harcovníci Marek Heinz a Radim Kučera, další odchovanec zdejšího klubu. Barošovi parťáci vyrazí s karavanem a budou v Polsku bivakovat. „Na minulé mistrovství ve Švýcarsku jsme taky na týden vyrazili a dostali jsme se za Milanem a Ujfim (Tomášem Ujfalušim) až do hotelu,“ líčí Porubský.
Po narození dětí útočníkovy návštěvy zřídly, většinou se zdržuje v Praze. K Viganticím má však nadále vřelý vztah. Když přijede, ochotně s každým poklábosí, zajde s kamarády na tenis a potom posedět do hospůdky. Žádné frajerské manýry na něm podle Porubského nejsou znát. Navíc podporuje zdejší mládež, pro kterou nechává vyrobit dresy klubů, ve kterých zrovna působí.
„Sadu z Liverpoolu už jsme rozdali. Každé dítě mělo na zádech své jméno, takže jsme jim je pak nechali. Nyní používáme na zápasy dresy Lyonu a hlavně Galatasaraye,“ říká sekretář.
Nezávidí protivníci, v jakém vybavení vigantičtí špunti nastupují? „Závist ochabla ve chvíli, kdy uviděli, že neumíme hrát,“ směje se Porubský s tím, že postupně jde úroveň mládeže nahoru.
A když na sebe navlečou slušivý dres s nápisem Turk Telecom, jsou v sedmém nebi.
Mohou si vybírat dokonce ze tří barevných variant, v oblibě je hlavně fialová verze.
„Bary je můj nejoblíbenější hráč. Známe se, je to dobrý kluk,“ vypálí ze sebe dvanáctiletý Vít Porubský, který uvidí svůj idol na vlastní oči při závěrečném duelu ve skupině s Polskem. „Pro malé kluky je Milan hrdina,“ potvrzuje Porubský starší.
Hrdina navzdory článkům v novinách o jeho divokém životě. Na jedné fotce v restauraci je ostatně Baroš zvěčněný s citronovým fernetem. „Jeho oblíbené nealko pití,“ usmívá se Porubský. Pokud má kontroverzní útočník někde zaryté zastánce, hledejte je ve Viganticích. Tady nedají na „Baryho“ dopustit. Stejně jako na další dva fotbalisty Reného Bolfa a Radima Kučeru, který bydlí v nedalekém Hutisku.
„Hlavně Radim je hodně populární, je to moc dobrý člověk. Top hodný chlap. Renda Bolf se sem přistěhoval,“ vysvětluje Porubský s tím, že klubu pomáhají všichni tři.
Podle místních se Baroš po nabytí slávy a majetku vůbec nezměnil. Když zaparkuje u stadionku své nadupané fáro, zamíří za svými známými z dětství a chová se přirozeně. „V žádném případě není jiný. K závisti ze strany lidí není důvod. Musí se to brát tak, že fotbalu něco obětoval a nyní díky své píli a dřině sklízí úrodu,“ přesvědčuje Fojtášek. „Kdekomu poručí, když přijde po tenise s klukama na zahrádku na pivko. Pořád tu má velké kámoše, s každým poklábosí,“ tvrdí Porubský.
Není však pravděpodobné, že Baroš zakončí kariéru v dresu svého mateřského klubu a usadí se v obci s rodinou.
„Myslím, že tady bydlet ani hrát nebude. Naposledy říkal, že je v Turecku spokojený,“ tlumočí Porubský. „Ale furt ho to domů táhne,“ nepochybuje Fojtášek. Tady je prostě Barošovo…
